Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Sv. Tomáš Akvinský (1225 – 1274) –spisSumma theologicae

Jeho názory navazují na Aristotelovo učení, zejména v otázce uspořádání společnosti a soukromého vlastnictví. Uspořádání společnosti je dílem Božím.

Vlastnění soukromého majetku je přirozené a je přirozené i jeho dědění z generace na generaci, pokud je používán v rámci produktivní zemědělské výroby. Naopak pouhé hromadění majetku je nepřípustné. Přirozené je také rozdělení společnosti na vládnoucí a poddané.

Lichva je hříchem, jelikož peníze jsou sterilní a není možné vracet půjčenou částku s úrokem. Úrok je odměnou za čas, ale jelikož čas je darem božím, není možné jej zpeněžovat. Ospravedlňuje úrok jako výraz úcty a vděčnosti dlužníka vůči věřiteli.

Spravedlivá cena je cenou, která umožní obchodníkovi či zemědělci nejen uhradit náklady, ale i takový obchodní zisk, který udrží jeho společenské postavení a zároveň nepřekročí hranice slušnosti.

 

• Charakteristika principů merkantilismu a kameralistiky

 

Merkantilismus

• V podstatě se nejedná o teoretický směr, ale spíše praktické hospodářsko politické doktríny bez ekonomickou teorií zdůvodnitelných souvislostí.

• Vznik merkantilismu byl reakcí na obrovské změny, k nimž došlo ve světové ekonomice zhruba v letech 1470-1550 a v návazném vývoji. Šlo o tzv. objevné plavby, jejichž iniciátory byli Portugalci a k nimž se brzy přidali Španělé.

• Nejvýznamnějšími objevy této fáze bylo objevení Ameriky (1492) a námořních cest do Indie (1498) a návazně do Indonésie, Číny a Japonska. Ještě větší význam měla následná kolonizace objevených zemí.

• Bezprostředním důsledkem bylo zejména mimořádné geografické, hodnotové i objemové rozšíření světového obchodu a dále enormní množství zlata a stříbra, které začalo do Evropy z kolonií připlývat.

• Do objevných plaveb a následně do kolonizace objevených zemí se zanedlouho zapojili i Angličané, Francouzi a Holanďané.



• Středem zájmu a primárním cílem merkantilistů je národní bohatství, jehož podstata spočívá v hromadění drahých kovů formou jejich těžby a zejména prostřednictvím mezinárodního obchodu.

• Merkantilisté prosazovali model absolutistické státní moci spojené s protekcionismem. Silná státní moc je tak v souladu se zájmy obchodníků.

• Za účelem dosažení co největšího národního bohatství byly v rámci hospodářské politiky prosazovány takové nástroje podporující export a omezující spotřebu dováženého zboží, jako cla, dovozní monopoly (např. Navigační akta v Anglii), obchodní monopoly (Východoindická společnost), kontrola mezd aj., které deformovaly mezinárodní obchod.

Raný merkantilismus požadoval zákaz vývozu drahých kovů ze země (povinnost obchodníků ze zahraniční utratit své tržby), sledoval peněžní bilanci. Rozvinutý merkantilismus vyžadoval aktivní obchodní bilanci. Navrhovaná opatření:

• stimulace výroby (zakládání manufaktur)

• podpora exportu hotové produkce,

• naopak omezení exportu surovin

• omezení dovozu zejména luxusního zboží

• podpora tranzitu a lodní dopravy

• boj o kolonie (= odbytiště)

 

1.5 Kameralismus (konec 17. - pol. 19. století)

• V německých zemích a Rakousku se středoevropský kameralismus stal do jisté míry odnoží západoevropského merkantilismu.

• Kamerální vědy měly s merkantilismem totožnou ideu silného státu s dobře organizovanou státní správou a doktrínu aktivní obchodní bilance.

• Zaměřen na znalosti financí, daní, veřejné správy a práva, znalosti o organizaci řemesel, obchodu (vzdělávání státních úředníků); později přeměněn na tzv. politické vědy.

• Hlavním cílem ekonomických úvah je zajištění populačního růstu obyvatelstva z důvodu mocenského (obrana státu), fiskálního (výběr daní) a poptávkového (čím více obyvatel, tím vyšší poptávka po zboží a tím větší národní bohatství).

 

Rakousko: Joseph von Sonnenfels (rádce Marie Terezie a císaře Josefa II.), dílo (učebnice) Základy policejní, obchodní a finanční vědy (1765) s 8 vydáními. Rodák z moravského Mikulova, mimořádné zásluhy si získal o justiční a správní reformu Rakouska.

 

Jeho učení přetrvalo v Rakousku (tedy i v českých zemích) do 1848.

 

• Předchůdci klasické ekonomie. Přínos fyziokratů

Předchůdci klasické politické ekonomie (17. - pol. 18. století)

Pro předchůdce klasické ekonomie je typické, že postupně opouštějí merkantilistickou doktrínu aktivní obchodní bilance spojenou se silnými státními zásahy, jež nahrazují myšlenkou liberalismu, nebo se snaží o teoretická vysvětlení politických a ekonomických argumentů a opatření včetně jejich konfrontace s empirickými daty.

 

Filosofové přirozených zákonů

• Tito filosofové jsou autory či stěžejními protagonisty liberálních myšlenek o přirozených právech člověka na život, na svobodu, na vlastnictví a na štěstí.

