CATEGORIES:
BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism
Pozice, status role Sociální role -upravené, tj. stylizované chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou, obvyklé. Sociální pozice - ve společnosti je místo, které jedinec zaujímá ve struktuře společnosti jako celku. Své místo, svou pozici každý získává podle toho, jak ostatní členové skupiny oceňují jeho přínos pro plnění společného cíle. Sociální status - relativní výška sociální pozice, a to jak ve skupině, tak podobně i ve společnosti. Ten bývá velmi často podporován vnějškovými symboly vědeckými tituly, taláry a jinými slavnostními úbory, prestižním bydlištěm, typem osobního automobilu apod. Skupinové normy - upravují pravidla soužití členů společnosti - Spolu s utvářením neformálních skupin dochází k vytváření skupinových norem, které kontrolují chování členů skupiny - kontrolují především postoje a chování v rámci skupinových interakcí. Mohou ale ovlivňovat i chování jedince mimo skupinu. - normy ve skupině vznikají spontánně a jsou pro členy skupiny závazné Skupinová konformita - míra přizpůsobení se skupině, především jejím normám Faktory, které se výrazně podílejí na skupinovém konformismu: atraktivita skupiny možnost negativních skupinových sankcí vůči nekonformním jedincům autorita skupiny v očích jedince kredit skupiny, tedy přesvědčení jedince, že skupina jedná správně Podle míry a způsobu ztotožnění se se skupinou můžeme rozdělit chování jedince na: 1.konformní a)pravá - jedinec souhlasí se skupinou jak vnitřně, tak navenek. b)oportunní - jedinec navenek projevuje svůj souhlas se skupinou, vnitřně s ní však nesouhlasí 2.nekonformní a)kontrakonformní - aktivně odporuje skupině, projevuje se výrazně negativisticky, nepřátelsky, vzdorovitě b)nezávislý jedinec - samostatně se rozhoduje, zda se shodne se skupinou, nebo jí opustí 15Sociální kognice - sociální percepce = vytváření obrazu toho druhého - sociální kognice = zahrnuje nejenom prosté vnímání osob, ale také úsudky o nich včetně vnímání a interpretace sociálních událostí, které tyto osoby vytvářejí - funkční články kognitivního systému jedince = funkční schémata umožňují rozpoznávání různých sociálních situací a napomáhají orientaci v nich Sociální schémata - druhy schémat: 1. Schémata osob zařazování druhých lidí, umožňují laicky psychologickou identifikaci osob 2. Schémata sebe sama obecná informovanost o sobě samém, určuje způsob zpracování informací o sobě 3. Schémata rolí vyjadřují normy a standardy chování utvářené z hlediska věku, pohlaví, zaměstnání, rasy a skupinové příslušnosti, umožňující předvídavost chování 4. Schémata událostí znalost typické sekvence událostí ve standardních sociálních situacích, která umožňuje chápat jejich význam a předvídat jejich vývoj 5. procedurální sociální schémata týkají se spíš formálních pravidel Sociální percepce - týká se posuzování druhých osob - specifické efekty: 1. efekt prvního dojmu po jistou dobu ovlivňuje další dojmy z téže osoby 2. efekt novosti úsudek o druhém je determinován pozdější informací, která je o posuzovaném získána 3. haló-efekt první silný dojem - laické chyby: haló-efekt - první dojem na nás významně působí, pořádají se kurzy jak vytvořit žádoucí první dojem implicitní teorie osobnosti - rozvíjení určité zjištěné vlastnosti do dalších charakteristik stereotyp - soubor charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu lidí (policista) - míra přesnosti - je nutné si uvědomit: jak objektivní jsem posuzovatel (v jakém jsem vztahu k posuzovanému, jak moje přítomnost nebo posuzování ovlivňuje člověka či situaci) posuzovat celek, ne jednotlivé vlastnosti posuzovat na základě kontextu, pozadí (daný jev za daných okolností)
Teorie komunikace - z latinského communis = společný - vzájemné dorozumívání, výměna informací - systém komunikace - zahrnuje jazyk, specifická gesta a způsoby chování vůbec Formy komunikace: 1.neverbální 2.verbální 3.metakomunikace
