Temperament a charakter, rysy osobnosti

- temperament a charakter - označování různých způsobů chování a jednání, povahových rysů člověka

Antická typologie

- teorie čtyř temperamentových typů (teorie správného poměru tělesných tekutin)

1.cholerik - převaha žluté žluči

2.melancholik - převaha černé žluči

3.sangvinik - převaha krve

4.flegmatik - převaha hlenu

Kretschmer, Scheldon

E. Kretschmer - rozlišil tři základní biologické typy:

a)Pyknická stavba těla - oblé, měkké tvary, zvětšený objem hrudníku a břicha, kulatá hlava

- vyznačuje se nekomplikovanou povahou, má velkou potřebu kontaktu s druhými lidmi, bývá sdílný, otevřený, je přizpůsobivý, pohodlný, požitkářský, emoční ladění kolísá mezi veselostí a smutkem (sklon k maniodepresivní psychóze)

b)Astenici - osoby štíhlé postavy až vpadlého hrudníku

- spíše uzavřené, nepřístupné, ale se značnou vnitřní vzrušivostí obtížně se přizpůsobují, mají sklon k formálně logickému myšlení, zobecňování (schizofrenie)

c)Atletici - osoby s rovnoměrně rozvinutou svalnatou atletickou postavou

- bývají buď flegmatičtí nebo naopak choleričtí (epilepsie)

William Sheldon:

a)endomorfní typ – odpovídá pyknikovi

b)mezomorfní - atletik

c)ektomorfní typ - astenik

I.P.Pavlov

- temperament je projevem typu vyšší nervové činnosti

- je podmíněn základními vlastnostmi nervových procesů: podráždění (excitace) a útlumu (inhibice) a jejich střídáním

Vrozené vlastnosti nervových procesů, kterými je temperament podmíněn:

1.Síla - schopnost odolávat různým zátěžím, opakem je slabost (podléhání při obtížích, hroucení ve stresových situacích)

2.Vyrovnanost - schopnost ovládat a tlumit svá silná podráždění nebo podléhat afektům (výbuchy)

3.Pohyblivost - s jakou pohotovostí je jedinec schopen reagovat, jak rychle se dokáže přizpůsobit změnám v proměnlivých situacích (opakem je inertnost - ztrnulost, nepřizpůsobivost, nepohyblivost)

Dělení typů podle I. P. Pavlova:

• silný + vyrovnaný + pohyblivý = sangvinik

• silný + vyrovnaný + nepohyblivý = flegmatik

• silný + nevyrovnaný = cholerik

• slabý = melancholik

C. G. Jung

- rozdělení lidí:

a)extraverti - vztah k vnějšímu světu, zaměření navenek, rádi se pohybují mezi lidmi, jsou přístupní, snadno navazují přátelství, mají smysl pro to, co je „in” (co se nosí, co vyžaduje doba)

b)introverti - lidi orientováni dovnitř, dominuje subjektivní názor, jsou uzavření, dávají přednost samotě před společností, mají bohatší vnitřní život, ale hůře se přizpůsobují vnějším změnám

H. J. Eysenck

- dimenze: vyjadřují odolnost vůči zátěži

a)stabilita

b)labilita – vykazují neurotické příznaky, vyšší pravděpodobnost, že u nich dojde k neuróze

- kombinace dimenzí a typů extravert, introvert - stabilní extrovert, labilní extrovert, stabilní introvert a labilní introvert (lze porovnávat s klasickými antickými typy)

Temperament

- je chápán jako obecná vlastnost, obecný způsob a kvalita reagování jedince, který je relativně stálý

- dispozice ke vzrušivosti, náš „motor”, energetická základna psychické činnosti

- uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jedince

- na temperamentu závisí, jak snadno (rychle) vznikají city, jak jsou silné (intenzivní), jak živě se projevují navenek a jak rychle se střídají

- Základní znaky temperamentu:

1.celkové zaměření duševních dějů do nitra jedince nebo na okolní svět (vnitřní – vnější, intro - extraverze)

2.emocionální ladění duševních dějů (libost – nelibost)

3.snadnost či nesnadnost, s jakou se reakce objeví („práh” vzrušivosti)

4.trvání reakce po skončení podnětu

- temperament se přímo podílí na formování povahových rysů osobnosti

- je podmíněn biologicky, vrozeným typem vyšší nervové činnosti (je třeba k němu přihlížet při volbě zaměstnání), každý z typů má své přednosti ale i zápory

