Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Puč v hodině smrti J.V.Stalina

Cesta zrady

"v kostce", od smrti
J.V.Stalina až k pádu
N.S.Chruščova, se zastávkami
na historicky nebo politicky
významných místech

J.K A R N E

 

Byl to právě Marx, který po prvé objevil velký vývojový zákon dějin, zákon, podle něhož všecky historické boje, ať již v oblasti politické, náboženské, filozofické či vůbec ideologické, jsou ve skutečnosti jen více méně zřetelným odrazem bojů společenských tříd, zákon, podle něhož existence tříd a jejich vzájemné srážky jsou opět podmíněny stupněm vývoje jejich hospodářské situace, způsobem výroby a podmíněné ji směny. Tento zákon, který má pro dějiny stejný význam jako zákon proměny energie pro vědy přírodní – tento zákon dal Marxovi i v tomto případě klíč k porozumění dějinám druhé francouzské republiky. Na této historii ověřil svůj zákon – a dokonce po třiatřiceti letech musíme ještě říci, že tato zkouška dopadla skvěle.

(B.Engels, Předmluva k třetímu vydání díla K.Marxe, Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta)

 

Lidé dělají své vlastní dějiny, ale nedělají je libovolně, ne za okolností, jež si sami zvolili, nýbrž za okolností přímo předem daných a zůstavených. Tradice všech mrtvých pokolení tíží mozek živých jako můra. A právě v takových dobách, kdy se zdá, že lidé pracují k tomu, aby převrátili sebe i věci, aby vytvořili něco nebývalého, právě v takových epochách revolučních krizí vyvolávají úzkostlivě duchy minulosti, aby jim sloužili, vypůjčují si jejich jména, bitevní hesla, kostýmy, aby v tomto starém a uctívaném převlečení a s touto vypůjčenou řečí zahráli novou scénu světových dějin. Tak se přestrojil Luther za apoštola Pavla, revoluce roku 1789 až 1848 se střídavě oblékala do hávu římské republiky, potom do hávu římského císařství a revoluce z roku 1848 nevěděla nic lepšího než parodovat brzy rok 1789, brzy revoluční tradici let 1793 – 1795…



Pozorujeme-li ono světodějné vyvolávání duchů, postřehneme ihned do očí bijící rozdíl. Danton, Robepierre, Saint-Just, Napoleon, hrdinové stejně jako strany i masa staré francouzské revoluce splnili v římském kostýmu a s římským,i frázemi úkol své doby, osvobození a zřízení moderní měšťácké společnosti.

Ti první rozbili na kusy feudální půdu a pokosili hlavy, které na ní vyrostly. Poslední z nich vytvořil uvnitř Francie podmínky, v nichž se teprve mohla rozvíjet volná konkurence, v nichž mohlo být těženo z parcelovaného pozemkového vlastnictví, použita uvolněná průmyslová výrobní síla národa, a za hranicemi Francie smetl všude feudální útvary, pokud bylo třeba, aby měšťácké společnosti ve Francii bylo opatřeno příslušné, potřebám doby odpovídající okolí na evropské pevnině. Jakmile byla nová společenská formace zřízena, zmizeli předpotopní velikáni a s nimi z mrtvých vzkříšené římanství – Brutové, Gracchové, Piblicolové, tribuni, senátoři a César sám. Buržoazní společnost ve své střízlivé skutečnosti si zplodila své pravé tlumočníky a mluvčí v osobách Sayú, Cousinů, Royer-Collordů, Benjaminů Constantů a Guizotů; jejich skuteční vojevůdci seděli za účtárenskými stoly a "špeková hlava" Ludvíka XVIII. byla jejich politickou hlavou. Jsouc cele zaujata výrobou bohatství a pokojným konkurenčním zápasem, tato společnost již nechápala, že nad její kolébkou stály přízraky římských dob. Avšak ať je měšťácká společnost jakkoli neheroická, přece byl třeba heroismu, obětavosti a hrůzy, občanské války a bitev národů, aby ji přivedly na svět. A její gladiátoři našli v klasicky přísných tradicích římské republiky ideály a umělecké formy, sebeklamy, jichž potřebovali, aby sami sobě zastřeli měšťácky omezený obsah svých bojů a aby svou vášeň udrželi na výši velké dějinné tragedie. Takto si již na jiném stupni vývoje, o sto let dříve vypůjčil Cromwell a anglický lid mluvu, vášně a iluze se Starého zákona pro svou měšťáckou revoluci. Jakmile bylo skutečného cíle dosaženo, jakmile bylo měšťácké přetvoření anglické společnosti provedeno, vytlačil Locke Habakuka.

