Vlohy, schopnosti, dovednosti

Metody psychologie

- většina psychologických metod sbírající fakta je určitým druhem pozorování

Pozorování

- Soustředěné sledování okolí, doprovázené útlumem vlastní aktivity

- patří mezi nejzákladnější metody získávání informací o okolí u lidí i u zvířat

- základní psychologická metoda

- plánovité pozorné vnímání určitého objektu, provázené snahou získat o něm co nejpřesnější a nejrozsáhlejší poznání

Rozlišujeme většinou dva základní typy pozorování.

1. INTROSPEKCE - pozorování vlastního prožívání, motivů, vlastních psychických procesů

2. EXTROSPEKCE - záměrné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i souběžné, zaznamenávání údajů o vnímaných skutečnostech

- využívá se i možnosti skrytého pozorování, jednocestná zrcadla

Pozorování můžeme dále dělit ještě podle dalších hledisek.

1.Podle zaměřenosti:

• organizační pozorování – bez zaměření, které používá každý člověk k zachycení běžného okruhu jevů

• zaměřené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování

2.Podle délky pozorování:

• krátkodobé – často jednorázové

• dlouhodobé systematické pozorování

3.Podle situace:

• v přirozených situacích

• v uměle navozených situacích

4.Podle počtu pozorovaných jedinců:

• individuální pozorování

• skupinové pozorování

Mezi podmínky úspěšného pozorování patří

· musí předcházet důkladné studium problému

· musí mít předem stanovený cíl

· musí být zaručenaobjektivita pozorování

· musí se důkladně a podrobně zaznamenávat podstatné momenty

· musí být systematické a plánovité

· je nutné přemýšlet

· zachytit písemně neobvyklé skutečnosti

- získáváme pouze pohled na „povrch chování“

Experiment

- nejuznávanější metoda

Laboratorní experimenty-probíhají v umělých, přísně kontrolovaných a dokumentovaných podmínkách, umožňuje to většinou opakování pokusu

Přirozené experimenty - blíží se pozorování, zkoumané osoby si ani nemusí uvědomovat, že jde o výzkum, ale výsledky mohou být ovlivněny nekontrolovanými proměnnými

Rozhovor

- lidé by měli více naslouchat než mluvit

- vyžadují déle času, přípravu a určité zkušenosti s vedením rozhovorů nebo speciální výcvik (psychoterapeutické techniky)

Rozdělení:

1.podle účelu rozhovoru (přijímací, psychoterapeutický, výzkumný, přátelský, poradenský)

2.podle stupně standardizace otázek (od naprosté volnosti průběhu rozhovoru až k přesně standardizovaným otázkám s možností odpovědí ano-ne)

3.podle počtu účastníků rozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor)

Konkrétní rozhovory:

a) Rozhovor psychoterapeutický – má značnou volnost v průběhu, někdy neklade otázky, jen naslouchá a občas shrne podstatné momenty (humanistická nedirektivní psychoterapie), někdy pomáhá kladením volných otázek pacientovi ujasnit si vlastní prožívání, pořadí důležitosti problémů, ve kterých se sám neorientuje, hledat vlastní smysl života (logoterapie)

b) Rozhovor anamnestický - zaměřený na získání údajů o průběhu dosavadního života zkoumaného jedince, je částečně řízený, ptá se obecně na tělesný a duševní vývoj, poruchy, onemocnění, rodinné vztahy, průběh školní docházky

c) Rozhovor řízený - jsou očekávány odpovědi na přesně formulované otázky, někdy je pouze možnost výběru mezi určenými odpověďmi

d) Přijímací rozhovor - měl by být veden jako částečně řízený rozhovor, aby se uchazeč mohl volněji projevit, jde o doplnění předem zaslaných písemných materiálů o uchazeči, jeho předchozích zkušenostech, kvalifikaci, zájmu o práci, a jeho představě o požadavcích místa, na které se hlásí, také jde o vytvoření si celkového dojmu o způsobech vystupování, úrovni společenského chování a schopnosti sociální komunikace a porovnání nároků práce s těmito schopnostmi uchazeče

e) Projektivní rozhovor - speciálně zaměřená forma řízeného rozhovoru s dítětem, je využíváno dětské fantazie a dítě si hraje na pohádkové postavy v různých situacích, které ho mohou traumatizovat, a povídá si s psychologem, co by kde jeho pohádková postava udělala, nebo rozhovory přehrává s loutkami, vypráví panence…

Dotazování

- tazatel se obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpovědi, sdělení a soudy