Typy osobnosti:

Typ A - náchylný k srdečním selháním

- vlastnosti a způsob chování: chronický nedostatek času, boj s časem, perfekcionismus, neschopnost předat část své práce druhým, nutkání přepracovávat se, multifázové myšlení a jednání (několik věcí najednou), neschopnost relaxovat

- typ notoricky náchylný ke stresu, jeho chování a způsob života trvale vyvolávají fyzické vzruchy

- je netrpělivý, ambiciózní, soutěživý, agresivní, tvrdě pracuje, stanovuje si vysoké cíle a požadavky pro sebe i pro druhé a je zvláště náchylný k anticipačním emocím (úzkost) jež stres navozují

- stresová narkomanie - duševní a fyzický pocit vznášení se, který vyvolává noradrenalin (=stresový hormon spojovaný s pocity sebedůvěry a opojení)

Typ B- osoba rozvážná, klidná, uvolněná, hrozí jí menší riziko stresu a srdečních chorob

Charakter

- subsystém osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání podle společenských, zejména morálních požadavků

- formuluje se během vývoje osobnosti vlivem výchovy i působením dalších sociálních vlivů a životních zkušeností

- má několik částí vzájemně se překrývajících a ovlivňujících:

1. Vztah k lidem kladný – záporný

• afiliace – kladný přátelský vztah k lidem, vzájemná ochota pomoci, přiblížit se, taktnost a ohleduplnost

• hostilita - záporný vztah, nepřátelství, sobectví agresivita vůči ostatním

• postoj k sociálním skupinám (rodina, školní třída, pracovní tým, sportovní klub), k názorům a normám těchto skupin, ke společným činnostem a povinnostem (pracovním)

Vytrvalost

- vlastnost vůle v situacích, kdy je dosažení cíle ztíženo překážkami a nezralí jedinci se snadno vzdávají

- tvrdohlavost

- schopnost flexibilně zkoušet nové cesty nebo stále stejným způsobem a očekávat jiný výsledek - úspěch po předchozích selháních

3. Odolnost k zátěži (stabilita - labilita osobnosti)

- projevuje se v náročných životních situacích, neočekávaných situacích velkých stresů, katastrof lidských i přírodních

- zahrnuje základní temperamentovou složku (sílu či slabost nervových procesů)

- mění se v závislosti na našich předchozích zkušenostech s podobnými situacemi

Kontrola a řízení temperamentových vlastností

- člověk s rozvinutým charakterem umí se svým temperamentem zacházet, umí se ovládat

- nezralý jedinec s méně rozvinutým charakterem své afekty neovládá

Sebehodnocení

- sebepojetí, obraz sebe samého, ideální „já”, pocit vlastní hodnoty

- sebepřeceňování i podceňování - působí jedinci mnoho potíží se sebou samým i v komunikaci s okolím

Svědomí

- říká člověku, co má či nemá udělat, kde se nezachoval správně, z hlediska morálního

- přináší uspokojení (jednání v souhlase se svým ideálním obrazem), trpké výčitky (porušení morální zásady)

Motivace

- příčiny svého vlastního jednání

- znalost motivu nám dává odpověď na otázku, co člověka vede k chování, volbě určitých cílů nebo k jejich opuštění

- představují cíle chování (vědomé i nevědomé)

- každé chování člověka je motivováno, protože se snaží dosáhnout nějakého cíle, nebo se naopak něčemu vyhnout

= určitý vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění

- zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy

Potřeby

- každý organizmus musí udržovat rovnováhu se svým prostředím

-cíle uspokojující potřeby člověka nutné pro přežití, zajišťují přežívání člověka jako biologického druhu

- Motivace = proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli

- cíle dávají lidské motivaci obsah

- jedinec prožívá různě silné motivační napětí - očekává, že dosažením cíle uspokojí potřebu, která toto napětí vyvolala

- čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá

- optimální úroveň motivace - jedinec podává nejlepší – optimální výkon

- často je naše úsilí o dosažení cíle zmařeno vnějšími nebo vnitřní překážkami - dojde ke frustraci

Zdroje frustrace:

- deprivace- nedostatek předmětu k uspokojení motivace v dostupném prostředí, (citová deprivace u opuštěných a zanedbávaných dětí, smyslová deprivace – zraková u slepých)

