Výrobková metoda

Ekonomie jako věda, makro a mikroekonomie, výrobní faktory, ekonomický koloběh, zákon klesajících výnosů, hranice produkčních možností, trh a tržní subjekty, normativní a pozitivní ekonomie.

Ekonomie jako veda: je věda o efektivní alokaci vzácných zdrojů mezi jednotlivá alternativní využití

Makro - je obor ekonomické teorie, který se zabývá zkoumáním ekonomického systému jako celku. Sleduje vztahy mezi agregátními veličinami jako například hrubý domácí produkt, agregátní nabídka, agregátní poptávka, inflace, nezaměstnanost, úroková míra a měnový kurz. Popisuje, jakými mechanismy se tyto veličiny utvářejí, jaké faktory je ovlivňují a jakým způsobem je dosahováno ekonomické rovnováhy.

Mikroekonomie je obor ekonomické teorie, který se zabývá zkoumáním rozhodování jednotlivých tržních subjektů - jednotlivců/domácností, firem a státu. Mikroekonomie se zabývá poptávkou a nabídkou v jejich individuálních a konkrétních podobách, zatímco makroekonomie se zabývá agregátní nabídkou a agregátní poptávkou, tj. komplexními trhy.

Oblasti zkoumání mikroekonomie

· Teorie spotřebitele

· Teorie firmy

· Trh výrobních faktorů

· Ekonomická rovnováha

· Ekonomická efektivnost

Výrobní faktoryjsou zdroje statků. Převážnou většinu statků v přírodě nenacházíme tak, jak bychom chtěli. K jejich získáníje nutné vynaložit lidskou práci - vyrobit je.

primární

půda (zkratka A)

práce (zkratka L)

sekundární

kapitál (zkratka K)

doplňkové

technologie (zkratka T)

přírodniny (zkratka N)

podnikatelské schopnosti (zkratka E)

zákon klesajících výnosů

Pozitivní ekonomie je směr ekonomické teorie. Přijímá ekonomickou realitu jaká je. Jejím cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti fungování. Ekonomie se má zabývat tím, co je a nemá stavět „vzdušné zámky“, např. v makroekonomii - ať je jakákoli míra nezaměstnanosti, inflace, atd., pozitivní ekonomie vystupuje jen popisně, bez ambicí stav ovlivňovat, usměrňovat, natož cílovat. Naopak, stačí zjištěné skutečnosti jen zveřejňovat, zavést tak trhům zpětnou vazbu, a nechat je, ať samy zareagují a najdou si nové ekvilibrium.

Normativní ekonomie je směr ekonomické teorie. Zkoumání reality je pro ni jen východiskem k závěrům (vychází z pozitivní analýzy), co by se mělo dělat. Ekonomický přístup, který spočívá v zkoumání a popisu optimální ekonomické reality, odvozování hodnotových soudů a doporučení.

2. HDP, funkce, složení, aktuální HDP a jeho vývoj v ČR, alternativy k HDP. Ekonomický růst, problémy růstu. Aktuální data v ČR.

Hrubý domácí produkt (HDP, v mezinárodních pramenech GDP z anglického Gross Domestic Product) je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území

Výrobková metoda

Je nazývána též zbožová nebo produkční metoda. HDP se podle této metody počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky.

HDP = Produkce minus Mezispotřeba plus Daně z produktů minus Dotace na produkty

Výrobce, který nakoupí materiál za 1000 Kč, zaplatí pracovníkům 800 Kč, spotřebuje energie za 200 Kč a výsledný výrobek prodá za 5000 Kč, přispěje ke tvorbě produktu částkou 3000 Kč (5000 − 1000 − 800 − 200). Pokud obchodník nakoupí tento výrobek za 5000 Kč, prodá jej za 7500 Kč a nespotřebuje žádný další nakupovaný materiál, energii nebo služby, přispěje tak ke tvorbě produktu částkou 2500 Kč.

Tato metoda eliminuje duplicity (meziprodukty); bohužel těžko zjistitelná.

Date: 2016-01-03; view: 1594