• Tyto myšlenky samozřejmě rozbíjely existující feudální pouta, přičemž iniciovaly řadu konkrétních iniciativ – např. snahu o zrušení nevolnictví.

• Naplnění těchto požadavků současně bylo nezbytnou podmínkou pro uskutečňování principů klasické politické ekonomie (viz dále), a tedy pro prosazení se kapitalismu (pro ilustraci lze vyslovit tuto myšlenku: pokud by nebylo zrušeno nevolnictví, vznikající kapitalistické manufaktury a továrny by nezískaly potřebné pracovní síly a tudíž by nezaznamenaly onen mimořádný rozvoj, který vedl ke změnám světového hospodářství).

Fyziokraté (18. století)

• Fyziokratizmus bývá často označován za součást francouzské větve klasické politické ekonomie. Jeho snahou je vytvoření uceleného teoretického systému ekonomie v duchu liberalismu, ve kterém by každé opatření státu mělo mít teoretické odůvodnění.

• Společenský a ekonomický systém je přirozený řád (Law de naturel), je nezávislý na historii, společenských institucích a vůli státu. Tvrzením „nechte být, nechte plynout“ („laissez faire, lasissez passer“) kriticky reagují na špatné hospodaření francouzského dvora a opatření Jeana Colberta, který ruinoval zemědělství, ačkoliv je jediným produktivním odvětvím v ekonomice.

 

Francois Quesnay (1694 – 1774) –spisEkonomická tabulka (1758)

Ukazuje ekonomiku jako proces neustále se opakujících toků zboží a služeb mezi ekonomickými sektory (=společenskými třídami). Ekonomická tabulka je tak prvním makroekonomickým modelem (zjednodušený makroekonomický koloběh).

V ekonomice existují tři společenské třídy. Produktivními jsou zemědělci, sterilní třídou jsou lidé pracující v průmyslu (řemeslech) a obchodě a nečinnou třídou jsou vlastníci půdy. Zemědělci jsou považováni za produktivní, jelikož vyrobí více, než sami spotřebují respektive hodnota jejich výstupu je vyšší než hodnota vstupů, sterilní vyprodukují stejný objem výstupu (pouze dávají „jiný tvar“ surovinám), jako potřebují vstupů a nečinná třída žije z renty.

 

Tab.1 Ekonomická tabulka (v milionech florintů)

 

objem výstupu země- dělství průmysl vlastníci pozemků celkem
objem vstupu 1. 2. 3.  
1. zemědělství
2. průmysl
3. vlastníci pozemků
celkem

 

• Řádky tabulky ukazují hodnoty produkce, sloupce hodnoty vstupů. Produktivní třída zemědělců vyrobí tržní produkci v hodnotě 5 milionů (řádek č. 1) a potřebuje vstupy v hodnotě 3 miliony (sloupec č. 1). Zemědělská produkce je dle řádku 1. rozdělena mezi všechny tři sektory a stává se jejich vstupy.

• Sterilní třída vyrobí produkci v hodnotě 2 milionů (řádek č. 2) a potřebuje vstupy v hodnotě 2 milionů (sloupec č. 2). Nevyrobí tedy nic navíc, proto je označována jako sterilní. Průmyslová produkce je rozdělena mezi zemědělský sektor a vlastníky půdy (viz řádek č. 2).

• Nadprodukce zemědělského sektoru v hodnotě 2 milionů je označována jako čistý produkt a má v podstatě podobu renty, která je placena majitelům pozemků. Ti pak tuto rentu vynakládají na nákup zemědělské a průmyslové produkce (viz sloupec č. 3). Hrubý domácí produkt by pak představovala hodnota v posledním řádku posledního sloupce, tedy v tomto případě 7 milionů florintů.

 

• V ekonomické tabulce se předpokládá, že každá nabídka bude mít i stejně velkou poptávku.

• Fyziokraté považují za nezbytné, aby vlastníci půdy celý svůj důchod v podobě renty utratili a nic nespořili. Pokud by totiž nebyl celý jejich důchod vynaložen na nákup zemědělské a průmyslové produkce, došlo by ke zmenšování obou sektorů. A pokud dojde ke zmenšování zemědělství, dojde i ke zmenšování čistého produktu.

• Fyziokraté však neuvažovali možnost, že by úspory majitelů půdy mohly být zdrojem pro investice v ostatních sektorech.

 

• Hlavní myšlenky anglické klasické ekonomie

 

Klasická politická ekonomie položila základ ekonomie jako samostatné vědní disciplíny. Její snaha o hledání odpovědí na aktuální otázky té doby probíhala na národohospodářské úrovni. Přívlastek „politická“ dokumentuje snahu klasických ekonomů nalézt zdroj národního bohatství, jímž byla práce. Zdrojem „bohatství národů“ je výroba, nikoliv obchod, jak tvrdili merkantilisté.

Práce tak byla jediným produktivním výrobním faktorem a pro růst produktivity práce a tudíž i národního bohatství byla nezbytná:

• jednak dělba práce,

• jednak akumulace kapitálu.

V rámci této školy lze nalézt:

• teorii hodnoty a ceny,

• teorii rozdělování,

• teorii mezinárodního obchodu a jiné.