- rozšiřuje okruh zkoumaného chování i na chování minulé, případně teprve zamýšlené

- zjišťuje přímo prožívané stavy (představy, postoje, záměry, plány a jiné, těžko dostupné informace)

Formy:

1.osobní interview

2.telefonické interview

3.písemné dotazování

Můžeme při něm využít celou škálu otázek:

· přímé („Jaký je Váš názor na …?“)

· nepřímé („Myslíte si, že většina lidí …?“)

· otevřené (respondent odpovídá volně)

· uzavřené (vybírá si jednu z více a přesně formulovaných odpovědí)

· polouzavřené (umožňují doplňující odpověď)

Telefonické interview

- v poslední době stále více využívají firmy zabývající se průzkumem trhu

Dotazníkové metody

- časově úspornější, přesněji jsou zachyceny informace, lze jimi zkoumat větší počet osob najednou, snáze lze zpracovat data, většinou není třeba speciální výcvik ke sběru dat, stačí písemné instrukce

- Otázky jsou předem připravené

- Většina dotazníků používá v úvodu identifikační otázky, umožňující sociální identifikaci dotazovaného (věk, pohlaví, úroveň vzdělání, rodinný vztah), které jsou potřebné pro další zpracování dotazníků.

- Některé dotazníky obsahují otázky kontrolní, které zjišťují, jak dalece spolehlivě dotazovaný odpovídá a zda je možno za spolehlivé posuzovat i výzkumné odpovědi.

- Dotazníky se odlišují způsobem odpovědí na otázky. Odpovědi na uzavřené otázky vyžadují volbu:

· dvou krajních možností ANO-NE.

· dvou krajních možností se střední nerozhodnou

· mezi několika odstupňovanými odpověďmi (téměř nikdy, spíše ne, spíše ano, téměř vždy)

- Zvláštními případy dotazníků jsou příležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škály.

- Hlavní nevýhodou dotazníků je nedostatečný osobní kontakt s posuzovaným a ztráta informací neverbálních

Psychologické testy

- soubor metod zjišťujících úroveň jednotlivých schopností a jejich vzájemný poměr u zkoumané osoby, rysy osobnosti, vztahy v rodinách, poruchy osobnosti, poruchy učení, testy a metody zachycující problémy skrývané nebo i skryté v nevědomí.

- testy měřící obecnou inteligenci, paměť, pozornost nebo testové baterie měřící jednotlivé složky slovní a názorové inteligence

- IQ - inteligenční kvocient

- projekční testy - předložení málo strukturovaného podnětu, zaznamenání reakce a analýza

Hodnocení produktů činnosti

- výtvarná a literární díla, hudební skladby a další…

- hodně vypovídají o osobnosti svého tvůrce, často při zkoumání osobností již nežijících umělců či spisovatelů jsou hlavním vodítkem

- v dětské klinické praxi se hodně používá hodnocení kreseb dítěte

5 Počátky vývoje dítěte

Láska mateřská - základní podmínka správného vývoje dítěte

- lásce, vztahu k dítěti se musíme naučit

- 5 skupin základních psychických potřeb, pro zdravý vývoj člověka:

1.Potřeba stimulace - náležitý přívod podnětů co do množství, kvality a proměnlivosti (aktivita organismu)

2.Potřeba smysluplného světa - umožňuje organismu se učit, nabývat zkušeností, přizpůsobovat se ŽP

3.Potřeba životní jistoty - umožňuje organismu cílevědomou aktivitu poznávací, pracovní, společenskou (citové vztahy)

4.Potřeba identity, vědomí vlastního „já” - uspokojení je podmínkou sebeúcty a sebevědomí, které dále umožňuje uspokojivé zařazení ve společnosti

5.Potřeba otevřené budoucnosti - potřeba naděje či životní perspektivy umožňuje uspokojivé prožívání osobního běhu života

Prenatální období

- 9 kalendářních (10 lunárních měsíců)

- 3 fáze:

1.embryonálním období (od početí do 3 týdne) - vytvoří se zárodečné listy a nervová trubice, která je základem nervového systému

2.2. fáze (4. - 12. týden) - vytváří se základy všech hlavních orgánů

3.fetálním (foetus-plod) období (od 12. týdne do narození) - vývoj orgánů se dokončuje, začínají postupně fungovat, reagovat na podněty z matčina organismu i z okolí zprostředkované matkou

Přirozený příchod na svět

- biologický přirozený stresor pro dítě i matku

Novorozenecké období

- přibližně 1 měsíc

- dítě se přizpůsobuje životním podmínkám

- je vybaveno řadou reflexů, reaguje na doteky, na lidský zvláště ženský hlas

Kojenecké období

- první rok života

- kojenec se seznamuje se svým okolím, sbírá informace a učí se poznávat zákonitosti prostředí

