Sociální dávky

Stabilizační funkce veřejných výdajů

= financování stabilizační činnosti státu, především (i když ne výhradně) ze státního rozpočtu.

Stát jimi ovlivňuje ekonomický růst a zaměstnanost (viz fiskální politika)

Na ústřední úrovni (úrovni státního rozpočtu):

V = G + Tr

V = (Gc + Gi) + Tr

V – veřejné výdaje

G – vládní výdaje

Gc – vládní výdaje spotřební

Gi – vládní výdaje investiční

Tr – transferové platby

Vládní výdaje – prostředky sloužící k financování institucí, programů a projektů. Jejich důsledkem je produkce zboží a služeb.

Transferové platby – princip neekvivalence, poskytovány s určitým cílem bez protiplnění

Agregátní poptávka :

AD = C + I + G + NX

AD – agregátní poptávka (produkt)

C – výdaje na soukromou spotřebu

I – soukromé investiční výdaje (firem, v malé míře i domácností)

NX – čistý export

Vládní výdaje G – jsou součástí agregátní poptávky, mohou působit multiplikačně a stimulovat ekonomický růst (viz fiskální politika státu)

Záleží ale na způsobu užití – na spotřebu Gc nebo na investice Gi

Diskuse – nakolik může být multiplikační efekt významný, vládní výdaje tvoří v agregátní poptávce jen cca 20-25%

Transfery Tr ovlivňují agregátní poptávku zprostředkovaně – především prostřednictvím soukromé spotřeby

Transferové platby – součástí osobního důchodu (PI) a disponibilního důchodu (YD)

PI = NI + Tr – (daně ze zisků korporací vč. odvodů do fondů sociálního zabezpečení + nerozdělené zisky)

YD = PI – Ta – tY YD = C + S

Ta – autonomní daně, nezávislé na důchodu

tY – indukované daně, t – sazba důchodové daně

Makroekonomické dopady veřejných výdajů:

● jsou součástí koloběhu příjmů a výdajů v ekonomice,

● tvoří důležitý prvek ovlivňující agregátní poptávku,

● mohou působit jako multiplikátor aktivní fiskální politiky státu (i když se vede diskuse o tom, jak významný je multiplikační efekt),

● jejich růst ovlivňuje celkovou zaměstnanost a produkci v ekonomice,

● mohou být zdrojem krátkodobé i dlouhodobé fiskální nerovnováhy.

Hledisko časové

a) běžné,

b) kapitálové.

Ad a) Financování běžných, každoročně se opakujících potřeb v rozpočtovém roce (u státního rozpočtu cca 90 %)

Mandatorní výdaje – dané zákonem, nelze je bez změny zákona omezit.

Ad b) Slouží k financování dlouhodobých, investičních potřeb, které přesahují jedno rozpočtové období.

Date: 2015-12-24; view: 1144