Jaké jsou hlavní příčiny podnikatelských rizik?

Je jich celá řada a můžeme je členit podle různých hledisek.

I. Podle závislosti na podnikové činnosti:

1) Riziko objektivní – nezávislé na činnosti podniku, na vůli a schopnostech podnikového managementu, vlastníka či zaměstnance

Např.:

- přírodní, živelné události (povodně, požár, zemětřesení)

- politické události (změna vlády, parlamentu)

- ekonomické změny makroekonomického charakteru (změna úroků, kurzů, cel, daní)

- sociálně-patologické (loupeže, teroristické akce, podvody)

2) Riziko subjektivní – je závislé na činnosti podnikového managementu, majitelů či zaměstnanců.

Např.:

- nedostatečné technické, ekonomické a personální znalosti

- nedbalost, nepozornost

- nedostatečné schopnost adaptace na změny

II. Podle jednotlivých činností podniku

1) Riziko provozní – riziko stávek, havárií strojů, úrazů apod.

2) Riziko tržní – riziko odbytu, cen, kurzů

3) Riziko inovační – zavádění nových výrobků, technologií

4) Riziko investiční – z rozdělení peněz do hmotného a nehmotného investičního majetku

5) Riziko finanční – vyplývající z používání různých druhů kapitálu

6) Celkové podnikatelské riziko – projeví se v tržní ceně akcií tj. v hodnotě (ceně) firmy, v dividendách, zahrnuje v sobě předchozí rizika

Značný vliv na celkové podnikatelské riziko má i stupeň diverzifikace výroby a prodeje a stupeň zatíženosti podniku fixními náklady.

Větší diverzifikace podnikové činnosti snižuje rizikoa naopak vysoký podíl fixních nákladů, vyvolaný vysokým podílem fixního majetku riziko zvyšuje, protože fixní náklady jsou nepružné při poklesu výroby.

Zvýšení rizika má pro podnik dvojí důsledky:

· Zvyšuje variabilitu zisku na akcii – jestli-že je rentabilita celkového kapitálu vyšší než úrok z dluhu, stoupá zisk na 1 akcii, v opačném případě dochází k poklesu.

· Zvyšuje se riziko insolvence, kdy podnik není schopen platit své závazky.

Čím je vyšší zadluženost podniku, tím je vyšší i finanční riziko podniku.

Celkové podnikatelské riziko se projeví v tržní ceně akcií, tj. v hodnotě (ceně) firmy, v dividendách. Zahrnuje v sobě předchozí rizika.

Postoje k riziku

a) Averze (nechuť) k riziku –podnikatel se snaží riskantnějším akcím vyhnout a vyhledává spíše akce a projekty bez rizika nebo jen s malým rizikem.

b) Sklon k riziku – podnikatel vyhledává riskantnější projekty s větší nadějí na vyšší efekty, ale také s vyšším nebezpečím špatných výsledků

c) Neutrální postoj – podnikatelova averze a sklon k riziku jsou v rovnováze.

Postoj k riziku u podnikatele či managera závisí na:

· Osobním založení – ten, kdo osobně požaduje naprostou bezrizikovost rozhodnutí, nemůže být úspěšným subjektem podnikání. Není to ovšem tak, že by u většiny manažerů převládal sklon k riziku, praxe poukazuje, že převládá spíš nechuť k podstupování rizika.

· Ekonomickém postavení podniku– tento vliv nepůsobí zcela jednoznačně. Na jedné straně platí, že finančně a ekonomicky silné podniky mohou postupovat vyšší rizika(neúspěch v jednom projektu může být kompenzován úspěchem v jiné oblast, zatímco slabší podniky si vyšší riziko mohou dovolit méně. Na druhé straně však platí, že často menší (začínající) firmy jsou nuceny jít do značným rizik, aby se uchytily na trhu (riziko inovací, výrobků, technologií apod.).

· Systém motivace pracovníků – může buď podporovat zdravé riziko, nebo je neutrální, či naopak vede k opatrnosti. Ve většině podniků je nerovnováha mezi stimulací za lepší výsledky a finančními postihy za neúspěchy, silněji působí postihy.

Date: 2016-01-05; view: 809