Ačkoliv si mnohdy klasičtí ekonomové vzájemně odporovali, jejich teorie měly mnoho společného, především pak ducha hospodářského liberalismu.

 

Vývoj klasické ekonomie lze rozdělit na:

• formativní období,

• dotváření (systemizování) této ekonomie.

 

Formativní období

Adam Smith (1723 – 1790)– skotský ekonom a filosof

knihaPojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)

Společnost funguje na základě směnných vztahů. Ačkoliv každý sleduje svůj zájem, který se může zdát v rozporu se zájmem společnosti, ve finále toto individuální sobectví bude ku prospěchu všem. Neviditelná ruka“ trhu je tím mechanismem, který společnost a její zájmy koordinuje. Každý výrobce či obchodník chce dosáhnout co největšího zisku, a proto bude muset vyrábět a nabízet takové zboží či služby, které uspokojí potřeby ostatních, aby si je chtěli koupit.

 

1) Smith se snaží nalézt hodnotu zboží na objektivní bázi. Hodnota zboží (= přirozená cena) nemá žádný vztah k jeho užitečnosti. Toto tvrzení dokumentuje na paradoxu hodnoty vody a diamantu, kdy voda je užitečná, ale téměř bezcenná, zatímco diamant je v podstatě neužitečný, ale má velkou hodnotu. Přirozená cena statku je dána nikoliv užitečností, ale náklady na jeho výrobu, jimiž jsou především pracovní náklady (jde o jednofaktorovou pracovní teorii hodnoty), posléze připustil i obvyklé nájemné z pozemku a obvyklý hrubý zisk. Přirozená cena je cena, ke které trh dlouhodobě tenduje, dnešní terminologií bychom řekli, kdy nabídka se rovná poptávce.

V rámci teorie hodnoty odlišuje od přirozené ceny skutečnou cenu. Skutečná cena je cena, za kterou se zboží aktuálně prodává. Skutečná cena statku může být vyšší či nižší než jeho cena přirozená a je-li například vyšší, znamená to, že na trhu je větší poptávka než jeho nabídka.

 

2) Smithova teorie rozdělování vychází ze základního poznatku, že práce vytvoří větší národní důchod, než sama spotřebuje (teorie přebytku). Přebytek produkce práce (nad spotřebu pracovníků, nad tzv. mzdový fond) vystupuje v podobě příjmů z majetku jako čisté zisky (= úrok) a nájemné z pozemku. Tím se práce stává velice atraktivní pro vlastníky majetku, kteří ji mají možnost zaměstnávat a současně tak rozmnožovat svůj majetek. Smith však podotýká, že právě ti, kteří dokáží uspořit část svého majetku a mají investiční příležitosti (= kapitalisté), generují mzdový fond, a kdyby tito lidé neexistovali, neexistovala by i výraznější možnost pro uplatnění práce.

Mzdu Smith chápal jako existenční minimum nezbytné pro zajištění fyzických potřeb. Tržní mzda se mohla od existenčního minima odlišovat a mohla být i dlouhodobě vyšší v těch zemích, kde akumulace kapitálu (a mzdového fondu) a s tím spojená poptávka po práci byla vyšší, než růst populace a tedy nabídka práce.

Pozemková renta byla výsledkem dělení přebytku produkce práce mezi výrobce a podnikatele (= kapitalisté) na straně jedné a pozemkové vlastníky na straně druhé. Její výše byla dána rozdílem cen zemědělské produkce a náklady na její vypěstování (různá úrodnost a různá poloha jednotlivých pozemků).

Reziduální veličinou pak byl čistý zisk, odměna za podnikání, která motivovala kapitalisty k dalšímu generování kapitálu. Zisk byl chápán jako náklad kapitálu, nikoliv jako výnos. Smith již neurčuje, jak velký by měl zisk být na své tzv. přirozené úrovni, aby byl podnětným pro akumulaci kapitálu.

 

3) V rámci teorie mezinárodního obchodu dochází ke specializaci zemí na základě absolutní výhody, kdy každá ze zemí by se měla soustředit na výrobu a vývoz těch výrobků, které dokáže vyrobit ve srovnání s ostatními zeměmi s nejnižšími náklady (a tedy s největší produktivitou). Požadavky volného trhu („free trade“).

 

Za pozornost stojí také „morální filosofie“ A. Smitha (zmírňování sociálních dopadů, které přináší volný trh).

 

David Ricardo (1772 – 1823)

knihaZásady politické ekonomie a zdanění (1817)

V rámci teorie rozdělování rozpracovává teorii pozemkové renty a existenčního minima dělníka. V teorii pozemkové renty dospívá k závěru, že renta vyplývá z různých úrodností půd a jejích omezeného množství. Nejúrodnější půdy jsou nejžádanější, ale jejich množství je omezené a vzroste-li poptávka například po obilí, roste i jeho cena, a aby bylo možno tuto poptávku uspokojit, expanduje zemědělská výroba i na hůře úrodné půdy. Ti farmáři, kteří obdělávají hůře úrodné půdy, mají nižší zisky a po uplynutí nájemních smluv si budou chtít také najmout nejlepší půdy, stejně jako jejich stávající nájemníci. Roste cena nejkvalitnějších půd a klesá jejich míra ziskovosti. Růst cen nejkvalitnějších půd se zastaví, až budou míry zisku z těchto půd stejné jako u půd méně úrodných a jejich vyšší úrodnost se projeví pouze v platbách vyššího nájemného oproti méně úrodným půdám. Tato diference je pozemkovou rentou.