- rozvíjí se myšlení dítěte, vytváří si základní vztah důvěry, objevují se první slůvka s významem

Batolecí období

- 18 měsíců až 2 roky

- experimentuje se slůvkem NE a se sociálními hranicemi, zkouší, kam až sahá jeho JÁ

Předškolní období

- 3 - 5 let věku - „věk mateřské školy“

- zdokonalování motoriky

Mladší školní období

- 6 – 11 let

- nástup do školy bývá pro dítě i rodiče velkou událostí i životní změnou

- dítě je velice aktivní, chce prozkoumávat svět skutečně

Dospívání

- pubescence (12 – 15 let) - vývoj sekundárních pohlavních znaků

- adolescence (16 – 20 let) - dovršení plné pohlavní zralosti a ukončení tělesného růstu

- období objevování sebe sama, objevuje se emoční nestabilita, časté nápadné změny nálad, impulzivita a nestálost a nepředvídatelnost reakcí a postojů

Dospělost

- časná dospělost (20 - 25 let)

- střední dospělosti (25 – 45 let)

- pozdní dospělosti (45 – 60)

- převážně pracovní činnosti, základní úloha dospělosti - „milovat a pracovat“, z partnerů se stávají rodiče a učí se novým rolím

Stáří

- od 65 let

- dochází k úbytku sil a poklesu schopností a výkonnosti jedince, zhoršení smyslového vnímání, paměti, poklesu inteligence, mění se citové prožívání

- dochází k posílení manželských vztahů, ztráta životního partnera je závažnou událostí, starý člověk se s ní obtížně vyrovnává

6 Vývoj osobnosti – zrání či učení?

- vývoj osobnosti probíhá jako nepřetržitá interakce obou složitých dále strukturovaných vlivů – vnitřní výbavy, prostředí

Vnitřní výbava – zrání.

- dvě protichůdné tendence:

• evoluční = rozvojová(růstem a zdokonalováním životních struktur a funkcí)

• involuční = zániková,(úbytkem a rozpad struktur a funkcí)

- vnitřní výbava zahrnuje:

1.dědičná - genová výbavou - převzatá od rodičů při početí

2.genetické mutace

3.vývoj plodu - v děloze matky, rizikové faktory snižují pravděpodobnost zdravého vývoje dítěte

4.konstituční výbava – životní podmínky, výživa, trénink sportovní, omezení pozdějším onemocněním či úrazem

- genotyp - jsou dány meze i možnosti vývoje, z něj se vlivem prostředí vyvine osobnost – fenotyp

- zrání postupuje v určitých kritických obdobích, které na sebe navazují a je nutné je při výchově dětí respektovat

Vnější prostředí

- působení fyzikálních vlivů na vývoj jedince, většina nedostatků (nadbytků) vyvede jedince z biologické rovnováhy, někdy způsobí poškození

Učení

- největší význam na utváření osobnosti jedince

- projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, navozenou psychologickým účinkem zkušenosti

- urychluje proces zrání, ale může působit až na určité úrovni zralosti nervové soustavy

formy učení:

• nahodilé- zkušenost s ohněm, traumatizující zážitky při haváriích

• soustavné - společensky naprogramované (bezděčné socializační učení a záměrná výchova)

Rozdělení podle získané schopnosti:

1.Učení senzomotorické - učení se činnostem, motorickým dovednostem

2.Učení se poznatkům - osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice, o osvojování si vědomostívůbec

3.Učení se metodám řešení problémů - rozvíjejí myšlenkové postupy, intelektové dovednosti a schopnosti (deduktivní postupy, formálně logické postupy, použití matematických vzorečků)

4.Učení se „umění žít mezi lidmi”, sociální učení - rozvíjí sociální percepci, interakci a sociální komunikaci, formujeme jím sociální dovednosti, motivy i charakter

Sociální učení má několik forem:

• Napodobování -probíhá od narození - kopíruje mimiku obličeje, chování svého nejbližšího okolí, i televizních hrdinů, ve všech situacích, které má možnost pozorovat

• Zpevňování -správného chování pomocí systému odměn a trestů (sociální- rodiče s dítětem za trest nemluví, za odměnu ho pochválí, materiální a fyzické – za odměnu bonbon, peníze, za trest domácí vězení, výprask)

• Učení se identifikací -vnitřním ztotožněním se se vzorem (rodič, populární osobnost)

