Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






asymetrická informace

situace, kdy jedna strana (obvykle trhu) zná více relevantních informací, než strana druháNapř. když prodávající ví více o kvalitě prodávaného výrobku než kupující.

 

Tzv. teorie veřejné volby (či škola veřejné volby) je směr teoretické ekonomie zabývající se procesy kolektivního rozhodování, tj. rozhodování činěného skupinou nebo v její prospěch. Předmětem teorie veřejné volby je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodování realizují. Většinou se tato rozhodnutí týkají způsobu alokace (rozdělení) zdrojů (důchodů, bohatství) ve společnosti.

Příznačné pro teorii veřejné volby je to, že používá ekonomické metody pro analýzu "netržního" rozhodování. Všeobecně bývá označována za ekonomickou analýzu politiky - zkoumá politiku za použití metodologických nástrojů teoretické ekonomie.

Teorií veřejné volby se zabývá či zabývala celá řada ekonomů, mezi nejvýznamnější představitele této ekonomické disciplíny patří J. K. Arrow, A. Downs, J. Buchanan, G. Tullock,

 

Coasův teorém říká, že každou externalitu lze odbourat bez ohledu na to, kdo bude nakonec odškodňován. Teorém se týká především odškodňování při znečišťování cizího majetku. Tuto domněnku publikoval poprvé americký ekonom Ronald Coase (1910 - 2013) v článkuThe Problem of Social Cost, Journal of Law and Economics v říjnu 1960.

 

20. Daně, základní dělení, dopady daní, Lafferova křivka.

Daň je zákonem určená povinná platba do rozpočtu autority, která je oprávněna ji vyhlásit. Vyznačuje se neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany vyhlašující autority. Daně jsou placené pravidelně v určitých intervalech nebo při určitých okolnostech, např. darování nebodědění.

Daně jsou dnes obvykle placeny v penězích, dříve byly běžné platby v naturáliích či ve formě roboty nebo vojenské služby.



 

Daň je platbou:

· nedobrovolnou, povinnou, vynutitelnou – placení daní je nařízeno zákonem,

· nenávratnou – zaplacenou daň nelze požadovat zpět,

· neekvivalentní – neexistuje nárok na adekvátní plnění za daň,

· neúčelovou – plátce daně nemůže ovlivnit, na co budou daně použity,

· ve prospěch veřejného rozpočtu,

· obvykle opakovanou.

 

Účel daní[editovat | editovat zdroj]

Důvodem existence daní je nutnost získat prostředky pro veřejný sektor k financování funkcí státu a veřejné správy, jako jsou:

a) základní, které jsou nutné pro samu existenci státu:

· veřejná správa: vytváření a udržování pravidel a zákonů, práv včetně vlastnictví,

· řídící orgány (v demokracii volené zastupitelské sbory) ústřední, regionální a místní (obecní)

· jejich zaměstnanci - úředníci

· vynucování dodržování těchto pravidel:

· policie,

· soudnictví,

· vězeňství,

· armáda a obrana obecně,

b) doplňkové, vedlejší, v některých zemích ponechávaných soukromé iniciativě

· tvorba a údržba infrastruktury,

· přerozdělování bohatství:

· sociální (chudinská) péče, starobní důchody a péče o staré osoby a také podpora v nezaměstnanosti. Sociální oblast tvoří obvykle největší výdaje státu,

· zdravotní péče: následná, léčebná nebo preventivní, hygiena; obvykle druhý největší náklad státu,

· vzdělávání,

· ochrana přírodního bohatství a životního prostředí,

· dotace na veřejnou dopravu.

Tyto služby mohou být z daní financovány buď úplně nebo mohou daně doplňovat individuální pojištění či spoření, které jsou však někdy nařízeny zákonem a jsou tedy do jisté míry další formou zdanění.