Komunikační prostředky - podle smyslového orgánu, na který působí: 1.akustické (sluchové) řeč neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování atd.) 2.vizuální (zrakové) pantomimika (mimika, gesta, postoje) proxemika předměty kolem nás 3.taktilní - haptika 4.olfaktorické (čichové)
Struktura komunikace: kdo (komunikátor) říká co (komuniké) komu (komunikant) čím (druh komunikace, např. slova) prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu) s jakým úmyslem (motivace) s jakým účinkem
Metakomunikace - význam sdělení se nemusí vždy krýt s obsahem, často vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, někdy je však předem avizován - Metakomunikace používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost - Metakomunikaci můžeme hodnotit: podle situace, ve které se vyskytuje, podle typu použitého komunikačního prostředku, podle jednající osoby, podle stupně uvědomění metasignálu komunikujícím jedincem. - metasignály:verbální, neverbální (mrknutí okem), oblečení (uniforma) Verbální komunikace, řeč = specificky lidský prostředek dorozumívání - komunikace zprostředkovaná jazykovým znakem a významem na něj vázaným - je důležitý obsah, slovní vyjádření toho, co se chce říci a dále charakteristiky řeči -spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení - slovo má současně dva významy, a to slovníkový (denotativní) a emocionální, osobní (konotativní) - každý jazykový znak má svůj obsah, formu a myšlenku - hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá - Chyby ze strany výdejce informace nesrozumitelně vyjádřené myšlenky (příliš neurčitě formulovaná tvrzení) používání slov, kterým příjemce informace nerozumí (podnikové zkratky, nadměrné používání cizích slov) používání mnohovýznamových slov nebo neurčitých výrazů nerespektování zpětné vazby nesoulad mezi verbální a neverbální informací bílý šum (znehodnocení informací zaviněné technickými prostředky) - Chyby ze strany příjemce informace nepozornost či nezájem, citové předsudky příjemce ke sdělení. - chybám se můžeme vyhnout za pomoci určitých opatření: redundance (nadbytečnost) totéž říkáme jinak, z jiného pohledu. respektování kontextu zajistit si potřebnou pozornost a adekvátní zpětnou vazbu soulad všech složek komunikace - za neporozumění odpovídá vždycky ten, kdo informaci podává. - nezáleží pouze na tom, co říkám, ale také jak to říkám - jazyková kultura - specifická vlastnost osobnosti - základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost - je podmíněna zvládnutím techniky mluveného projevu, která se skládá ze tří základních činností: 1.respirace dýchání - měli bychom usilovat o vědomě řízené dýchání, odstranit zbytečné svalové napětí - funkční propojení dýchání hrudního a bráničního 2.fonace - tvoření hlasu - hlas tvoříme pomocí výdechového proudu vzduchu v hrtanu rozkmitáním hlasivek - vznikne základní tón, který má určitou výšku a sílu, znělost a barvu získává v rezonančních dutinách, je nutné správně posadit hlas 3.artikulace - tvoření hlásek - podílejí se rty, jazyk, spodní čelist, zuby, dásňový výstupek, tvrdé a měkké patro = mluvidla, musí být uvolněná (používá se rozcvičování jazykolamy) - Zvukové prostředky mluveného projevu Modulace síly = kladení přízvuku ve větné výpovědi. Modulace výšky - (=intonace) představuje důležitý významotvorný prvek mluveného projevu, monotónní projev nudí, afektovaný zase odrazuje Modulace tempa - rychlost, s jakou danou větu pronášíme Frázování projevu-členění souvislé řeči na kratší smysluplné jednotky, které jsou významově a intonačně uzavřeny, každá nová myšlenka (fráze) vyžaduje nové nadechnutí - Hlas by měl být středně silný, tempo ani rychlé, ani příliš pomalé - Slovní projev doplňujeme přiměřenou mimikou, gestikulací a dalšími prostředky neverbální komunikace