• Zástupné učení -nahrazuje vlastní zkušenost, učíme se ze zkušeností člověka, kterého pozorujeme

• Anticipační učení – to,co od jedince v jeho roli ostatní očekávají

Diferenciační pojetí vývoje osobnosti

= kontinuitní

- spočívá v narůstání složitosti struktury a funkce osobnosti, osobnost se postupně mění z jednoduché soustavy na složitou

Stadiální pojetí vývoje osobnosti

= diskontinuitní

- Freudova psychoanalýza, Eriksonova neopsychoanalýzy, Piagetovo pojetí vývoje jedince (z hlediska vývoje poznávání – kognice)

Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje

- člení vývoj dítěte na pět základních etap

- soustřeďuje se na afektivní prožívání dítěte, vývoj jeho pudového života a na dynamické stránky osobnosti vůbec

- struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dítěte s konflikty, působení vnějšího prostředí

- uspokojování (saturace) umožňuje další vývoj, neuspokojení (frustrace) způsobuje ulpění na problémech vývojového stadia

Orální stadium

(1 rok)

- zdrojem libosti a pudového uspokojení je orální zóna těla

- orální závislosti - dítě je uspokojováno především sáním (výživa, „nonnutritivní”, strká si do úst nejrůznější předměty)

- orálně agresivní fáze - rostou zuby, začíná kousat, dochází často k odstavování dítěte (je frustrována potřeba sání z prsu)

Anální stadium

(2 – 3 roky):

- hlavní erotogenní zóna těla se přesouvá na anus (konečník)

- dítěti plyne pudové uspokojení ze stimulace této oblasti, která je spojena buď s vypuzováním nebo zadržováním exkrementů

Falické stadium

= časné stadium genitální (okolo 4 let)

- hlavním zdrojem uspokojování sexuálního pudu se nyní stává genitální oblast těla

- otázky týkající se anatomických rozdílů mezi pohlavími, sexuality, rozmnožování

- děti připisují vysokou hodnotu penisu (u dívek vyvolává závist) - „kastrační komplex” – obavy z jeho ztráty

- rozvíjí se „oidipovský komplex” = láska malého chlapce k vlastní matce má sexuální rysy, spojené s rivalitou vůči otci

- „Elektřin komplex” u dívek

- přijetím osobnosti rodiče do své vlastní osobnosti vzniká Superego - normy, názory a hodnoty přijaté od rodiče

Období latence

(od 5 - 6 let do počátku dospívání)

- období relativního klidu a stability

- pozornost dítěte se odvrací od svého vlastního těla na nové úkoly z okolí (škola)

Genitální období

(od počátku puberty – 12 let)

- období dospívání - reaktivace sexuálních pudů

- učí se navazovat vzájemně uspokojující vztahy

- dochází ke sjednocení výsledků, dosažených během všech předchozích stadií, v konečnou celistvou strukturu osobnosti

Eriksonovo pojetí psychosociálního vývoje

- zdůrazňuje společenské, historické a kulturní podmínky vývoje dětí

8 údobí v životě člověka- sledpsychosociálních stadií:

1.Základní důvěra proti základní nedůvěře

- je důležité, aby dítě získalo pocit důvěry v dobro světa

- dítě si vypracovává určité vnitřní jistoty (matka poskytuje bezpečí, uspokojení základních potřeb)

- úkolem je obhájit základní důvěru proti pocitu strádání, opuštěnosti

2.Autonomie proti studu a pochybám

- stud - člověk si je vědom, že je vystaven pohledům okolí, je viditelný, ačkoli na to není připraven, bývá překryt pocitem viny

- vznik pochybností

3.Iniciativa proti vině (předškolní období)

- dítě je plné iniciativy, je tvořivé, více milující, uvolněnější a bystřejší ve svém úsudku

- vlastní iniciativa způsobuje podnikání, plánování, činorodost, zdolávání překážek na cestě k cíli

- dítě plánuje, pouští se do nových aktivit, plné snahy o úspěch, ale často zažívá i nezdary

- možný vznik pocitu viny, zahanbení při nedostatečném ocenění ze strany dospělých

4.Snaživost proti méněcennosti (mladší školní věk)

- vstup do školy, fantazie a představivost jsou kroceny (psaní, čtení a počítání)

- je vysoce hodnocena výkonnost dítěte

- děti se stávají součástí nějaké systematické výuky - osvojují základy technologie, kterou užívají velcí lidé