Růst rent vede k poklesu zisků a tím i k poklesu akumulace kapitálu. Tím je ohrožen hospodářský rozvoj (pesimistické vyhlídky kapitalismu). Východiskem je technický pokrok.

Pokud jde o existenční minimum, Ricardo zde byl výrazně poznamenán dalším klasickým ekonomem, Thomasem Robertem Malthusem (viz níže). Jestliže Malthus tvrdil, že lidstvo je odsouzeno k věčné chudobě, protože lidé reagují na každé zvýšení svého bohatství zvýšením porodnosti, takže se větší bohatství nakonec rozplyne mezi větší počet jedinců, tak Ricardo tuto myšlenku (dokonce hovořil o železném zákonu mzdovém) rozvinul v tom smyslu, že dělníkova mzda nemůže dlouhodobě přesáhnout hranici existenčního minima, neboť kdyby tuto hranici překonala, vedlo by to ke zvýšení dělnické populace a po určité době k zahlcení pracovního trhu dodatečnou nabídkou pracovní síly, načež by mzda opět klesla na existenční minimum.

(Pojem existenční minimum ovšem pro Ricarda nepředstavoval nějaké biologické živoření, ale historicky vytvořenou úroveň mzdy, která byla v jeho době považována za normální.)

Ricadro navazuje na Smithovu teorii mezinárodního obchodu a rozšiřuje i ji o komparativní výhody. Komparativní výhodu má země ve výrobě nějakého statku tehdy, když má relativně nejnižší náklady ve srovnání s ostatními zeměmi (je relativně nejvíce produktivní). Specializace na základě komparativních výhod probíhá u zemí, které mají při výrobě statků absolutní výhodu i nevýhodu. Dospívá k závěru, že za předpokladu svobodného obchodu je možné pouhou specializací zvětšit světový objem produkce, aniž by se měnil počet zapojených výrobních faktorů.

 

Dotváření (systemizování) klasické politické ekonomie

Jean B. Say (1767 – 1832)

J. B. Say je představitelem francouzské větve klasické politické ekonomie, kterou obohatil svou doktrínou o rovnosti nabídky a poptávky (tzv. Sayův zákon trhů).

1) Dle Sayova zákona trhů si každá nabídka vytvoří i svou poptávku (na agregátní úrovni), jelikož náklady placené výrobci zboží, tj. stranou nabídky (mzdy, najmutí půdy či kapitálových statků) jsou zároveň něčími důchody a tudíž i výdaji (poptávkou). Poptávka se může lišit od nabídky strukturou, nikoliv velikostí. Rovnost velikosti poptávky a nabídky chápe jako identitu, kterou uvažuje za předpokladu, že peníze jsou jen prostředkem směny a v podstatě neuvažuje takové situace, jako např. kdyby někteří plně nevynaložili svůj důchod a část by uspořili. V tomto případě by poptávka musela být nižší než nabídka. Peníze samotné však nepřinášejí žádný užitek, jejich kupní síla je navíc nestálá.

Logika Sayova zákona trhů vedla k tomu, že klasičtí ekonomové nedokázali vysvětlit dlouhodobější hospodářskou krizi, což mělo ve 20. století velmi významné následky.

 

2) Vyslovil myšlenku o produktivnosti všech tří výrobních faktorů (nejen práce) – vícenákladová teorie hodnoty. Tomu odpovídá i rozdělování.

 

3) J. B. Sayovi je také připisována myšlenka, že veškerá práce (nikoliv pouze práce ve sféře materiální výroby) je produktivní.

 

Klasickou teorii rozdělování obohacuje Angličan Nassau W. Senior objasněním úroku prostřednictvím teorie abstinence.

Úrok je odměnou za tvorbu úspor. Každý spořící se musí vzdát (musí abstinovat) své současné spotřeby, což mu přináší újmu. Aby byl motivován k tvorbě úspor a tím i zdrojů pro akumulaci kapitálu, dostává odměnu v podobě úroku.

 

Mezi další představitele klasické politické ekonomie patřil i Angličan Thomas Malthus (1766 – 1834), který se proslavil rozpracováním populační teorie: obyvatelstvo roste geometrickou řadou (...), množství potravin roste aritmetickou řadou (...), tím dochází k jejich nedostatku a poklesu obyvatelstva. Životní úroveň a populace následně roste. Nápravu hledal v morálním ponaučení (méně dětí, sňatky v pozdějším věku …).

 

 

• Charakteristika německé historické školy. Ordoliberalismus

Německá historická škola (pol. 19. – pol. 20. st.)

• Zatímco v Anglii a Francii byla populární klasická politická ekonomie, v Německu získala dominantní postavení historická škola.

• Oproti klasické politické ekonomii se její stoupenci nesnažili o vytvoření univerzálně platných ekonomických tezí, jelikož (podle jejich názoru) neexistují univerzálně platné jevy v ekonomické realitě.

• Každý ekonomický jev a zákon se vyvíjí a jeho vysvětlení lze nalézt studiem historie, která je jediným relevantním zdrojem dat.