17 Neverbální komunikace = mimoslovní komunikace Mimika = výraz tváře - vyjádření emocí. - zajišťuje jí velké množství mimických svalů a na rozdíl od pohybů celého těla je poměrně dobře hratelná - obličejovou část můžeme rozdělit na tři zóny: 1.čela a obočí 2.očí 3.nosu a úst Zrakový kontakt - komunikace prostřednictvím pohledů, je přítomna téměř v každé sociální situaci - člověk nejrychleji zachytí pohledem zprostředkovanou zprávu druhého a zároveň dá najevo svou odpověď - pohledy očí jsou v rámci obličeje směrovány na trojúhelník tvořený očima a ústy. - významná je především délka zrakového kontaktu - naslouchající má sledovat mluvčího v 80-90% - mluvčí věnujeme oční kontakt svým posluchačům asi z 50%
Gesta = výrazný pohyb některé části těla, nejčastěji rukou - symboly - signály, mohou být přímo přeloženy do slova nebo slovních spojení - ilustrátory - taktující gesta, jsou spojeny s řečí, mohou být používány pro zdůraznění slov nebo frází, naznačení vztahů, nakreslení obrazu ve vzduchu, udávání tempa událostí a rytmu mluvenému slovu - bloky - jedinec dává najevo určitý odstup od okolí
Haptika = Dotek, geneticky výchozí neverbální podnět - jsou výrazem vřelosti, ujišťování a lásky - má schopnost komunikační a symbolizující - podání ruky, poplácání, objetí a pohlazení, štípnutí, facka - podání ruky: způsob podání (vertikálně = spojenectví, partnerství, hřbet ruky nahoru = dominance, povýšenosti, dlaní nahoru = vstřícnost, velkorysost) délka stisku a jeho intenzita (dlouhý a silný stisk je = dominance), optimální stisk má být přiměřeně pevný a dlouhý
Postoje = celkové držení těla, zabývá se jím posturologie - koresponduje s fyzickým a psychickým stavem člověka - indikátor našeho zájmu či nezájmu - jasný zájem je sdělován nakročením nebo nakloněním k objektu zájmu - Nezájem identifikujeme podle odklonění nebo přeorientování zájmu na jiný objekt - kopírování postojů - lidé si při vzájemné interakci rozumějí, jsou naladěni na stejnou notu Proxemika = rozmístění účastníků v prostoru a orientace v něm - vzdálenost mezi jedinci závisí na: vztahu mezi nimi, stáří, ochotě komunikovat, denní době, národnosti, povaze setkání, otevřenosti, uzavřenosti jedince - umístění v prostoru: E. T. Hall zóny osobního prostoru
a)užší (15 cm nebo méně) milování, objímání, utěšování a ochrana b)širší (15-45 cm) - je vyhrazena partnerovi, dětem, rodičům, dalším příbuzným a blízkým přátelům
- orientace v prostoru - rozeznáme společenský status nebo jeho akceptování ostatními členy - rozmístění kolem stolu (2 osoby): tváří v tvář přes roh vedle sebe šikmo proti - velké stoly: tvůrčí porady (nikdo se nebude bát mluvit) oválný, kruhový udílení rozkazů a eliminace odporu stůl tvaru T, hadice veletrhy, obhajování forma tribunálu tvar stolu U banket (připomíná tvar T), podkova (připomíná oválný) - tvar stolu bychom měli volit podle toho, jaký typ jednání u něj budeme vést
Předměty kolem nás - oblečení - věk, pohlaví, národnost, roční období, příležitost, momentální nálada, světový názor, profesní zaměření, stav našeho konta - osobní automobil společenské postavení
18 Sociální konflikt =střetnutí dvou protichůdných sil, snah a tendencí Rozdělení: 1.Intrapersonální - vnitřní konflikt jednoho člověka 2.Interpersonální - mezi dvěma lidmi 3.Skupinový - jedince a skupiny v rámci této jednotky 4.Meziskupinový
Konflikt interpersonální =konflikty mezi dvěma lidmi - nejčastějším důvodem je konflikt zájmů - modelové situace: 1.Oba chtějí totéž (psát na počítači tu samou zprávu, ale počítač je jen jeden) 2.Zájmy se částečně překrývají (jeden pracovník má obchodní jednání v Chebu, druhý ten samý den v Brně a k dispozici je jen jedno auto) 3.Každý chce něco úplně jiného (jeden preferuje jeden cíl, druhý odlišný) Strategie řešení konfliktu: 1.Soupeření (nulové řešení) - jeden získá to, co druhý ztratí, v konečném výsledku je tedy součet zisků a ztrát na nule 2.Spolupráce (nenulové řešením) - mohou získat oba zúčastnění, jeden víc, jeden méně ale v konečném součtu půjde o zisky 3.Jednání - účastníci konfliktu berou řešení do svých rukou a aktivně je ovlivňují, bývá spokojena většina zúčastněných 4.Kompromis -pokud jsou obě strany stejně silné a řešení konfliktu