- poznává účel a produktivitu, učí se vytrvalé a systematické práci, píli, vytváří si pocit snaživosti, nástroje a dovednosti, princip práce (potěšení z práce, stálá pozornost, vytrvalá píle)

- je ohrožováno pocitem nedostatečnosti a méněcennosti, pokud je hodnoceno přísně „spravedlivě” podle svých výkonů

5.Hledání vlastní identity proti konfúzi rolí

- období puberty, končí dětství a začíná mládí

- srovnávání se změnami fyziologickými, s novými rolemi sociálními, úkoly dospělých, jež na ně čekají

- starosti o to, jak se jeví v očích ostatních ve srovnání s tím, co cítí

- úkolem je upevnit si pojetí svého já v okolním světě

- boj s otázkami nejistoty vlastní identity (jak se jeví v očích svého okolí), hledání svého místo, smysl své existence, poslání

- nebezpečí konfúze rolí -pocity nejistoty ohledně sexuální identity z dřívějška, neschopnost nalézt se v povolání - identifikují se s nějakou silnou skupinou či davem (mohou svou totožnost ztratit zcela)

- nesnášenlivost(xenofobie) vůči odlišujícím se barvou kůže, oblečením, drobnostmi v chování je podmíněna obranou vůči konfúzi identity (dobře smýšlejícím lidem kolem sebe přisuzují role svých protivníků)

- spojitost mezi morálkou dítěte a etikou dospělého světa, ujištění v rituálech, vyznáních, programech (umožnění řídit smysl života i celého lidstva)

6.Intimnost proti izolaci (mladá dospělost)

- mladý dospělý člověk je připraven pro intimnost, je zralý odevzdat se konkrétním citovým vztahům v partnerství a vyvinout etickou sílu vytrvat v takových odevzdáních, i když mohou vyžadovat významné oběti a kompromisy

- izolace - jedinec se cítí být ohrožován ostatními lidmi, zdá se mu, že příliš zasahují do jeho identity

- je důležité plné vyvinutí schopnosti spojit se v důvěrném citovém vztahu s partnerem

- předpoklady pro úspěšnost vztahu:

vzájemnost orgasmu, s milovaným partnerem, opačného pohlaví, s nímž jsme schopni a ochotni si vzájemně důvěřovat, a s nímž jsme schopni a ochotni regulovat cykly práce, plození, rekreace, tak, aby byla zajištěna i potomstvu všechna stadia uspokojivého vývoje

7.Generativita proti stagnaci (zralá dospělost)

- rozvíjí se zájem o plození, o poskytování péče druhým, o tvoření a vedení příští generace

- dospělý člověk potřebuje, aby ho někdo potřeboval

- zralost = schopnost dávat, pečovat, přesahovat sebe sama

- lidé, kteří jsou neschopni být prospěšní svému okolí, pociťují stagnaci a ochuzení

8.Integrita já proti zoufalství (pozdní dospělost a stáří)

- člověk si uvědomuje smysluplnost toho, co celý život dělal, dosahuje „moudrosti” a „integrity” já

- je-li člověk se vším vyrovnán, nebojí se svého osobního konce – smrti (pokud ne - propadá zoufalství)

7 Obecné zákonitosti psychiky

Osobnost

- v běžné řeči člověk, který se nějak odlišuje od ostatních, vyniká morálními vlastnostmi, úspěchy v oblasti vědy, kultury

- v psychologii označuje určité aspekty psychického (duševního) života každého jedince

- abstraktní pojem, představuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v různých obdobích a za různých okolností jeho života

- konkrétní člověk, osoba, která žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná

- dělení psychických jevů -podle toho zda vyjadřují:

1.psychické procesy - děje, proměnlivý průběh psychiky, aktivity, které mají nějaký počátek, průběh a konec

2.psychické stavy - aktuální duševní stav, v jakém je okamžitém rozpoložení

3.stálé obecné rysy (vrozené i získané dispozice člověka) - umožňují předpovídání chování v určitých situacích

Psychické procesy

- slouží jedinci k poznávání okolního prostředí pomocí smyslového vnímání

- jde o děje, vyjadřující duševní průběh změn od počátečního stavu ke konečnému

1.Poznávací (kognitivní) procesy

a)Smyslové (vnímání, představy, fantazie)

b)Rozumové (pojem, soud, úsudek, myšlení, řeč)

2.Procesy paměti - zapamatování, uchování, vybavování

3.Procesy motivační - emoce, city, vůle

Psychické stavy

- vnitřní podmínkou, připraveností k určitému jednání, k duševním dějům

A)Stavy pozornosti

b)Citové stavy - nálady

Pozornost

- nejdůležitější duševní stav, ovlivňuje aktuální funkční zdatnost jedince, působí silně na průběh a výsledky jeho činností, uplatňuje se i v poznávání

