III. Chruščovovy velké podlé lži

(S akcentem na Velkou vlasteneckou válku sovětského lidu)

O jaké lži a pomluvy ve vztahu ke Stalinovi šlo a doposud jde? Připomeňme alespoň některé vztahující se k Velké vlastenecké válce. Mohl bych začít tak bezostyšnou až neuvěřitelnou Chruščovovou lží, že Stalin plánoval a řídil vojenské operace podle glóbu. Lží, které zahrnul nejen do svého „tajného“ projevu, ale i do referátu na XXII. sjezdu KSSS.

Především je třeba si uvědomit, že to, co Chruščov na adresu Stalina prezentoval ve svém „tajném“ projevu, to nebyly obyčejné lži a pomluvy, nešlo o běžná nepravdivá tvrzení, ale o bezostyšné výmysly, které měly konkrétní a určitý cíl – pomluvit a zkompromitovat J. V. Stalina a jeho dílo,ony zásadní, nebývale obrovské úspěchy třicetiletého vývoje socialismu v SSSR. (Kilev, M.: Chruščov a rozpad SSSR, OREGO 1999, s. 42)

1. PodleChruščovových absurdních tvrzení, prý Stalin neučinil pro přípravu země na obranu, vše potřebné. „Přes všechny tyto nanejvýš závažné signály však nebyla přijata dostatečná opatření, aby se země dobře připravila k obraně a vyloučil se moment nenadálosti přepadení. Měli jsme čas a možnosti k takové přípravě? Ano, čas i možnosti jsme měli … Jestliže by náš průmysl byl včas a náležitě zmobilizován k zabezpečení armády výzbrojí a nezbytnou výstrojí, utrpěli bychom v této těžké válce nesrovnatelně menší ztráty. Taková mobilizace však provedena nebyla. Hned od prvních dnů války se ukázalo, že naše armáda byla vyzbrojena špatně, že jsme neměli dostatečné množství dělostřelectva, tanků ani letadel, abychom mohli klást odpor nepříteli… V okamžiku přepadení sovětského území nepřítelem jsme v důsledku toho neměli v potřebném množství ani starou techniku …” (Druhá část projevu prvního tajemníka ÚV KSSS N. S. Chruščova na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, 25. února 1956, s. 8)

A) Proti takovýmto lživým tvrzením, že „nebyla přijata dostatečná opatření k tomu, aby se země dobře připravila k obraně“, je třeba připomenout fakta!

SSSR do jeho napadení fašistickou vojenskou mašinérií docílil gigantických výsledků ve svém ekonomickém, vědeckotechnickém a kulturním vývoji. Oproti dříve zaostalému Rusku se zde zrodila v předvečer Velké vlastenecké války, jedna z nejvyspělejších mocností světa – SSSR. Objemem průmyslové výroby tato země zaujala první místo v Evropě a druhé, po USA na světě. V roce 1940 objem výroby těžkého průmyslu SSSR převyšoval 12tinásobně úrovně průmyslové výroby carského Ruska před první světovou válkou a objem strojírenské výroby stoupl 35krát. Výroba kvalitního válcovaného materiálu – základu válečného strojírenství –vzrostla v SSSR v roce 1940 proti úrovni dosažené v carském Rusku v roce 1913 80krát. V prvních třech pětiletkách bylo vybudováno 9 000 nových průmyslových podniků. Téměř na pustých místech vzniklo přibližně 260 nových měst, středisek socialistického průmyslu. Na základě politiky kolektivizace zemědělství se na kvalitativně nový a vyšší stupeň povznesla i ekonomika vesnice, která představovala velké socialistické hospodářství, vytvořené na základě moderní techniky. V socialistickém zemědělství pracovalo před válkou již 683 800 traktorů a 182 000 kombajnů.

