Role. Skupinová dynamika a příslušnost ke skupině.
Personální a sociální identita jedince: sebedefinování jednotlivce - hledání, uvědomování, rozhodování a vybírání toho, kým jedinec ve světě je nebo bude jako osoba nebo člen různých společenstev.
- intrapersonální, pocit totožnosti a kontinuity sebe (autenticity, koherentnosti, stability)
- souhrn sociálních rolí (identifikace se sociálními rolemi)
- příslušnost k společenským skupinám (narozením nebo volbou, postoj k této příslušnosti)
Skupina v sociálněpsychologickém pojetí je definována jako soubor lidí, který se vyznačuje jistými charakteristikami, tvořený dvěma a více lidmi, a to:
- percepcí (jako jistý počet lidí, kteří vnímají sebe jako členů skupiny)
- motivací (uspokojování potřeb)
- společnými cíli a organizací (strukturované vztahy)
- vzájemnou závislostí a interakcí
Skupina je posuzována jako systém sociálních vztahů, základním prvkem je jednotlivec jako její člen. Předmětem poznávání je struktura skupiny, vzájemné sympatie v meziosobních vztazích, postavení jednotlivců v ní (koheze, status, role, normy aj.)
- charakteristiky členů do určité míry určují, jaké bude jejich chování ve skupině a jak se budou ostatní členové skupiny chovat k nim
- čím je skupina větší, tím je z hlediska vícerých aspektů horší (organizační problémy, snížený podíl účasti jednotlivce na společných aktivitách, nižší míra kooperace, pasivita způsobená anonymitou, napětí a konflikty mezi subskupinami)
- proces diferenciace členů skupiny, vzájemné poznávání a vznik vztahů vytváří skupinovou strukturu
- místo člena ve skupině z hlediska prestiže, významu a hodnoty pro skupinu vyjadřuje status
- soubor očekávání týkajících se chování jedince ve skupině se nazývá role(držitele jisté pozice ve skupině)
- skupina si vytváří pravidla, předpisy doporučeného, akceptovaného chování člena skupiny, nazývaná sociální norma
Fáze vývoje skupiny:
- formování
- bouření
- normování
- optimální výkon
- ukončení
Vliv skupiny:
- sociální facilitace (při výkonu subjektivně snadných činností působí přítomnost druhých pozitivně, při výkonu nesnadných činností negativně)
- sociální zahálení (zvětšující se počet jedinců podílejícíh se na společném výsledku snižuje podíl jednotlivce)
- skupinová polarizace(vyhraněnější stanoviska po diskusi ve skupině)
- deindividuace (prostředí, ve kterém se člověk stává anonymním, může ovlivnit jeho chování: snížená odpovědnost, minimalizace sebehodnocení, oslabení vnitřní kontroly, snížení prahu pro chování neodpovídající sociálním normám, výstupem je absence kontroly vnějších podnětů, vysoká emocionalita, impulzívnost, zkreslené vnímání, výpadky paměti ap.)