- funkce celkového stavu organismu (oblasti centrálního nervového systému) - stav aktivace, mění se v průběhu dne (biorytmy) i v průběhu delších časových úseků

- nejnižší přirozený stupeň aktivace je hluboký spánek

- snížené stavy aktivace – přechod spánku a bdění, denní snění, stavy únavy, snížená pozornost

- střední aktivace – stav, kdy se cítíme svěží, v pohodě, dobře se soustřeďujeme na každodenní práci

- zvýšená aktivace – stav zvýšeného napětí při náročných úkolech pracovních, sportovních, zvýšená pozornost

- vysoká aktivace – organismus připraven k maximálnímu výkonu (zrychlení dechu, tepu, zvýšení krevního tlaku), stav afektu

- snižování – nedostatkem nové stimulace, stejnotvárností (houpání v kolébce, dlouhá jízda ve tmě po rovných úsecích dálnic)

- zvyšování – novými podněty stimulujícími RET (pohyb, osprchování, hudba, kofein v kávě, thein v silném čaji)

Pozornost = psychický stav, který zajišťuje na určitou dobu soustředění člověka na jeden jev nebo jednu činnost

Vlastnosti pozornosti:

1.Přepojování pozornosti - mezi dvěma činnostmi, pokud je jedna plně automatizovaná a vědomá kontrola činnosti stačí jen při překážkách

2.Výběrovost pozornosti - všímáme si jen některých objektů, které jsou pro nás důležité, o ostatních ani nevíme

3.Kolísání pozornosti - během delší činnosti se na některé části soustředíme dobře, ale po chvíli aktivace poklesá

4.Rozsah pozornosti - je omezený, většina lidí dokáže současně postřehnout 6-7 prvků

- bezděčná pozornost - krátkodobá, rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prostředí (něčeho si všimneme, změna v prostředí upoutá naši pozornost)

- záměrná pozornost - je regulována cílem, kterého se snažíme dosáhnout a vůlí jedince (dlouhodobá pracovní činnost, učení, řízení auta)

Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)

- pozměňování poznání:

1.Členění celé vnímané situace (vjemového pole) - pozornost se zaměřuje na jednu činnost, osobu, předmět našeho zájmu (figuru) a ostatní v té chvíli tvoří pozadí

2.Zaměřenost - určitého druhu vede k seskupování předmětů v okolí do větších celků

3.Očekávání - vede ke zkreslování situace, přisuzujeme k jednotlivým lidem své očekávání toho, jak se budou chovat, jakou budou hrát roli

4.Zakotvení - vše, co člověk vnímá, automaticky porovnává s tím, co už zná, se svými vlastními názory a představami o světě

Poznávací styly

- způsoby, jak daná osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy

• globální – lidévnímají celkový dojem, více se zapojují do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, nechávají se více ovlivnit, spoluprožívají svět i problémy ostatních

• analytický – jsouzaměřeni na detaily, zřetelně odlišují jednotlivé prvky od pozadí, dovedou o nich přemýšlet odděleně, přemísťovat je, dovedou snáze získat od situace odstup a sebe od ní odlišit

8 Vědomí

- jedna ze základních kvalit života (biologického - známka aktivity člověka, psychologického – sebeuvědomění)

- vědomí zahrnuje:

• Sledování - sebe sama a svého okolí tak, že vjemy, vzpomínky a myšlenky jsou přesně reprezentovány ve vědomí

• Ovládání - sebe sama a svého okolí tak, že jsme schopni zahajovat a ukončovat své jednání a kognitivní aktivity

- předvědomé vzpomínky – vjemy zůstávají na okraji naší pozornosti, jejich důležitost si uvědomíme až po chvíli

- pocit vlastní hodnoty – PVH (sebehodnocení) - zakládáme na porovnávání s ostatními, záleží na naší hodnotové orientaci (pyramida potřeb Maslow), na stupni uspokojení našich potřeb, ve kterých oblastech se budeme porovnávat

Stavy vědomí – biologické hledisko

1.Stav bdělosti - opakem je spánek nebo bezvědomí

2.Pracovní paměť - zpracovává info nutné pro pochopení složitějších úloh (počítání zpaměti, pochopení delší mluvené řeči)

3.Orientovaná pozornost

4.Vědomí, že jsme si něčeho vědomi - lidské sebeuvědomování, „jáství”, vědomí sebe sama

Pojem vědomí podle Balcara:

