Princip brzd a rovnovah

Rozhodnutí každého ze tří základních ústavních orgánů mohou být ostatními orgány korigována, případně zcela zrušena.

Dělba moci v demokratických státech má dvě základní varianty

Prezidentská – prezident a parlament jsou volení v oddělených volbách občany a nemají právo se navzájem odvolat; prezident je zároveň´ hlavou výkonné moci, která není odpovědná parlamentu (např. USA)

Parlamentní – vláda vzniká podle výsledků parlamentních voleb a musí získat důvěru parlamentu, který ji může později přimět k demisi, hlava státu mívá slabší pravomoci (ČR)

Statní organy ČR

Zákonodárná moc

Dvoukomorový Parlament ČR

Poslanecká sněmovna Senát (81 senátorů)

(200 poslanců)

Poslanecká sněmovna

· Silnější postavení –přijímá návrhy zákonů; v čele předseda – volen na ustavující schůzi, může být i odvolán; předseda svolává, zahajuje, ukončuje a řídi schůze.

· Poslanci podle příslušnosti ke stranám zakládají kluby. Nečlení -> nezávislí;

· Výbory – předjednají návrhy zákonů;

· Mandátový, imunitní, petiční, rozpočtový, ústavně právní, hospodářský, zemědělský, zahraniční, vzdělaní.

Senát

· Od roku 1996 – není rozpustitelný; každé dva roky se obměnuje třetina jeho členů;

· Zastupoval by sněmovnou, kdyby byla rozpuštěna, funguje jako brzda Poslanecké sněmovny – může neschválit zákon nebo vrátit k přepracování.

· Organizace podobna jako u sněmovny.

Výkonná moc

· Tvořena vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím.

Vláda

· Předseda – jmenuje prezident republiky, na jeho návrh jmenuje ostatní členy; vláda musí získat důvěru (programové prohlášení – ústavní zvyklost) Poslanecké sněmovny, ta může kdykoli vyslovit vládě nedůvěru.

· Místopředsedové

· Mistři –každý ministr má na starosti nějaký rezort.

Prezident

Volen přímou volbou od roku 2013.

Pravomoci:

· Suverénní (nepotřebuje ničí souhlas) – právo veta (vrátit parlamentu návrh zákona), právo jmenovat předsedu vlády a ministry, přijímat demisi vlády, rozpustiti Poslaneckou sněmovnou, jmenovat soudce ústavního soudu (se souhlasem Senátu)

· Kontrasignační (potřebuje podpis předsedy vlády) právo nastupovat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, vyhlašovat volby do Parlamentu, pověřovat a odvolávat velvyslance, udělit milost, amnestii apod.

Soudní moc

· Ústavní soud a soustava soudů

Soudy jsou nezávislé, soudci jmenováni prezidentem, jsou neodvolatelní; výkon soudcovské funkce je neslučitelný s funkcí ve státní správě;

Ústavní soud(v Brně) – posuzuje dodržování ústavnosti.

Soustava soudů – čtyřstupňová: Nejvyšší soud – Nejvyšší Správní soud (Brno) – vrchní soudy (v Praze a Olomouci) Krajské soudy (krajská města) – okresní soudy (v bývalých okresních městech);

Tvora a schvalování zákonu

Legislativní proces

· Proces přijímání zákonů, pravidla zakotvena v ústavě a v jednacím řádu parlamentu.

Čtyři stádia

· Zákonodárná iniciativa – poslanci nebo jiné orgány.

· Projednání návrhu zákona – posuzován, konečné znění.

· Schválení zákona –hlasování a podpis.

· Vyhlášení zákona – vydání ve Sbírce zákonů.

· Návrhy – poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda, zastupitelstvo kraje à písemně, s přesným zněním, obsahuje důvodovou zprávu;

Zákon

· Musí projít třemi čteními ve Sněmovně po 1. a 2. čtení probíhá rozprava, po 3. čtení hlasování;

· K přijetí je třeba hlasy nadpoloviční většiny k přijetí ústavního zákona je potřeba 3/5 hlasů;

· Pokud se senát do 30 dnů nevyjádří, unese se jím nezabývat nebo jej schválí à je přijat;

· Senát může zákon vrátit Poslanecké sněmovně;

· Sněmovna může zamítnutý zákon znovu přehlasovat nadpoloviční většinou; pokud podepíše zákon prezident je přijat.

Politika a politické subjekty

Politika

· Společenská činnost, vztahující se k řízením věci veřejných a majících dva základní charakteristické znaky: obecný a mocenský dopad.

· Všechny aktivity, jež souvisejí s vykonáváním politiky, tvoří politický systém.

· Zahrnují instituce, které zprostředkovávají vztah mezi lidmi a vládou – volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, zájmové organizace, státní orgány, orgány místní správy a samosprávy, veřejné mínění, masmédia.

7. 12. 2015

Politická participace

· Aktivita jednotlivců a skupin, kterou se snaží ovlivnit nebo podpořit vládu a politiku.

· Občan se účastní voleb, referend, iniciativ, sdružování v zájmových skupinách, podporuje petice atd.

Moderní politické strany

· Politický program;

· Účast ve volbách do orgánů místní samosprávy a nejvyšších zákonodárných orgánů;

· Působení na veřejnost, získávání členů, voličů a sympatizantů.

· Mají vlastní demokraticky volenou strukturu;

· Činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů sponzorů a ze státních dotací.

Rozdíly mezi názory pravici a levice

Ideologie

· Soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřující zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny, zabývá se základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního vývoje.

Ideologie má 4 základní funkce:

· Pomáhají vysvětlovat politické jevy a události.

· Poskytuji hodnotový systém a jeho kritéria

· Nabízejí základní rysy politického programu a cíle politické činností.

Liberalismus

· (liberty = svoboda)

· Formoval se v Anglii od 17. století – hlavní hodnotou je svoboda jednotlivce.

· Stát by měl plnit pouze funkci ochrany svobody a majetku občanů, proti vnějšímu nepříteli – co největší svoboda podnikání.

Konzervatismus

· Preferuje tradiční hodnoty – vznikl v 18. stol. – snaha zachovat přítomný politický, sociální a ekonomický řád.

Sociální demokracie

· Ideologie rovnostářská a antikapitalistická – státní zásahy do ekonomiky, zlepšení pracovních a životních podmínek dělnictva – snaha udržet demokracii – po 2. světové válce slavila velké úspěchy v mnohých zemích.

Socialismus

· Koncepce vedená ideálem bratrství a spravedlnosti, snaha podřídit jedince společnosti. Odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví výrobních prostředků.

Komunismus

· Vize beztřídní společnosti a sociální rovnosti, společné vlastnictví výrobních prostředků, revoluce, následuje po vybudování socialismu.

Nacionalismus

· Vychází z předsváteční o výjimečnosti vlastního národa – vede k netolerantností, nepřátelství a agresivitě.

· Může být podepřen rasismem.

Fašismus

· Nacionální rasistické hnuti a diktátorská fronta vlády. Dva typy – italský fašismus a Německý nacionální socialismus (nacismu). Vyústil v agresivní politiku, terorismus, útočné války a genocidu.

Anarchismus

· Odmítá jakoukoli formu politické autority, státní moc i právní řad. Hlásá neomezenou svobodu jednotlivce, radikální anarchismus používá i násilných prostředků.

·

Enviromentalismus

Zabývá se vztahy mezi přírodou a společností, snaží o ochranu prostředí, zastřešuje řadu ekologických hnutí.

Date: 2016-03-03; view: 991