- skutečnosti, které jedinci brání v dosažení cíle, maří jeho cílesměrnou aktivitu, staví mu do cesty k cíli překážky:

• vnější- v okolí jedince

• vnitřní- uvnitř osobnosti

• aktivní

• pasivní

Typy frustračních situací:

1.frustrační situace - překážka, která mi brání v dosažení cíle je vnější pasivní (plot je příliš vysoký)

2.frustrační situace - vnitřní pasivní překážkou je nedostatek dovedností (neschopnost ten plot přelézt)

3.frustrační situace - aktivní vnější překážka (plot bych sice uměl zvládnout, ale dobrmana bez košíku asi ne)

4.frustrační situace - vnitřní aktivní překážka – konflikt motivů (plot umím přelézt, dobrman mě zná, ale asi bych zklamal hodného pána, krást se nesmí)

Cíle a jejich konflikty

- cíle dokážou člověka povzbudit, ukázat mu smysl života

- ztráta cíle může vést k pocitům nudy, zhoršování výkonů, pocitům zbytečnosti, narušení psychického i fyzického zdraví

- novými cíli se stávají prostředky, které byly použity a osvědčily se při zajišťování původních cílů (peníze)

- cíle se stávají i zdrojem problémů a obtížných životních situací, dochází k rozporům a jedinec se musí rozhodovat

Druhy konfliktu:

1.Konflikt dvou stejně kladných lákavých cílů - jedinec si musí vybrat, protože není možné dosáhnout obou současně, jsem zodpovědný sám sobě za tuto volbu, nemám na koho svést případnou nespokojenost nebo neúspěch

2.Konflikt dvou negativních cílů - volba mezi dvěma nepříjemnými povinnostmi, zvažujeme, co je horší, je situace

3.Konflikty mezi kladným a záporným cílem - jeden cíl má pro mne apetenční i averzivní hodnotu, mám k němu ambivalentní postoj, chci ho získat, ale současně se ho bojím

4.Dvojitý konflikt kladných a záporných cílů - složité situace, kdy musíme zvažovat dva a více kladných a dva a více záporných sil

Aspirace

- aspirační úroveň značí, jak vysoký cíl si jedinec stanovuje, co chce dosáhnout

- závisí nejen na schopnostech jedince a jeho zkušenostech s určitou situací, ale také na jeho sebedůvěře

Dělení motivů – Madsen:

a)primární motivy – hlad, žízeň, sex, motiv pečování, udržování teploty, motiv vylučování, motiv aktivity smyslové, tělesné i duševní

b)afektivní motivy - motiv bezpečí a motiv agrese

c)sekundární motivy - motiv sociálního kontaktu, dosažení úspěšného výkonu, motiv moci a motiv vlastnictví

Maslowova hierarchie lidských potřeb

1. fyziologické potřeby – základní (potrava, dýchání, spánek, přežití)

Pocity

- pocity, emoce a city doprovází vznik, průběh i dovršení motivačního procesu, nelze je od něho oddělovat

- důležitou formou vztahů člověka ke skutečnosti je hodnocení – rozlišování, co je pro mě přitažlivé, může to být nebezpečné a jsem tím odpuzován

• apetence - přibližování se

• averze - vzdalování se, vyhýbání se

- pocity - původní, druhová prožitková výbava organizmu (pocity slasti či strasti)

City a emoce

- jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince

- samy vzbuzují činnost a řídí její průběh a často bývají i jejím cílem

- jsou vázány na určitého jedince, jsou velmi subjektivní

S provázanosti motivačního procesu a emocí souvisí:

1.Vnitřní psychické a tělesné reakce - připravují náš organizmus na aktivitu

2.Kognitivní hodnocení situace - zvažuji situaci, zda je pro mne pozitivní nebo negativní

3.Emoční hodnocení a prožívaná emoce - vyplývají z toho, co pro mne situace znamená, jak jsem jí vyhodnotila (negativní - úlek, strach, pozitivní – radost)

4.Výraz obličeje - zobrazuje, jakou emoci prožívám

a)Strach - nelibá emoce, při ohrožení

b)Smutek - nelibý emoční stav, reakce na ztrátu, představu ztráty, žádoucího cíle

c)Radost - libý emoční stav, reakce na dosažení cíle, očekávaní dosažení cíle

Postoje

- vytvářejí se v průběhu života jedince sociálním učením i vlastními zkušenostmi

- představují pohotovost jedinců reagovat na určité podněty stejným způsobem při opakovaných stejných situacích