Kříšení mrtvých v těchto revolucích mělo tedy nové boje zkrášlovat, nikoli staré boje parodovat, přehánět daný úkol ve fantazii, nikoli uhýbat před jeho řešením ve skutečnosti, najít opět ducha revoluce, nikoli dát opět obcházet jejímu přízraku…

"Platit dluhy rodiny Bonapartu" – vzdychá francouzský národ. Angličan, pokud měl rozum, se nemohl zbavit utkvělé myšlenky dělání zlata. Francouzi, pokud dělali revoluci, nemohli se zbavit napoleonské vzpomínky…

Sociální revoluce XIX.století nemůže čerpat svoji poezii z minulosti, nýbrž pouze z budoucnosti. Nemůže jakožto revoluce XIX.století začít, dokud neodhodí veškerou pověru minulosti. Dřívější revoluce potřebovaly vzpomínky ze světových dějin, aby v sobě přehlušily svůj vlastní obsah. Revoluce XIX.století musí nechat mrtvé pohřbít jejich mrtvé, aby dospěla k svému vlastnímu obsahu. Tam vynikala fráze nad obsah, zde vyniká obsah nad frází…

Měšťácké revoluce, jako revoluce XVIII.století, se řítí rychle od úspěchu k úspěchu, jejich dramatické efekty se překonávají, lidé i věci se zdají zarámováni ohnivými brilianty, extase je duchem každého dne. Tyto revoluce mají však krátké trvání, brzy dosahují svého vrcholu a společnosti se zmocňuje kocovina dříve, než dospěje k střízlivému osvojení svého bouřliváckého období.

Naproti tomu revoluce proletářské, jako revoluce XIX.století, neustále sebe kritizují, ustavičně přerušují svůj vlastní průběh, vracejí se k tomu, co se zdá již splněno, aby znovu začínaly od začátku, posmívají se s ukrutnou důkladností polovičatostem, slabinám a ubohostem svých prvních pokusů, zdá se jako by srážely svého protivníka jen proto, aby ze země nasál nové síly a znovu se před nimi vztyčil ještě obrovitěji, znovu a znovu couvají před neurčitou nesmírností svých vlastních cílů, až se posléze vytvoří situace, v níž ústup je naprosto nemožný a kdy poměry samy zavolají: Hic Rhodus, hic salta! Tady je růže, zde tancuj! (K.Marx, Osmnáctý brumaire Ludvíka Napoleona)

* * *

Puč v hodině smrti J.V.Stalina

D

ne 5.3.1953 přinesly všechny deníky světa zprávu o nemoci J.V.Stalina; uvádělo se v ní, že v noci na 3.3.1953, když byl Stalin ve svém venkovském bytě, nastalo u něho krvácení, které postihlo životně důležité mozkové oblasti, Stalin ztratil vědomí, došlo u něho k ochrnutí pravé ruky a nohy, nastala ztráta řeči, byla vážně porušena činnost srdce a dýchání; dne 6.3.1953 oznámily všechny deníky, že Josef Vissarionovič Stalin zemřel dne 5.3.1953 v 21,50 hod., to byl čtvrtek i okamžik začátku zrady socialismu, zrady, jakou dosud dějiny nepoznaly.

Kdy se pučisté Malenkov, Berija, Chruščov, Molotov, Kaganovič, Bulganin, Vorošilov a Mikojan dohodli na zradě socialismu známo mně není, pravděpodobně tuto otázku neobjasní ani dějiny; na veřejnosti poprvé vystoupili následující den po smrti J.V.Stalina, v pátek 6.3.1953; na ten den svolali společnou schůzi pléna ÚV KSSS, rady ministrů SSSR a prezidia Nejvyššího sovětu SSSR; a je tu prvá otázka, prvá pochybnost: bylo možné jen během noci svolat a zajistit účast členů ÚV KSSS, rady ministrů SSSR a prezidia Nejvyššího sovětu SSSR, kteří měli působiště i bydliště rozptýlené na jedné šestině světa? To možné nebylo, je nutno však dát za pravdu názoru, který tvrdí: všechny potřebné osoby bylo možno soustřeďovat na startovní čáru zrady již od prvních okamžiků Stalinovy choroby, nevhodné osoby bylo možno ponechat doma nebo na pracovišti a tak je z jednání vyloučit, schopnost usnášení přece za takových pohnutých podmínek nikdo nebude kontrolovat, mimo to, tak nesourodé shromáždění ani nebylo schopné vydávat své stanovisko za právoplatné usnesení(!) a přece si tyto tři orgány, naprosto na sobě nezávislé, samozvaně přisvojily právo rozhodovat společně a se spěchem o otázkách pučem vyvolaných; tak například: kde vzali členové prezidia Nejvyššího sovětu SSSR, mezi nimi bezpartijní, právo účastnit se rozhodování a rozhodovat o závažných organizačních a kádrových otázkách vrcholného orgánu strany(?); kam se poděla v takovém závažném případě vedoucí úloha strany(?) a kam se poděla socialistická demokracie, když bylo přijato "doporučení", které nebylo politicky nebo jinak zdůvodněno(?), zde mám na mysli návrh zbavit N.M.Švernika funkce předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR a A.F.Gorkina zbavit funkce tajemníka prezidia Nejvyššího sovětu.