• Evoluční povaha ekonomických zákonů vede stoupence historické školy ke snaze nalézt a popsat různá stádia ekonomického vývoje.

Shrnutí reakce na klasickou (a neoklasickou) ekonomii:

• odmítnutí liberalismu, zdůraznění role vlády zejména v obchodní politice,

• ekonomie nemá zkoumat absolutní zákony, nýbrž vývoj hospodářských dějin,

• ekonomie není „obecná,“ nýbrž „národní“,

• používají nikoliv metodu abstraktně deduktivní, nýbrž historicko empirickou.

Předchůdci německé historické školy

Friedrich List (1789 – 1846)– profesor na univerzitě v Tübingenu, podnikatel a diplomat

– knihaNárodní systém politické ekonomie (1841)

List tvrdí, že každá ekonomika má svá národní specifika, přírodní podmínky či historický vývoj, proto nemohou existovat žádné nadnárodní a nadčasově platné ekonomické teorie. To, co platí pro Anglii, nemusí platit pro Německo či jiné státy. Jakákoliv obecně platná ekonomická teorie (tedy i klasická politická ekonomie) je nevědecká fikce, jelikož nerespektuje a nezohledňuje národní odlišnosti jednotlivých států.

Každé národní hospodářství by se mělo orientovat na zajištění rozvoje svého zemědělství, průmyslu a obchodu, přičemž průmysl a obchod jsou nositeli pokroku. Ekonomický vývoj zemí prochází čtyřmi stadii (= stadia ekonomického vývoje):

• stadium pastevectví (lovecké)

• stadium rolnictví (zemědělské)

• stadium rolnicko-průmyslové (zemědělsko-průmyslové)

• stadium rolnicko-průmyslově-obchodní

(zemědělsko-průmyslově-obchodní)

Chce-li země dosáhnout nejvyššího stádia, neměla by se uchýlit k protekcionismu. Jedině tak bude umožněn vývoz zemědělské produkce a dovoz průmyslového zboží ze zahraničí.

Má-li však země předpoklady k industrializaci, k dočasnému protekcionismu se na jejím počátku uchýlit musí, protože jedině tak průmyslově dozraje a dospěje do nejvyššího stádia vývoje. Je-li ekonomika v počátcích industrializace a tedy ve stadiu nezralého průmyslu, není možné její otevření okolnímu průmyslově zralému světu, jelikož by její průmysl byl potlačen dříve, než by mohl dospět do stadia zralosti. Teprve až ekonomika dospěje do posledního stadia, budou opatření protekcionismu odbourána a politika svobodného obchodu se stane opět aktuální (= teorie nezralého průmyslu). Jde o tzv. výchovný protekcionismus.

 

 

Starší historická škola (první generace)

Anglickou klasickou ekonomii kritizovali za její:

• absolutismus,

• kosmopolitismus,

• perpetualismus.

Nejmladší historická škola (třetí generace)

Max Weber (1864 – 1920) – ekonom a sociolog

• Dle Webera má evropský kapitalismus původ v kalvinismu ve Švýcarsku, v Anglii a v Holandsku, odkud se rozvinul dále do Evropy a USA. Kalvinisté jsou svou vírou vedeni k cílevědomé touze po světském úspěchu, který je důkazem Boží milosti. Podnikatelský duch kapitalismu vzniká díky protestantské etice (šetrnost, samostatnost, cílevědomost).

Werner Sombart (1863 – 1941) – ekonom a sociolog

• Historický zdroj kapitalismu je v židovství. Jeho rozptýlenost po Evropě a úzká spjatost s vírou umožňovala vznik provázaného obchodního systému. Kam Židé emigrovali, tam s sebou přinášeli ducha kapitalismu.

• Kapitalismus směřuje ke stagnaci:

• - dynamika od 16. stol. díky reformaci a podnikání Židů,

• - následuje socializace ztrát i zisků, plánovitost kartelů a později i státu,

• - vznikne „národní socialismus“ („Planwirtschaft“).

• Kritický pohled na podnikání Židů a důraz na nacionalismus vedl k (neoprávněnému) označení Sombarta jako ideologa nacionálního socialismu.

Freiburská škola (ordoliberalismus)

• Základním předpokladem ordoliberalismu, který se rozvíjí od pol. 30.let 20. stol., je existence vzájemné provázanosti hospodářského a právního řádu. Ačkoliv vychází z filosofie liberalismu, role státu je nezastupitelná. Není možné ponechat tržní ekonomiku spontánnímu vývoji, pro její fungování musí být vytvářeny rámcové podmínky, a to hospodářskou politikou státu. Ordoliberálové požadují spojení „svobody“ (volná konkurence) a „řádu“ (právního) – vláda zajišťuje fungování trhů (právní řád zajišťuje ekon. svobodu, vlastnictví, smlouvy – proti tzv. „novým feudalitám“ – odbory, kartelové dohody, politické vlivy apod.).

• Jedním ze zdrojů ordoliberalismu je katolické sociální učení (někdy se hovoří o křesťanském socialismu), jehož prvním moderním vyjádřením byla encyklika papeže Lva XIII. Rerum novarum z roku 1891. Encyklika reaguje na negativní dopady průmyslové revoluce a megapolizace XIX. století. Odmítá neomezený kapitalismus, ale i komunismus. Logicky odmítá vykořisťování dělníků a žádá zlepšení jejich životních podmínek, podporuje rozvoj odborů, družstevního hnutí apod.