Tak grandiózní, v dějinách ekonomik existujících států nevídaný, dynamický vývoj socialistického hospodářství v SSSR, a to ve všech oblastech země, včetně východních, zabezpečilo vytvoření obrovského vojensko-ekonomického potenciálu. V roce 1940 bylo v Sovětském svazu vyrobeno: 15 mil. tun surového železa, tj. 4krát víc než v roce 1913;
18 300 000 tun oceli – 5,5krát více než v roce 1913; 166 mil. tun uhlí – 5,5krát vícenež v roce 1913; 31 mil. tun nafty – 3,5krát více než v roce 1913; 2 700 000 tun surové bavlny – 3,5krát vícenež v roce 1913. A ještě jeden zajímavý údaj, vztahující se k šíření lží o tom, že Stalin nechal ve 30. letech vyvraždit desítky milionů obyvatel. Jak to i tvrdil nejen věhlasný, profesionální falzifikátor Robert Conquest (anglo-americký antikomunistický historik), ale i sovětský disident a antikomunista Roj Medvěděv, nadšený stoupence Chruščovova a Gorbačovova antistalinismu, množství perzekuovaných v SSSR se prý pohyboval mezi 40 až 60 miliony lidí. A podle antisovětského disidenta, monarchisty a antikomunisty, kterému dal prostor k jeho špinění sovětské vlasti Chruščov, Solženicyna, množství „postižených v SSSR je66 milionů“.(Kilev, M.: Chruščov a rozpad SSSR, OREGO 1999, s. 47)

Jestliže v předrevolučním Rusku žilo 139 mil. obyvatel (z toho 25 mil. ve městech a 114 mil. na vesnici), pak do roku 1941 vzrostl počet obyvatelstva SSSR na 193 mil. (přes 60 mil. z nich žilo v 1 241 městech nebo 1 711 dělnických sídlištích) viz Dějiny SSSR, epocha socialismu 1917-1957, Praha, SNPL 1960, s. 531)

A tak díky uskutečnění politiky kolektivizace a urychlené industrializace, které byly naprostou nezbytností, dokázal SSSR vybudovat ekonomickou základnu pro porážku mohutné ekonomické a vojenské mašinérie fašistického Německa a jeho spojenců, ubránit nejen socialismus, ale ochránit národy a státy světa před fašistickým morem. Potřeboval na to alespoň tři pětiletky. Muselo mu však z toho stačit jen 13 let (od roku 1928 – prvého roku prvé pětiletky do roku 1940). Za tu dobu tedy SSSR dokázal při prioritě výstavby těžkého průmyslu zabezpečit potřebnou výrobu oceli, litiny, uhlí, nafty a vybudovat moderní strojírenství, umožňující výrobu i nových, moderních zbraní – tanků, samohybných děl, letadel atd.

Nejen to, SSSR dokázal vytvořit potřebný ekonomický základ pro obranu země a porážku agresorů i překonáním naprosto převládajícího způsobu zemědělské výroby na bázi soukromého, zejména drobného hospodaření a to uskutečněním kolektivizace zemědělství, jeho zprůmyslněním. Jedině to umožnilo zajištění zemědělské velkovýroby založené na využití moderních agrotechnických zařízení a strojů – traktorů, kombajnů apod., a tím velkoprodukci obilí, masa, másla, surové bavlny atd. To vše dohromady by ovšem nebylo možné bez vlastního odhodlání, nesmírné aktivity a iniciativy sovětského lidu vybudovat nový společenský řád, socialismus a komunismus. Jak to zformuloval G. Furr: „Kolektivizace zachránila nejen Evropu před nacisty. Bez ní by vůbec nebyla možná industrializace ani nutná modernizace Rudé armády. Nacisté by tak mohli SSSR dobýt i s jeho nesmírnými přírodními a lidskými zdroji a obrátit své síly proti Spojencům …“ (Grover Furr hovoří o své knize „Chruščov lhal“) ^[2]

Date: 2015-12-24; view: 783