1.Prožívání - veškerého duševního dění, v jeho úplnosti

2.Uvědomování si prožívaného - znovuprožívání bezprostředně prožitého, vnitřní zobrazování toho co jsme zažili, zpracování informací a ukládání do paměti s možností si zážitky a informace vědomě znovu vybavit

3.Uvědomování si sebe jako prožívajícího - při neobvyklých duševních stavech je porušeno (hypnotický, psychotický stav)

9 Psychická struktura osobnosti

- relativně trvalý, uspořádaný celek rysů osobnosti (dispozic), které určují způsob prožívání, reagování a chování jedince

- mění se během života jen zvolna, umožňuje do značné míry odhadnout chování člověka v běžných situacích

- dispozice, rysy osobnosti jsou obecné, relativně stálé a umožňují v určité míře predikci chování jedince

Rozlišujeme tři složky osobnosti, které můžeme vyjádřit odpověďmi na tři základní otázky:

1.„Co člověk dokáže, co umí?” - výkonové charakteristiky, kapacitní předpoklady (popis vloh, schopností)

2.„Co člověk chce?” - jaká je jeho motivace, jak je silná, co je jejím cílem (o co se člověk snaží, jak moc)

3.„Jaký člověk je?” - popis temperamentu, hodnocení charakteru(profil osobnosti)

Vlohy, schopnosti, dovednosti

Vlohy =vrozené vnitřní dispozice jedince, nepřístupné pozorování

Schopnosti =složité vlastnosti osobnosti, rozvinuté z vloh

Nadání = soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast činnosti (nadání pro určitý druh umění, pro matematiku)

Talent= zvlášť rozvinutá schopnost či nadání

Druhy schopností

- podle stupně obecnosti:

a) obecné

b) speciální

- podle typů činností, ve kterých se uplatňují:

1.Smyslové (percepční) - podle základních smyslů (zrakové, sluchové, chuťové, čichové, hmatové a schopnosti udržovat rovnováhu, vnímat polohu těla a končetin a pohyb)

2.Psychomotorické schopnosti - obratnost, přesná orientace v prostoru, odhady rychlostí vlastního pohybu, rozsah pohybů, koordinace se zrakovým vjemem

3.Umělecké schopnosti - smyslové a psychomotorické schopnosti, speciální nadání či talent, pro konkrétní druh umění

4.Rozumové – intelektové schopnosti – inteligence

Inteligence

W. Stern: obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům

D. Wechsler: úhrnná globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím

M. Nakonečný: dispozice k myšlení

H. J. Eysenck: komplexní schopnost vyrovnávat se s životními úkoly a problémy, jejíž jádro tvoří kognitivní dispozice, ale uplatňují se v ní i další faktory osobnosti:

• dobrá orientace a dobré myšlení

• ostré vnímání a dobrá paměť

• koncentrované zaměření na daný objekt činnosti s pružným, rychlým a správným myšlením

Složky inteligence:

a)fluidní (tekutá) inteligence - vrozená, závislá na fyziologických funkcích mozku

b)krystalickáinteligence – rozvíjí se na základě získávání zkušeností z vlastních činností a teoretickým učením

Dělení:

1.teoretická (schopnost abstraktních operací)

2.praktická (konkrétní operace s objekty)

3.sociální (schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích)

Měření inteligence

- první měření intelektových schopností - v r. 1905 Alfred Binet

- W. Stern - pojem IQ (inteligenční kvocient) = (mentální věk / skutečný věk) * 100

Sociální inteligence

= sociální schopnosti potřebné pro dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi

- sociální vcítění, obratnost v navazování a udržování kontaktů, schopnost rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci, přesvědčovat druhé lidi, vést rozhovory a taktně je ukončovat

Sternbergrozlišil:

a)školní inteligenci - úspěchy v akademickém vzdělávání

b)inteligenci pro rozpoznávání problémů

c)inteligenci ulice, krys - souvisí s uplatněním v tvrdém boji o každodenní přežití

Emociální inteligence (EQ) - rozlišuje dvě oblasti:

1.schopnost úspěšně zvládat vlastní život

2.schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi

H. Gardner- vzdělávání by mělo rozvíjet dimenze:

• jazykovou - srozumitelné vyjadřování, schopnost vysvětlovat, vyprávět příběhy

• hudební – schopnost vnímat hudbu, zapamatovat si melodie

• matematickou a logickou

• prostorovou - využívanou při orientaci v přírodě

• tělesnou a kinestetickou (v tanci, sportech, manuální šikovnost a obratnost)