Sociální tržní hospodářství

• Z ordoliberalismu vycházel iLudwig Erhard (1897-1977), spolkový ministr hospodářství a německý spolkový kancléř. Je považován za autora mimořádně úspěšného konceptu sociálně tržního hospodářství (soziale Marktwirtschaft) a za otce německého poválečného hospodářského zázraku (tj. rychlé poválečné obnovy Německa a dosažení jedné z čelních pozic ve světové ekonomice).

• Sociálně tržní hospodářství je postaveno na následujících zásadách:

• - principy: svobodná individuální iniciativa, společenská solidarita (křesťanství), subsidiarita,

• - řád má tři pilíře: volná tržní konkurence (ochrana hosp. soutěže), měnová stabilita (nízká inflace), sociální řád v podobě sociálního zabezpečení.

• Součástí celé koncepce je zásada nezávislosti centrální banky jako garanta stability měny.

Formovaná společnost (vývoj ordoliberalismu od konce 60. let):

• - po boji proletariátu s buržoazií (19. stol.)

• - a po boji zájmových skupin (první pol. 20. stol.)

• - nastupuje třetí vývojová etapa kapitalismu (společný zájem všech o obecné blaho).

• Mezi významné představitele ordoliberalismu patřili Walter Eucken („Základy hospodářské politiky“, 1952), Wilhelm Röpke či Alfred Müller-Armack.

 

• Marxovo učení. Utopický socialismus

 

Karl Marx (1818 – 1883) -spisKapitál – (1. díl 1867)

-spisKomunistický manifest (s Friedrichem Engelsem 1848)

Svými ekonomickými názory vycházel z německé filozofie a navazoval na Davida Ricarda zejména v oblasti pracovní teorie hodnoty a rozdělování.

 

1) Marx zdůrazňuje jako předmět zkoumání politické ekonomie konkrétní a historicky přechodné výrobní způsoby, dané souladem příslušných výrobních vztahů, čímž chápe vlastnickou strukturu společnosti (v zásadě vztah třídy vykořisťovatelů a třídy vykořisťovaných), a výrobních sil, tj. dosažené úrovně techniky a technologie (tzv. zákon závazného souladu výrobních sil a výrobních vztahů). Touto filosofickou konstrukcí Marx vysvětlil vystřídání feudalismu kapitalismem a – analogicky, na základě téže logiky – předpověděl i zánik kapitalismu. K němu by mělo dojít třídním bojem, tj. (násilným) vítězstvímvykořisťované třídy, tj. třídy proletariátu, resp. dělnické třídy, nad třídou vykořisťovatelů, tj. třídou kapitalistů. // Za formu (způsob) vykořisťování v kapitalismu pak Marx považuje nadhodnotu, resp. přivlastňování si nadhodnoty kapitalisty (viz níže).

 

2) V rámci pracovní teorie hodnoty vymezuje užitnou a směnnou hodnotu. To, jak dokáže zboží uspokojovat lidské potřeby, ukazuje jeho užitná hodnota. Směnná hodnota zboží vyjadřuje jeho hodnotu na trhu, odpovídá průměrnému množství práce vynaložené na výrobu většiny výrobků identického druhu a za tuto hodnotu je zboží směňováno na trhu. Práce je jediná, která tvoří novou hodnotu zboží. Kapitálové statky Marx považoval za zhmotnělou minulou práci a svým opotřebováváním svou vlastní hodnotu na zboží přenáší.

 

3) Cílem teorie nadhodnoty bylo ukázat vykořisťování práce kapitálem. Definuje hodnotu pracovní síly, která je, stejně jako jiné zboží, směňována na trhu. Její hodnota je určena pracovní dobou na výrobu statků nezbytných k zajištění dělníkovy reprodukce (v podstatě Ricardovo existenční minimum). Nadhodnota je výsledkem působení pracovní síly v pracovním procesu, kdy pracovní síla vyrobí větší hodnotu, než jakou sama má. Marx vyjádřil svou teorii nadhodnoty vzorcem:

 

O = hodnota zboží
c = hodnota vytvořena kapitálem resp. minulou prací (práce „mrtvá“)
v + m = hodnota vytvořena současnou prací (práce „živá“)
v = hodnota pracovní síly
m = nadhodnota

O = c + v + m

 

Nadhodnota je tedy rozdílem mezi hodnotou prací vytvořenou a hodnotou pracovní síly, tento rozdíl si přivlastňuje kapitalista. Tento proces Marx označuje jako vykořisťování. Investování nadhodnoty do výroby označuje Marx za akumulaci kapitálu.

 

Vykořisťování pracovní síly je tedy součástí kapitalismu, a jelikož probíhá v rámci ekvivalentní směny (= směna stejných hodnot), není možné je odstranit jinak, než změnou systému.

 

4) Marxova schémata reprodukce popisují meziodvětvové vztahy v ekonomice a v podstatě navazují na Ekonomickou tabulku F. Quesnaye. Dlouhodobé strukturální poruchy či krize (dle Marxe „krize z nadvýroby“) následují po období živelné kapitalistické nadvýroby a obnovují rovnováhu. Hospodářské krize či strukturální poruchy jsou typickým jevem v podmínkách, kde výroba není bezprostředně spojena s uspokojováním potřeb, ale se ziskem.

