Odkazy na literaturu

Marx, K. - Engels, B.: Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky, Spisy, sv. 2, Praha, SNPL 1961

Marx, K. - Engels, B.: Německá ideologie, Spisy, sv. 3, Praha, SNPL 1962

Lenin, V. I.: Materialismus a empiriokriticismus, Spisy, sv. 14, Praha, SNPL 1957

Lenin, V. I.: Ekonomický obsah narodnictví…, Spisy, sv. 1, Praha, Svoboda 1951

Lenin, V. I.: O významu bojovného materialismu, Spisy, sv. 33, Praha, SNPL 1955

Lenin, V. I.: Marxismus a revizionismus, Spisy, sv. 15, Praha, SNPL 1957

Lenin, V. I.: O některých zvláštnostech historického vývoje marxismu, Spisy, sv. 17, Praha, SNPL 1957

Lenin, V. I.: Krach II. Internacionály, Spisy, sv. 21, Praha, SNPL 1957

Hrzal, L. - Netopilík, J.: Ideologický boj ve vývoji české filozofie, Praha, Svoboda 1975

Ruml, J.: O předmětu filozofie, Praha, SNPL 1959

Kosík, K.: Naše nynější krize, Literární listy, 12/1968

Ransdorf, M.: Nové čtení Marxe, Praha, Futura 1996 (díl I.)

Písemná zpráva 18. sjezdu KSČS, Dokumenty 18. sjezdu KSČS, Praha 3. - 4. 11. 1990

Historické kořeny zápasu o novou levicovou stranu, Obsahové dokumenty 18. sjezdu KSČS, Praha 3. - 4. 11. 1990

Současný pravicový revizionismus (Kritická analýza), Praha 1973

Platforma a podmíněnost současného revizionismu, Materiály z teoretického sympozia ve dnech 21. a 22. 11. 1973 v Praze, Praha, ÚML ÚV KSČ 1973

Přehled nejnovějších dějin, 1917-1929, Praha, NPL 1962

Kdo je kdo ve 20. století, Praha, Svoboda 1967

[1]filozofická doktrína, podle které může být dosaženo pravdy vírou nebo božským zjevením; směr, na němž je založena teologie a některé filozofické směry, které nevěří ve schopnost lidského poznání, a tím jsou v rozporu s vědou.

[2] nebo také machismus, „kritika zkušenosti“, je subjektivně idealistický směr „očisťující“ pojem zkušenost od pojmů hmota („substance“), nutnost, příčinnost atd.

[3]V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mlá­deže při Československé sociální demokracii. Po únoru 1948 přešel do KSČ a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954-1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV. Od roku 1956 se profiloval jako kritik „dogmatického“ pojetí marxismu, jeden z předních představitelů revizionismu. Ve druhé polovině 60. let se zapojil do reformního hnutí „pražského jara“. Působil jako ideolog antikomunistického KAN a zároveň navázal kontakty s přípravným výborem obnovené ČSSD a veřejně podporoval vznik této strany. Po srpnu 1968 emigroval do Rakouska. V školním roce 1968/1969 získal (díky přímluvě Zbigniewa Brzezinského) stáž na Columbia University. V letech 1970-1990 působil v Kalifornii, kde pracoval jako učitel v California State University v Chico. Zabýval se analýzou pokusů o reformu komunistického systému. V březnu 1990 se vrátil do Československa. V letech 1990-1992 opět pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Zpočátku se angažoval v obnovené ČSSD, ale pak se s ní rozešel a byl ve volbách roku 1992 zvolen za koalici s KSČM Levý blokdo Sněmovny lidu a stal se členem Rady Levého bloku. Kriticky se vyjadřoval k politickému vývoji v ČSFR po roce 1990 a nadále prosazoval koncepci „demokratického socialismu“, spojení demokracie a socialismu.

4specifická odrůda revizionismu v sociálně demokratickém hnutí Rakouska, kde vystupovalo do popředí specifické řešení národnostní otázky (při neuznání práva národů na sebeurčení, separatismus v národnostní otázce apod.), kdy hlásali tzv. kulturně národnostní autonomii. Austromarxisté byli stoupenci třídního smíru, spolupráce dělnického hnutí s buržoazií, hlásání a prosazování jen dílčích reforem a odvádění dělnické třídy od revolučního boje atd.

Date: 2015-12-24; view: 1075