Kromě toho, proč členové rady ministrů SSSR a členové pléna ÚV KSSS, kteří ve své absolutní většině nebyli členy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR, ani členy Nejvyšší sovětu, jej "volbou" zcela organizačně a kádrově přestavěli, přesněji zcela rozvrátili vlastní orgán - radu ministrů SSSR, když to nebylo věcně nutné, neboť rada ministrů do té doby (jen do té doby!) plnila své úkoly velmi dobře; kromě toho, překotná organizační přestavba tohoto důležitého orgánu, dopředu, přímo bouřlivě signalizovala ukvapenost, při podrobnějším pohledu se i nezasvěcenému musel zjevit v takové přestavbě pučistický záměr, uvažujte se mnou nad rozsahem organizačních změn, které samozvaný shluk lidí, shluk orgánů zdůvodňoval takto:

"… aby nedošlo k přerušení řízení činnosti státních orgánů, považuje Ústřední výbor KSSS, rada ministrů SSSR a prezidium Nejvyššího sovětu SSSR za nutné provést řadu opatření v organizaci vedení strany a státu."

Narychlo a jen v zájmu puče provedené změny, spočívající ve vytváření velkých neřiditelných ministerstev, dopředu upozorňovaly, volaly: přestavěná rada ministrů SSSR nemůže zabezpečit spolehlivé centrální řízení(!); toto riziko pučisté rádi převzali, neboť právě jeho pomocí vyřadili z řízení ministry, kteří nedávali plnou záruku, že zradu puče přijmou; rozsah změn nám ukážou příklady z usnesení, svévolně shluknutých orgánů, tak na příklad: sloučením ministerstva automobilového a traktorového průmyslu, ministerstva strojírenství a výroby přístrojů, ministerstva pro výrobu zemědělských strojů a ministerstva pro výrobu obráběcích strojů, bylo vytvořeno ministerstvo strojírenství, sloučením ministerstva pro výrobu dopravních strojů, ministerstva loďařského průmyslu, ministerstva těžkého strojírenství a ministerstva pro výrobu stavebních a silničních strojů, bylo zřízeno ministerstvo dopravního a těžkého strojírenství; tak tomu bylo ve všech ostatních organizačních změnách rady ministrů SSSR.

Kromě toho, pučisté v radě ministrů SSSR si usurpovali rozhodující postavení, to jim vyplynulo z textu usnesení, pro naší potřebu z něho vyjímám:

· Jmenovat předsedou rady ministrů SSSR soudruha G.M.Malenkova.

· Jmenovat prvními náměstky předsedy rady ministrů SSSR soudruhy: L.P.Beriju, V.M.Molotova, N.A.Bulganina, L.M.Kagano-viče.

· Uznat za nutné, aby rada ministrů SSSR měla místo dvou orgánů – předsednictva a byra předsednictva, jeden orgán – předsednictvo rady ministrů SSSR.

· Stanovit, že členy předsednictva rady ministrů SSSR jsou předseda rady ministrů a první náměstci předsedy rady ministrů SSSR.

· Doporučit za předsedu prezidia Nejvyššího sovětu SSSR soudruha K.J.Vorošilova a zprostit této funkce soudruha N.M.Švernika.

Zdá se, že bez titulní funkce ve vrcholném orgánu státního řízení z pučistů zůstal jen Chruščov a Mikojan; rozhodující i když nevinně znějící bod usnesení však ještě přijde.

Kromě toho pučisté prosadili usnesení i o předsednictvu ÚV KSSS a tajemnicích ÚV KSSS, nejdříve zdůrazním: předsednictvo ÚV KSSS, zvolené po XIX.sjezdu KSSS, bylo 25ti členné, náhradníků předsednictva bylo jedenáct; a nyní citáty z pučistického usnesení:

"2. Pro větší operativnost ve vedení stanovit, aby předsednictvo mělo 10 členů a 4 náhradníky.

