Prosociální a antisociální chování. Altruismus a egoismus.
K sociální podstatě člověka patří jeho potřeba sociálního kontaktu. Kontakt s jinými lidmi je základní sociální potřebou člověka.
Afiliace vyjadřuje potřebu člověka navazovat pozitivní a blízké vztahy s jinými jlidmi (spolupráce, přátelství, láska)
- sociální srovnávání
- samota a osamění (sociální, emocionální zolace)
- fyzická blízkost
Atraktivitaposiluje tendenci navazovat kontakty
- atraktivita fyzická a osobní
- podobnost a komplementarita
- láska
Agresivita, hostilita(násilí, nepřátelství)
- ubližování, ničení, poškozování, urážení, vyhrožování, vydírání, ponižování, zesměšňování, zastrašování, (fyzické, psychické, vůči majetku osoby)
- záměrné, úmyslné, cílevědomé
- porušuje situačně relevantní normy
- není motivované snahou pomoct dané osobě ani jinými prosociálními úmysly
- afektivní agrese
- instrumentální agrese
- šikanování
Asertivita je ofenzivní, dynamické, energické, sebeprosazující jednání bez snahy ublížit jiné osobě.
V jakém smyslu je agresivita antisociálním jednáním?
Prosociální chování
Prosociálním chováním rozumíme skutky a činy vykonané ve prospěch druhého bez očekávání odměny nebo sociálního souhlasu, má charakter nezištné pomoci, někdy s určitou mírou rizika a sebeobětování. Bývá definováno jako altruismus.Opírá se o
- teorii sociální výměny(uvažování ve vztahu „náklady – zisk“)
- sociální normy(reciprocita, odpovědnost)
- empatii(schopnost vcítit se do situace druhého a pomoci mu na základě vlastního prožívání tísňové situace)
Empatie je schopnost vcítění (člověk je schopen vidět očima druhého) - jednání napomáhající druhé osobě redukovat její nepříjemně prožívaný stav (úzkost, strach, bolest) vede zároveň k redukci vlastního emocionálního napětí. Lidé s vysokou mírou emaptie jsou více altruističtí.
Prožívání tísnivé situace druhého vyvolává dvojí reakci:
- zaměřenou na odstranění vlastního nepříjemného stavu (egoistickou)
- zaměřenou především na pomoc druhému (altruistickou).
Některé prosociální chování může být zřetelně egoistické (vyhnout se trestu, získat odměnu), některé mírně egoistické (zmírnit či odstranit vlastní strádání).
Existuje však i ryzí altruismus sledující výhradně blaho druhého člověka?
Situace vybízející k potenciálně prosociálnímu chování:
- efekt přihlížejících(se vzrůstajícím počtem lidí ve skupině se stává pomoc méně pravděpodobná, snižuje se míra přijímané odpovědnosti)
- nejednoznačnost situace (neschopnost situaci posoudit, nereagování ostatních, strach ze sociálního omylu, zvažování vlastní kompetence)
- rozptýlená odpovědnost(snížení osobní odpovědnosti ve skupině, zejm. cizích lidí)
- osobnostní vlivy(psychický stav, sociální status, charakter)