je velmi naléhavé - nevhodné řešení konfliktu je násilí (fyzické i psychické), může být směrováno na vlastní osobu, na druhého i na jakýkoliv předmět - kompenzace = místo nám nedostupného cíle volíme cíl uskutečnitelný - rezignace = přístup nechat to být, ponechat věci samovývoji, řešení pro nás nemusí být příznivé Taktické prostředky: 1.Slib - sdělení, podmínka a odměna, slibem směřujeme ke spolupráci 2.Přísaha - sdělení závazku, který na sebe bere slibující osoba, není závazná pro toho, komu je sdělována 3.Inspekce - naplňuje naši touhu nahlédnout druhému do karet 4.Hrozba - podobá se slibu s tím rozdílem, že slibuje něco nepříjemného 5.Trest - důsledek nesplnění podmínky vyřčené hrozbou 6.Napadení - může se odehrávat v rovině slovní i fyzické - vztah způsobu řešení konfliktu k možnosti komunikovat při dobré komunikaci (snaha o spolupráci), váznutí komunikace (nastupuje soupeření) Zvládání konfliktů 1. příprava - zmapování naší i soupeřovy pozice, promyšlení hlavní strategie a podpůrných taktických postupů včetně alternativ 2. uvedení stanovisek - je třeba si vyjasnit, co si která strana o věci myslí 3. rekapitulaci stanovisek - musíme vycházet z faktu, že konflikt bývá často důsledkem špatné komunikace, sdělujeme druhé straně náš názor na její postoj a naopak 4. nalezení společné řeči - začíná uznáním konfliktu jako problému obou stran a shodou na tom, co je společný základ. Naopak není vůbec nutné se shodnout na tom, kdo za co může. 5. dohodnutí řešení - představuje možnost, na které se shodly obě strany. Je pro ně také závazné a je vhodné stanovit časový plán pro sledování nápravných kroků.
Asertivita = praktický způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně své myšlenky, city, názory, postoje - nesmí překračovat vlastní práva ani práva ostatních
19 Prosociální chování - vyznačuje se skutky a činy, vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny (materiální či finanční) nebo sociálního souhlasu (altruismus) Proč pomáháme - vliv má výchova a sociokulturní prostředí Sociální výměna - vychází z předpokládaného zisku na základě vynaloženého úsilí (sebeuspokojení, dobrý pocit z vykonaného skutku) Sociální norma - součást motivační struktury jedince, pociťuje uspokojení tehdy, když se chová v souladu s ní reciprocita - přesvědčení, že bychom měli pomáhat těm, kteří pomohli nám, oplácet dobro dobrem Sociální odpovědnost - určuje, že bychom měli pomáhat bez ohledu na opětování pomoci Empatie - schopnost vcítit se do druhého člověka, vidět svět jeho očima, vžít se do jeho situace Kdy pomáháme - ochotu pomáhat může snížit efekt přihlížejících - velké množství lidí, očekává se, že někdo něco udělá (třeba zavolá sanitku) nejednoznačnost - nejsme schopni posoudit závažnost situace a tak zjišťujeme, jak se chovají ostatní strach ze sociálního omylu - obavy, že někomu naletíme, že se staneme předmětem ironie ostatních, strach z nevhodného zásahu, abychom neublížili kompetentnost - zda máme potřebné předpoklady pro poskytnutí pomoci skupina - lidé očekávají, až někdo udělá první krok, hlavně aby to nemuseli být oni Komu pomáháme - posuzujeme příčinu nesnází - pokud nám na člověku záleží, máme ho rádi, vážíme si ho, vytvořili jsme si k němu závazek zvyšuje se ochota - pokud nám dotyčný nějak ublížil nebo uškodil snižuje se ochota pomoci - vliv pohlaví - ženy pomáhají v situacích, kde je třeba trpělivosti (starým lidem, dětem), muži tam, kde je zapotřebí fyzické síly
Sociální afiliace - tendence být s někým, být spolu, pohybuje se mezi dvěma póly družností a intimitou (přátelstvím a láskou) Důvody: 1.můžeme si ověřit, co je správné, vhodné nebo žádoucí v mezilidském chování 2.zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutku 3.poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování 4.odměna v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnocení 5.spolupráce s jinými a podílení se na společném výkonu přináší uspokojení 6.vzájemná důvěra a společná znalost informací, sdílení podobných názorů a postojů a možnost hovořit o nich 7.pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy na ty, kteří o nás mají starost a jsou ochotni pomoci