1. Uznat za nutné, aby Ústřední výbor KSSS měl místo dvou orgánů ÚV – předsednictva a byra předsednictva, jeden orgán – předsednictvo Ústředního výboru, jak určují stanovy strany.

3. Schválit toto složení předsednictva Ústředního výboru KSSS: Členové předsednictva ÚV KSSS: G.M.Malenkov, L.P.Berija, V.M.Molotov, K.J.Vorošilov, N.S.Chruščov, N.A.Bulganin, L.M.Kaganovič, A.I.Mikojan, M.Z.Saburov, M.G.Pervuchin… (dva posledně jmenovaní zcela určitě pučisty nebyli, nikdy tak nevystupovali, nebyli to ani politici, ale technokraté, bez kterých by se pučisté na začátku kariéry asi neobešli; kredit neoblomného si v mém pohledu zachoval však jen Saburov).

5. Uznat za nutné, aby se soudruh N.S.Chruščov soustředil na práci v Ústředním výboru KSSS, a proto ho zprostit funkce prvního tajemníka Moskevského výboru KSSS… (tady je nutno vidět vrchol puče(!), který jsem již v textu ohlásil)

7. Zprostit soudruhy Ponomarenka a Ignatova funkce tajemníků… a soudruha Brežněva v souvislosti s jeho přechodem do funkce náčelníka politické správy ministerstva vojenského námořnictva"(?) (text usnesení dokazuje, že byl v předstihu připravován, když pučisté již v hodině smrti J.V.Stalina věděli kam přemístit Brežněva).

Po XIX.sjezdu ÚV KSSS neměl tajemníky, ale sekretariát, ten sice tímto usnesením zrušen nebyl, ale usnesení zrušilo byro předsednictva, které po XIX.sjezdu neexistovalo; ale ani ten nejlepší zločin není dokonalý, chyba byla napravena dodatečným rozhodnutím, informovala o tom moskevská Pravda, když 21.3.1953 uvedla: "Plenární zasedání ÚV KSSS, které se konalo 14.3.1953, přijalo usnesení: 1. Vyhovět žádosti předsedy rady ministrů SSSR G.M.Malenkova a uvolnit ho z funkce tajemníka ÚV KSSS. (kterým nebyl, ani nemohl být); 2. Zvolit sekretariát ÚV KSSS v tomto složení: N.S.Chruščov, M.K.Suslov, P.N.Pospělov, N.N.Šatalin, S.D.Ignaťjev…"; zmatky na pokračování zřejmě vyrobil Chruščov, který k otázce úpravu vrcholných orgánů strany referoval na XIX.sjezdu KSSS!

Tak začínal novodobý revizionizmus, pučem a prošel, ale v rozporu se stanovami, přijatými XIX.sjezdem KSSS, na základě doporučení Chruščova(!), který referoval o návrhu jejich úpravy(!!).

Odstavec 28, stanov KSSS, přijatých XIX.sjezdem, dával každému členovi právo svobodně a věcně se účastnit projednávání otázek stranické politiky a to jak ve stranické organizaci, tak i v celé straně, avšak současně kategoricky prohlásil, což je zcela pochopitelné, že otázka diskuse, zejména o stranické politice, musí být organizována tak, aby nemohla vést k pokusům menšiny vnutit svou vůli většině strany nebo k pokusům o vytvoření frakčních skupin, rozbíjejících jednotu strany, k pokusům o rozkol, jež by mohl zviklat sílu a pevnost socialistického zřízení sovětského státu.

Mimo to stanovy umožňovaly diskusi jen v tom případě, požádá-li o ní několik územních organizací oblastního nebo republikového měřítka; nebo není-li v ÚV dostatečně pevné většiny v nejzávažnějších otázkách stranické politiky, ale i v takovém případě když je dostatečně pevná většina ÚV, ale je nutno si ověřit diskusí správnost její politiky.

Nic z tohoto ustanovení stanov nevzali pučisté na vědomí, nepodřídili se mu a obešli zákony vnitrostranické demokracie; usurpovali si moc ve vedení strany i v radě ministrů SSSR, prosadili jednoho ze svých řad do funkce předsedy Nejvyššího sovětu SSSR; na věčné časy bude hanba spojena s jejich jmény(!) a to přesto, že někteří a těch byla většina, se postavili proti avanturismu Chruščova, jejich revolta byla vágní a proto neúspěšná, dopředu prohraná.

 


Date: 2015-12-24; view: 942


<== previous page | next page ==>
Write out of the film words and phrases with the help of which other personages of the film characterize them throughout the whole film. | Ještě před XX.sjezdem KSSS
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.012 sec.)