- získané dispozice, které zahrnují:

a)citové hodnocení

b)pobídky k jednání

Zájmy

- získané motivy, ve kterých je zdůrazněn vztah člověka k určitému předmětu nebo činnosti, které se projevují větším soustředěním na tuto oblast

- tendence získávat nové informace o předmětu zájmu a realizace činnosti spojené s uspokojením nebo nelibostí při jejím přerušení

Předsudky

- vznikají na podkladě nesprávných, nedostatečných nebo lživých informací

- často vzbuzují negativní emoce a nepřátelské jednání vůči skupinám a jednotlivcům, které vlastně ani neznáme

- utváření předsudků o jiných skupinách jedinců podle jednoho znaku (barva pleti, náboženství, barva vlasů, pohlaví, sex orientace, výše platů, počet prodělaných manželství)

Stres

- Stres = zátěž, tlak, tíseň, konflikt, úzkost, frustrace

- stresor = činitel působící zátěž

- odpovědí organismu je stresová reakce

- vnitřní stav člověka - odpověď na zátěž, situaci ohrožení nebo stav očekávání ohrožení

- stres je aktivačním činitelem

Rozdělení podle Selyeho:

• eustres - normální, aktivující stres, který nás motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujících vnějších i vnitřních podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza

• distres - negativní stres, cítíme přetížení, zoufalství, bezmoc a ztrátu

- na slabé stresy si organismus postupně zvyká

- nadměrný stres způsobuje selhání, psychické nebo fyzické zhroucení - nemoc nebo až smrt

Stresová reakce(GAS)

1.První fáze - „alarmující”, poplachová, pohotovostní

- nastává při náhlém narušení životních podmínek nejrůznějšího druhu

- pokud stresor ustoupí, odezní i stresová reakce - fáze zotavovací

2.Druhá fáze - vyrovnávací, fáze rezistence, odolnosti

- původní poplachová reakce se zklidňuje, organismus si adaptačními mechanismy na stresující faktor zvyká „otužuje se”

3.Třetí fáze - konečná

- stresující činitel působí příliš dlouho, nebo je příliš silný - celkové vyčerpání a selhání adaptačních obranných schopností

- vážné ohrožení organismu, ochoření, končící případně smrtí

Stresory

- vnější i vnitřní podněty, které mají na náš organismus určité požadavky a jimž se musíme přizpůsobovat:

1.Fyzikálně-chemické stresory

2.Úkolové stresory

3.Myšlenkové stresory

4.Sociální stresory

Oblasti našeho života, které nás ovlivňují a jsou námi samými ovlivnitelné:

- Fyzikálně-chemické prostředí, jehož podněty vnímáme svými smysly

- Životospráva (výživa, spánek, pohyb, odpočinek, osobní rytmus života, hospodaření s časem)

- Emoce, způsob prožívání

- Myšlení, způsob řešení problémů, postoj k problémům

- Sociální kontext - komunikace, vztahy s ostatními lidmi, v rodině i jinde

-Naše programy, hodnoty, cíle - hledání smyslu a směřování života, volní jednání

Vnější stresory: běžné životní události a podmínky života, závažné ohrožující situace

1.Neovlivnitelnost - čím více nějakou událost vnímáme jako neovlivnitelnou, tím hůře jí snášíme (pociťujeme bezmoc, zlost)

2.Nepředvídatelnost - možnost připravit se na obtížnou situaci nám pomáhá jí lépe snášet, než situace, kterou nečekáme, a překvapí nás

3.Výzva pro naše schopnosti - události nás tlačí až na hranice našich schopností a představují výzvu, pro náš pohled na sebe samé

4.Vnitřní konflikty - vnitřní situace, které prožíváme jako velmi obtížné

a)Nezávislost proti závislosti

- v době stresu lidé hledají někoho, kdo rozhodne za ně, odmítají přijmout zodpovědnost sám za sebe

- schopnost přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí, je známkou zralé dospělosti

b)Intimita proti osamělosti

- touha po hlubokém a blízkém vztahu s druhým člověkem - strach z odmítnutí, ze zklamání

c)Spolupráce proti soutěžení

- potlačujeme naši potřebu být s ostatními, spolupracovat s nimi a vzájemně se podporovat – touha po vítězství

d)Morální zásady proti impulzivním projevům jedince

- konflikt generací nebo i civilizací

- jak svobodně si může jedinec dělat, co ho právě napadne (kontrola impulsů členů skupiny i společnosti)