 

Další socialistická učení

 

Utopický socialismus

 

Raný utopický socialismus (16. stol. – zač. 17. stol.). Reakce na rozvoj manufaktur a chudobu, ideální společnost („příběhy“).

Raný utopický socialismus, resp. díla, která do této vývojové fáze zařazujeme, je ovšem třeba chápat pouze jako individuální intelektuální protesty, bez jakéhokoli významnějšího společenského dopadu. Navíc kapitalistické výrobní vztahy se v době působení obou uvedených autorů ještě nijak významněji neprosadily.

 

Pozdní utopický socialismus (první pol. 19. stol.). Reakce na rozvoj tovární velkovýroby, potřeba zlepšení životních podmínek dělnictva. Kritika kapitalismu, jeho přeměna „seshora.“ Nikoliv politické hnutí.

Pozdní (vrcholný) utopický socialismusje již jasnou reakcí na počáteční fázi kapitalismu, charakterizovanou rozsáhlou manufakturní, resp. počínající tovární výrobou, kdy průvodním jevem byly otřesné životní podmínky dělnictva, včetně děsivé práce žen a dětí. Základní myšlenkou utopických socialistů bylo očekávání nezbytných změn na základě dobrovolného souhlasu a dobré vůle vládnoucí třídy.

 

Autorem pojmu „utopický socialismus“ je Karl Marx, který považoval dobrovolný souhlas a dobrou vůli vykořisťovatelů za utopii. Proti „utopickému socialismu“ postavil vlastní „vědecký socialismus“, tedy marxismus, který již prosazoval myšlenku třídního boje a sociální revoluce. V následujících desetiletích se pak marxismus stal v rámci dělnického hnutí dominantním. V jeho intencích byly zakládány nové dělnické politické strany, které přijaly název sociálně demokratické.

 

• Přínos rakouské subjektivně psychologické školy

 

Ačkoliv je rakouská škola stejně jako cambridgeská a lausannská součástí marginalistické revoluce, je od obou těchto škol odlišná, a to zejména svou metodologií, založenou na:

• striktním liberalismu, který kladl důraz na zachování soukromého vlastnictví, přirozených práv a občanských svobod,

• individualismu, kdy zákony platící pro jednotlivce musí platit i pro větší společenství, a to i na národní úrovni,

• metodologickém subjektivismu, který vysvětluje ekonomické jevy ne jako výsledek objektivních ekonomických zákonů, ale jako výsledek subjektivních činností jednotlivců, založených na jejich preferencích a jejichž cílem je maximalizace užitku,

• odmítaní matematizace ekonomie a odmítání používání spojitých funkcí pro grafickou demonstraci,

• dynamizaci tržního hospodářství zaměřenou na fungování tržního procesu; tržní rovnováha tak, jak je formulována neoklasickou teorií, je vzhledem k dynamickému vývoji ekonomik nepříliš smysluplná.

Teorie rakouské školy je mikroekonomicky zaměřenou teorii, jejíž bazální veličinou je subjektivní mezní užitek.

 

Předchůdci rakouské školy

Heinrich Hermann Gossen (1810 – 1858) – povoláním pruský soudní úředník.

Byl považován za nejvýznamnějšího předchůdce rakouské školy, který jako první zformuloval zákony týkající se mezního užitku. V ekonomické teorii jsou tyto zákony známy jako Gossenovy zákony.

První Gossenův zákon: Zákon klesajícího mezního užitku(říká, že užitek u uspokojení každé potřeby klesá s růstem jejího nasycení);

Druhý Gossenův zákon: Zákon vyrovnaných mezních užitků(říká, že maximálního užitku při uspokojování různých potřeb lze při vzácnosti statků uspokojujících tyto potřeby dosáhnout jen při vyrovnaných mezních užitcích ze statků uspokojujících různé potřeby; stručně řečeno, jde o definování podmínky optima spotřebitele spotřebovávajícího více statků, tedy o vyrovnávání mezních užitků);

Třetí Gossenův zákon: Zákon „neužitku“ z práce(říká, že člověk maximalizuje celkový užitek, když se mezní užitek statku, který svou prací získá, rovná mezní oběti či meznímu „neužitku“ jeho práce; stručně řečeno, zákon určuje vztah mezi velikostí pracovního úsilí a získáním statku).

 

Hlavní představitelé rakouské školy

 

Carl Menger (1840 – 1921)– profesor ekonomie na univerzitě ve Vídni

kniha Základy národohospodářské nauky (1871)

1) Je autorem nové teorie hodnoty. Hodnotu chápe jako subjektivní veličinu založenou na subjektivním mezním užitku. Každý statek má pro jednotlivce subjektivní význam v podobě jeho užitečnosti, hodnota nemůže mít objektivní podstatu, jak ji vysvětlovala klasická politická ekonomie.

Užitek statků je měřitelný (kardinalistický přístup). Opakem je pouhá srovnatelnost užitků (ordinalismus).

 

2) Subjektivní prvky hodnoty zachycují tzv. Mengerovy škály, které zobrazují potřeby seřazené dle významu a stupeň jejich uspokojení.

