Důchodová metoda

Jelikož každý výdaj v ekonomice je něčím důchodem (příjmem), můžeme produkt vyjádřit jako součet důchodů (nepočítáme-li daně).
HDP se podle této metody počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu).

HDP = Náhrady zaměstnancům + Daně z výroby a z dovozu - Dotace + Čistý provozní přebytek + Čistý smíšený důchod + Spotřeba fixního kapitálu. Výpočet viz Národní důchod

3. Spotřeba, úspory, investice a jejich role, spotřební funkce, multiplikátor.

Spotřeba je užívání zdrojů k okamžitému prospěchu. Důležitou roli hraje tento pojem v ekonomii, především v Keyenssově pojetí makroekonomie.

Celkový důchod domácnosti se rozdělí na spotřebu a úspory. Jinými slovy:

důchod = úspory + spotřeba

Spoření je činnost, kterou vznikají úspory. Člověk spoří, pokud odkládá spotřebu a část svých čistých příjmů neutratí. Spořením vzniká majetek, případně kapitál. Protikladem úspor jsou dluhy.

investice se v ekonomii označuje ta část příjmu (důchodu), která je vložena do kapitálu. Tedy do dlouhodobých statků, které nepřinášejí okamžitý prospěch, ale umožní zvýšení produkce statků v budoucnosti. Ekonomický subjekt (stát, podnik, jednotlivec) tak odloží část své současné spotřeby (úspor) za účelem získání budoucího užitku. Budoucí užitek či výnos může být ěžního nebo nepeněžního charakteru.

Typické investice

· akcie

· podílové fondy

· dluhopisy

· deriváty

· komodity ve formě burzovních kontraktů

· nemovitosti

· obrazy a jiná umělecká díla

§ Multiplikátor

§ ukazovatel vyjadřující kvantitatívní vztah mezi přírustkem výdajů a růstem národního důchodu. Jde o koeficient, který vyjadřuje, jak velké zvýšení důchodu bude dosáhnuto zvýšením výdajů o 1 peněžní jednotku.

4. Hospodářské cykly, potenciální produkt, různé přístupy k hospodářské politice – ovlivňování cyklů.

Hospodářský cyklus označuje pravidelné kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky nebo její velké části (nikoliv pouze v určitém sektoru) okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických indikátorů.

Hlavním znakem hospodářského cyklu je pravidelné opakování ekonomického růstu a následného poklesu. To může být dáno přirozenou nebo umělou periodicitou.

Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané.

Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná velkým hospodářským růstem a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu HDP, tempo růstu výroby se zpomaluje. Později se trh nasytí a postupně začne klesat poptávka. Následkem toho se sníží výroba; neefektivní producenti zboží a poskytovatelé služeb zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, recese, později deprese a nakonec krize. Poté celý koloběh se opět opakuje.

Hospodářská politika státu je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v ekonomice.

Makroekonomické cíle hospodářské politiky:

§ Vysoká úroveň a dynamika vytvářeného produktu

§ Vysoká zaměstnanost (nízká nezaměstnanost)

§ Stabilita cenové hladiny (přiměřená inflace)

§ Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu

TYPY hospodářské politiky:

· EXPANZIVNÍ hospodářská politika

- směřuje k podpoře růstu ekonomiky

- například snížení daní, růst schodku státního rozpočtu

- má pozitivní i negativní důsledky

· RESTRIKTIVNÍ hospodářská politika

- směřuje k přibrzdění růstu ekonomiky

- například zvýšení daní, zpomalení inflace, cenové regulace

- má pozitivní i negativní důsledky

Date: 2016-01-03; view: 1106