PTSP - posttraumatická stresová porucha (Katastrofický syndrom)

1.Vtíravé příznaky - pocity opakovaného prožívání traumatické události

2.Únikové příznaky - vyhýbání se všemu, co by mohlo vyprovokovat vzpomínky na trauma

3.Nadměrné vzrušení - postižený je stále jakoby citově i tělesně připraven, že ho postihne další trauma (hyperarousal)

Události, které mohou způsobit vznik PTSP:

1.Přírodní pohromy a katastrofy: požáry, povodně, zřícení letadel, dopravní nehody

2.Fyzické násilí: zneužívání dětí, týrání, teroristické útoky

3.Sexuální násilí: znásilnění dospělé osoby i dítěte

4.Projevy krutosti: úmyslné i náhodné zabití či tělesné poškození (muž zastřelí milence své ženy, voják zabije nepřítele)

5.Přítomnost na místě tragédie

6.Ztráta majetku: loupeže, krádeže

7.Tělesné strádání: po operacích, amputacích

8.Ztráta blízkého člověka: smrt partnera, dítěte, blízkého přítele, oblíbeného zvířete

9.Ztráta blízkých vztahů: náhlé přerušené partnerské vztahy, zánik blízkého přátelství

10.Ohrožení neštěstím nebo katastrofou: pocit ohrožení vlastního nebo blízkých osob

11.Ohrožení ztrátou: těžká onemocnění, únosy blízkých

12.Ztráta postavení: požár domu se ztrátou majetku, bankrot, veřejné ponížení

Strategie zvládnutí stresu

1.Vytvoření priorit - definice toho, co daný jedinec pokládá pro sebe za nejdůležitější

2.Vyhýbání se stresu - předpokládá inventuru opakujících se drobných nepříjemností, umožní hledání způsobů, jak jim předejít

3.Dovednost „vypnout se” - najít způsob, jak přestat být obtěžován stresujícími vlivy (procházka, odpočinek během víkendu, dovolená)

4.Rozšíření interpersonálních vztahů - podpora a porozumění od přátel, odstraňování nevhodných způsobů chování - snížení počtu zbytečných interpersonálních konfliktů

Nevhodné strategie zvládání stresu: alkohol, nikotin, uklidňující léky, návykové látky

Obranné mechanismy

1.Rigidita (ztuhlost) - nepružnost myšlení a jednání, ulpívání na starých, byť nefunkčních modelech

2.Represe (vytěsnění z vědomí) - ne naší vůlí, děje se zcela automaticky, aniž bychom si toho byli vědomi

3.Regrese (ústup - z vývojového hlediska krok zpátky) - návrat k infantilním a primitivním řešením těžké situace

4.Inverze (převrácené chování) – nemůžeme se projevit, jak bychom chtěli (nepřátelství), zvolíme opačnou metodu (k nadřízenému)

5.Popírání nepříznivého faktu (zavírání očí, pštrosí strategie)

6.Sebeobviňování-jedinec se obviňuje ze všech neúspěchů

7.Introjekce-promítání starostí druhých lidí do vlastního nitra

8.Racionalizace(intelektualizace) - hledání „intelektuální” určené formy odůvodnění nesmyslných věcí, které se dějí

9.Sublimace (povznášení,dodávání důstojnosti) - snaha povýšit to, co děláme, na kulturně či civilizačně vyšší úroveň

10.Obviňování druhých lidí (externalizace viny)–„hledání obětního beránka” (kořeny šikany i rasové nenávisti)

11.Identifikace (ztotožnění)-ztotožnění se jednoho člověka s druhým

12.Projekce (promítání vlastních zájmů do druhých osob)

14 Začleňování člověka do společnosti

- sociokulturní vztahy - působí přímo – vlivem jednotlivců, sociálních skupin, vztahů mezi členy jednotlivých skupin i skupinami navzájem, ale také nepřímo – působením materiálních i nemateriálních produktů lidské činnosti.

- Začleňování člověka do společnosti nazýváme socializací. Jde o celoživotní proces, při kterém se z člověka stává kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti.

Date: 2015-12-11; view: 769