• intrapersonální - schopnost rozumět svým pocitům a emocím, umět je vyjádřit, umět být sám sebou

• interpersonální - rozvíjet schopnost sociální percepce, empatie

• přírodní - vztah k přírodě založený na znalostech o ní, respektování přírodních zákonů

Měření EQ

- individuální rozvíjení vlastních schopností v pěti základních oblastech:

1.sebevědomí

2.organizace vlastního života

3.motivování sebe sama

Empatie

5.angažovanost v kontaktu s druhými lidmi

10 Tvořivost

= kreativita (z lat. creo = tvořím)

- činnost, jejímž výsledkem je něco nového (z hlediska společnosti a jejího vývoje, z hlediska jedince)

- uplatňuje se v situacích, kdy je možno hledat více správných řešení, tvořivá řešení jsou správná, neobvyklá, původní

- duševní schopnost, přesahuje tradiční chápání pojmu inteligence, nelze zjistit běžnými testy inteligence

Tři hlavní přístupy ke zkoumání tvořivosti:

1.produkty tvořivosti

2.tvůrčí osobnost

3.tvůrčí proces

Produkty tvořivosti

= umělecká díla, nová správná řešení problémů

- mnoho technických objevů se začalo využívat v praxi až po delší době

- tvůrčí produkty zůstávají často zavrženy v době vzniku a jejich tvůrci nepochopeni

Tvůrčí osobnost

- Tvořivost = soubor vlastností osobnosti, které jsou předpokladem pro tvůrčí činnost (tvůrčí řešení problémů)

- u tvořivých jedinců jsou důležité jejich motivy a rysy osobnosti

- důležitá je inspirace – shromáždění rozsáhlých zkušeností, které se uplatní v okamžiku náhlého nalezení řešení

Vnitřní činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:

1.Určitá míra inteligence - pro tvůrčí řešení některých úkolů (technických) je zapotřebí určité úrovně inteligence, vědomostí i zkušeností v dané oblasti

2.Otevřenost nové zkušenosti - odhodlanost zkusit něco nového, síla nést úzkost z nejistého výsledku, brát jí jako výzvu

3.Sebeovládání a odpovědnost - souvisí se schopností překonávání vlastního strachu z posměšků, neúspěchů, překonávání vlastních emociálních barier

4.Aktivita - ve vytváření nových struktur a souvislostí ze zdánlivě zcela nesouvisejících předmětů, tvůrčí aktivita může být i zdrojem radosti a uspokojení tvůrčích jedinců, souvisí s upokojováním seberealizačních potřeb člověka

5.Pružnost ve způsobech poznávání- střídavě na různých úrovních myšlení

Vnější činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:

1.Výchovné přístupy - klasický vzdělávací systém je založený na poslušnosti, podřídivosti a průměrnosti (potlačuje tvořivost a originalitu)

2.Tlak ke konformitě a odmítání odlišností - ztráta individuality jedinců ve skupině

3.Kulturní stereotypy - lidé se většinou snaží příliš nevybočovat

Bariery tvořivosti:

- vnější i vnitřní příčiny snižující tvořivost:

1.sociální - kulturní vzorce, sociální skupinové normy, společenská tabu, názory, tlak ke konformitě

2.emociální - vlastní strach, že udělám chybu, neschopnost nést riziko neúspěchu, nezájem o věci, které jsou problematické a je třeba je řešit novými způsoby, nadměrná touha po rychlém úspěchu a nechuť zdržovat se nejistým

3.kognitivní - zafixování pevných představ funkcí předmětů, upevnění postupů řešení, neschopnost vybočit ze „zaběhlých myšlenkových kolejí”, myslíme, jak jsme se to naučili ve škole a v životě

Vlastnosti tvořivosti

- Konvergentní myšlení - vyvíjení logických závěrů jediným možným postupem (na principu dedukcí)

- Divergentní myšlení - tvoření informací z informace původní, klade se důraz na novost, množství a význam těchto alternativ

Vlastnosti divergentního myšlení - tvořivosti:

1.plynulost(fluence) - schopnost plynule si vybavovat slova

2.pružnost (flexibilita) - schopnost pohotově přizpůsobovat a užívat osvojené informace, vědomosti a zkušenosti v nových situacích

3.propracování (elaborace) - schopnost dotáhnout a správně zpracovat daný námět, dokreslit tvary do smysluplných obrazců

4.původnost (originalita) - schopnost nově zpracovat námět, vypracovat neobvyklé řešení

5.citlivost (senzitivita)

Date: 2015-12-11; view: 1281