 

A B C D E F …

10 9 8 7 6 5

9 8 7 6 5 4

8 7 6 5 4 3

.. ..

.. 0

 

3) Rozlišuje statky prvního řádu a vyšších řádů, kdy pouze statky prvního řádu (spotřební statky) bezprostředně uspokojují potřeby jednotlivců, tudíž mohou mít a mají hodnotu, zatímco statky vyšší řádů slouží k produkci statku prvního řádu.

 

4) Statky vyššího řádu bezprostředně neuspokojují individuální potřeby a tudíž nemohou mít hodnotu. Jelikož souvisí s výrobou statků prvního řádu respektive představují statky prvního řádu vyrobené v budoucnu, lze jejich hodnotu od těchto potencionálních statků prvního řádu odvodit pomocí teorie negativní imputace.Tato teorie či metoda porovnává hodnotu statku prvního řádu, pokud by k jeho výrobě byly použity všechny statky vyššího řádu, s hodnotu, jakou by měl tento statek prvního řádu v případě odejmutí jednoho statku vyššího řádu z jeho výroby. Rozdíl v hodnotách statku prvního řádu je roven hodnotě odejmutého statku vyššího řádu.Hodnota statku vyšších řádů není nic jiného, než náklady výroby, které jsou tedy dány mezní užitečností statků prvního řádu.

 

Eugen von Böhm-Bawerk (1851 – 1919)(rodák z Brna) profesor ekonomie na Vídeňské univerzitě

kniha Kapitál a kapitálový úrok (1884, 1889)

V letech 1895 – 1904 ministr financí. V této pozici mj. trval na striktním dodržování zlatého krytí rakousko-uherské měny.

 

1) V teorii hodnoty a negativní imputace navazuje na Mengera a dále ji rozpracovává. Uvádí, že výroba statku prvního řádu může probíhat různými kombinacemi statků vyšších řádů a proto jejich hodnota nemusí být vždy stejná, ale může kolísat v rámci jistého intervalu. Dále zmiňuje i fakt, že pokud odejmutí statku vyššího řádu způsobí, že nevzniká žádná hodnota statku prvního řádu, je hodnota statku vyššího řádu stejná, jako hodnota statku prvního řádu.

 

2) Největším Böhm-Bawerkovým přínosem je však teorie kapitálu, ve které se zabývá postatou kapitálu a úroku z kapitálu. Vychází rovněž ze statků prvního řádu, které bezprostředně uspokojují potřeby a statků vyšších řádů, které sice neuspokojují potřeby jednotlivců, ale slouží k výrobě spotřebních statků (= statků prvního řádu). Ukazuje, že kapitalistická výroba spotřebních statků využívá stále větší množství a součinnost statků vyšších řádů, je stále více „oklikovější“. Větší oklikovost výroby je z hlediska objemu vyrobených statků prvního řádu produktivnější, ale je časově náročnější. Aby však mohla být výroba v budoucnu oklikovější, musí dojít v současnosti k omezení výroby statků prvního řádu (a tedy i k omezení současné spotřeby). A takto vzniká kapitál a jeho zásoba se zvětšuje s růstem oklikovosti výroby.

 

3) Úrok: Podstatou úroku jsou různé preference (a tedy hodnoty) statků současných (přítomných) a budoucích, kdy jednotlivci preferují současnou spotřebu a tudíž statek spotřebovaný v současnosti má pro ně vyšší hodnotu než tentýž statek spotřebovaný v budoucnu.

 

Vysvětlení spočívá jednak v podcenění budoucí spotřeby (naléhavé jsou potřeby současné), jednak v nejistotě, pokud jde o budoucí spotřebu.

Podnikatelé rovněž oceňují současné statky více než budoucí, protože mohou s jejich okamžitým zapojením do výroby vyrábět produktivněji. Úrok z kapitálu je diferencí hodnot statků současných a budoucích, je odměnou za čekání.

Oklikovost výroby zvyšuje produktivitu a je zdrojem placení úroku.

• Ekonomické učení J. A. Schumpetera. Neorakouská škola

 

Joseph Alois Schumpeter (1883 – 1950) (rodák z Třešti na Moravě)

• kniha Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942)

• kniha Teorie hospodářského vývoje (1912)

Profesor na rakouských a německých univerzitách. V r. 1919 rakouský ministr financí. Od r. 1932 profesor na Harvardově univerzitě v USA.

Patřil mezi nejvýznamnější představitele rakouské školy,ačkoliv se v některých aspektech jeho analýza s rakouskou školou přímo neslučovala (např. otázka scientismu – absolutní důvěra ve vědu, matematizace ekonomie apod.). Proto bývá také zařazován jako samostatná osobnost „mimo proudy.“

Přínos:

• ekonomický vývoj je vyvolán inovacemi („novými kombinacemi“); pět forem inovací,

• „tvořivá destrukce“,

• inovační teorie hospodářských cyklů (shluky inovací a jejich imitace) a dlouhých vln,

• teorie samolikvidace kapitalismu (klesá význam kapitalistických vlastníků, roste význam a. s. a manažerů, pracovníci nemají vztah k firmě, kapitalismus není oblíben


Date: 2015-12-24; view: 1022


<== previous page | next page ==>
SpisEtika Níkomachova | to prevent sb from (doing) sth, to prevent sth
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.044 sec.)