Samota a osamění - člověk potřebuje přemýšlet, bilancovat, vyrovnávat se s událostmi volí si samotu - pozitivně přispívá k jeho psychické vyrovnanosti - stav osamění, může od vyrovnanosti vzdalovat - sociální izolace (změna bydliště, odchod na kolej) musíme si vybudovat nové kontakty - emocionální izolace člověk postrádá důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení
20 Skupina a její rozdělení - člověk nemůže žít bez kontaktu s ostatními lidmi - nejmenší skupinu tvoří dyáda - dvě osoby v po sobě následujících situacích, na sebe působí 1.Malé skupiny - osoby, které se navzájem znají, navzájem spolu komunikují a jsou formálně nebo neformálně integrovány nějakým společným cílem (do 30-40 osob) Neformálních skupina -příslušníci (jako je rodina) jsou seskupováni neformálně, tj. psychologicky (např. emocionálně) Formálních skupina - příslušníci (např. pracovníci) jsou integrováni formálně stanovenými úkoly nebo seskupeni na základě určitých znaků Členská skupina - skupina, ke které jedinec skutečně přísluší Referenční skupina - skupina, ke které by příslušet chtěl (pozitivně referenční), nebo ke které by náležet nechtěl (negativně referenční) 2.Velké sociální skupiny - jednoho města, národnostní skupiny, lidé s podobným pracovním zařazením (učitelé), vzájemná znalost všech členů nebo jejich vzájemná interakce zde neplatí 3.masové jevy = davy - skupinové chování, které vzniká spontánně a vyvíjí se neplánovaně, je relativně neorganizované a nepředpověditelné a závisí na vzájemném podněcování se mezi účastníky
Skupinové klima - charakter převládajících vzájemných vztahů mezi jednotlivými členy skupiny - utváří se v procesu jejich vzájemné interakce a je do značné míry emocionálně podmíněné - je pociťováno nesmírně komplexně a posuzujeme je v intencích příznivé nepříznivé
Komunikace ve skupině - ve skupinách se vytváří komunikační síť -hraje důležitou roli nejen ve výkonu skupiny, ale také ve svých psychických účincích, protože je spojena s různou úrovní uspokojení - probíhá: neverbální formou 1.Plná struktura - vyznačuje se velkým množstvím komunikačních kanálů, které mají členové skupiny k dispozici, jejich dostupnost je pro všechny členy stejná, možnost komunikace každého s každým přináší všem členům velmi vysoký stupeň uspokojení, není určena role vedoucího
2.Kruhová struktura - představuje středně rozsáhlou síť komunikačních kanálů, s relativně stejnou možností přístupu k informacím pro všechny, možnosti komunikace jsou pro členy skupiny vcelku uspokojivé, jistota, se kterou můžeme předvídat převzetí role vedoucího určitým členem skupiny, je velmi nízká
3.Řetězová struktura představuje středně rozsáhlou síť komunikačních kanálů, možnosti komunikace jsou pro skupinu jako celek vesměs uspokojivé, projevuje se mírný rozdíl mezi jednotlivci v počtu přístupných komunikačních kanálů, možnost prognózy převzetí vedoucí role není vysoká, nedostatečná zpětná vazba, pokud je řetěz komunikantů dlouhý a komuniké rozsáhlejší, může snadno dojít ke zkreslení
4.Vidlicovitá struktura - komunikace značně snižuje množství přístupných kanálů, jednotliví členové skupiny se liší možnostmi přístupu k informacím, značná rozdílnost v míře jejich spokojenosti a nízká spokojenost skupinová, vysoký stupeň centralizace (= s vysokou pravděpodobností můžeme určit převzetí vedoucí role)
5.Hvězdicovitá struktura - poskytuje členům skupiny malý počet komunikačních kanálů, jednotliví členové se v možnostech přístupu k nim velmi liší, vznikají rozdíly mezi vyjádřením jejich spokojenosti, nízká spokojenost skupiny jako celku, vedoucí úlohu jednoho člena skupiny můžeme jednoznačně určit
Sociometrie = metoda zaměřená na zjišťování sociálně-emocionálních vztahů mezi členy malých skupin
Date: 2015-12-11; view: 1001
|
verbálně - primární význam v řízení činnosti