Státy prostřednictvím změn parametrů daňového systému mohou ovlivňovat několik cílů:

· Přerozdělování bohatství mezi různě bohatými vrstvami obyvatelstva, kdy jsou vyšší vrstvy podporovány daněmi uvalenými na vrstvy nižší (původně ovšem to byly sjednanénájemní poplatky pro majitele - stát nebo šlechtu - nebo povinné příspěvky pro charitativní účely. Viz například desátek, léno nebo mýto). V moderní společnosti stát zdaňuje pracující a podnikající, aby mohl vykonávat své funkce a politiku (například pomáhat sociálně slabým, tělesně postiženým, občanům v důchodovém věku apod.).

· Ovlivňování ekonomiky; takové metody a pohledy na hospodaření státu se označují jako fiskální politika.

· Ovlivňování spotřeby různého zboží a služeb, zejména jako prevence zdraví a bezpečnosti obyvatel.

Prostřednictvím daní stát mění výhodnost některých činností – některé zatěžuje daněmi a naopak jiné podporuje subvencemi. Míra používání těchto nástrojů se v různých státech liší. Vysoká míra zasahování a ovlivňování ve prospěch chudších obyvatel se nazývá socialismus a takové státy jsou socialistické.

 

Daně přímé:

· Daň z příjmů

· Daň z příjmů fyzických osob

· Daň z příjmů právnických osob

· Daně majetkové

· Daň z nemovitých věcí

· Daň z nabytí nemovitých věcí

· Silniční daň

Daně nepřímé:

· Univerzální daň – Daň z přidané hodnoty

· Selektivní daň – Spotřební daň

· Ekologická daň

Institucionální třídění (OECD):

· 1000 - daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů

· 2000 - příspěvky na sociální zabezpečení

· 3000 - daně z mezd a pracovních sil

· 4000 - daně majetkové

· 5000 - daně ze zboží a služeb

· 6000 - ostatní daně

 

 

Lafferova křivka, pojmenovaná po americkém ekonomovi Arthuru Lafferovi, zobrazuje závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění.

Platí, že v obou extrémech je daňový výnos nulový – při 0% zdanění je efekt zřejmý, u 100% sazby zase poplatníci daně raději nic nevydělávají, případně se povinnosti platit daně nějakým způsobem vyhnou. Někde mezi těmito dvěma body existuje taková míra zdanění, která generuje maximální výnosy. Zvyšování daňové sazby nad tuto hranici se již projeví negativně.

Lafferova křivka v české ekonomice[editovat | editovat zdroj]

Efekt Lafferovy křivky je podle některých[zdroj?] velmi zřetelný i v české ekonomice u daní z příjmů fyzických i právnických osob. V roce 1999 činila sazba daně z příjmu právnických osob 35 %. Podíl inkasa této daně na hrubém domácím produktu činil 2,47 %.

Od té doby se daňová sazba postupně snižovala až na 24 % v roce 2004 a 21 % v roce 2008. Objem daní vybraných z příjmů právnických osob se od roku 1999 dosti podstatně zvýšil, a to při postupném snižování daňové sazby. V roce 2006 dosáhl podíl této daně na hrubém domácím produktu hodnoty 2,96 %: o pětinu více než v roce 1999. Kdyby se neprojevil efekt Lafferovy křivky, muselo by daňové inkaso nutně poklesnout jako procento z HDP.

Lafferova křivka se projevila již dříve také u daně z příjmů fyzických osob. V roce 1993 činila mezní sazba této daně 47 %, přičemž inkaso této daně představovalo 2,7 % HDP. V roce 2002 odvedly fyzické osoby na daních z příjmu 5,1 % HDP, a to při mezní sazbě 32 %.

Všechny tyto výsledky ale zdaleka nelze připsat pouze vlivu Lafferovy křivky, protože docházelo i k mnoha administrativním změnám, účinnější práci daňových úřadů, postupnému doladění a zpřísnění zákonů atd. Zároveň pokračoval rychlý hospodářský růst, rostl počet firem odvádějících daně, klesala nezaměstnanost a rostly průměrné mzdy.

 


Date: 2016-01-03; view: 1083


<== previous page | next page ==>
Elasticita nabídky a poptávky | Relación Autor—Texto
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.012 sec.)