A chruščovovci dokonale vyčistili všechny archívy, horlivě zničili veškeré zmínky o Stalinově lékaři.

Ale jak bývá zvykem, přišel požadavek: falsifikátoři zapomněli na archivy samotného Chruščova. A dokumentech jeho archívu byl tento lékař zmíněn!...

A ještě předhistorie. Podle oficiální verze nápad přečíst referát „s odhalením kultu osobnosti J. V. Stalina“ na 20. sjezdu KSSS napadl Chruščova již v průběhu sjezdu. Tajemníci ÚV neprodleně sepsali text referátu, ale ať je náš vztah k Chruščovovi jakýkoli, Nikita Chruščov rozumově mnohem převyšoval všechny ty Gorbačovy, Jelciny a Putiny dohromady, spolu s jejich imagemakery. Stalin zjevné hlupáky v politbyru nedržel. Proto Chruščov nezačal tupě číst text, který mu připravili, ale přepracoval ho sám...

Proto určité části textu nesouhlasily s tím textem, který Chruščov pronesl na sjezdu. A protože zasedání sjezdu, na němž byl přečten referát, bylo uzavřeným (tajným) a ještě se konalo po oficiálním ukončení pracovní části sjezdu, stenogram nebyl proveden a co především řekl Chruščov delegátům, zůstalo neznámo...

Avšak naštěstí v Chruščovově archívu se nedopatřením zachovaly jeho dodatky k referátu a z nich je zřejmé,jakou pomluvu chtěl Chruščov vypustit do společnosti. Uveďme variantu.

„Případ lékařů. To nemůže být případ lékařů, ale případ Stalina, protože žádný případ lékařů nebyl, kromě informace doktorky Timašukové, která, pod vlivem kohosi a podle instrukcí kohosi (přesněji byla jakousi informátorkou orgánů Ministerstva vnitra) napsala dopis Stalinovi. A na základě tohoto dopisu byl vytvořen případ lékařů, zatkli velké a čestné lidi, kteří vzhledem ke své kvalifikaci a svými politickými postoji byli sovětskými lidmi, kteří byli připuštěni, aby léčili samotného Stalina, například Smirnov léčil Stalina a vždyť je známo, že samotným Stalinem se k nám dávali jednotlivci. Nebudu vám však vyjmenovávat všechny lékaře, jsou to všechno známí akademikové, profesoři, kteří jsou nyní osvobozeni a zaujímají tytéž funkce – léčí členy vlády a členy prezídia ÚV, my jim projevujeme plnou důvěru a oni s plným pochopením a svědomitostí plní svou služební povinnost...“

To je epizoda z referátu, ale již v opravené, závěrečné podobě.

„Je třeba také připomenout „případ lékařů-škůdců“ (Pozdvižení v sále). Vlastně žádný „případ“ nebyl, kromě sdělení doktorky Timašukové, která byla možná pod vlivem kohosi nebo podle instrukcí (vždyť byla tichým spolupracovníkem orgánů bezpečnosti) kohosi napsala Stalinovi dopis, v němž sdělovala, že lékaři údajně používají nesprávné metody léčby.

Takový dopis stačil, aby Stalin učinil hned závěry, že v Sovětském svazu jsou lékaři-škůdci a dal pokyn zatknout skupinu důležitých specialistů sovětské medicíny. On sám dával instrukce, jak vést vyšetřování, jak vyslýchat zatčené. Řekl: „Akademiku Vinogradovovi dát pouta, takového bijte.“ Zde je přítomen delegát sjezdu, bývalý ministr státní bezpečnosti soudruh Ignaťjev. Stalin mu přímo sdělil: „Jestliže nezískáte doznání lékařů, bude vám sťata hlava (Šum rozhořčení v sále)...“

Soudruzi traviči

...Pro mne například jsou zatím jediným pramenem pro používání jedů v SSSR vzpomínky P. Sudoplatova...

Jak píše, součástí Ministerstva státní bezpečnosti byla toxikologická laboratoř („Laboratoř-X“) v níž se vyráběly jedy nebezpečných účinků. Laboratoř vedl profesor Majranovskij, nejčastěji byl i katanem, který vykonával rozsudky za pomoci svých jedů. Kdo a jak vynášel tyto rozsudky, není známo. Je pouze známo, jak se vynášely na vysoké úrovni, byly pečlivě dokumentovány a příkaz katanovi přicházel nikoli od ministerstva státní bezpečnosti, ale od prvních představitelů země nebo republik.

...potřebné jedy v Sovětském svazu existovaly, ale, opakuji, byl problém, jak je z „Laboratoře-X“ dostat...

Pro stranickou nomenklaturu bylo bezprostřední spojení s Mejranovským podobné smrti, protože neprodleně vyvstávala otázka – a proč potřebujete jed? Abakumov nebyl výjimkou – byl pro „Laboratoř-X“ velmi velkým náčelníkem, jeho přítomnost v laboratoři byla něčím mimořádným a jakékoli projevení zájmu by nezůstalo nezpozorováno. A kromě toho, aby byla získána látka k dispozici, jež byla velmi přísně archivována, bylo ji nutno zpočátku popsat, tzn. sestavit padělaný výkaz na její vynaložení, zkoušení atd. reálně mohl odcizit látku pouze ten, kdo se v laboratoři zabýval dokumentací, a dokonce samotný Majranovskij by nemohl nic odcizit bez tohoto článku. Je tedy zajímavá otázka, a kdo byl tedy ten člověk, který vedl dokumentaci v „laboratoři-X“, kdo ji revidoval a kontroloval?

Takový člověk existuje, je to S. I. Ogoľcov, který za války udělal kariéru v Leningradu za A. Kuzněcova, generálporučík – první náměstek ministra státní bezpečnosti za ministra Abakumova a potom za Ignaťjeva. Právě on osobně řídil „Laboratoř-X“ a speciální operace s použitím jedů, právě on vedl celou účetní evidenci...

Všichni vědí, že Berija v čele státního Ministerstva vnitra a Ministererstva státní bezpečnosti vykonal velkou práci při kontrole činnosti pracovníků z Ministerstva vnitra a mnohé osvobodil z vazby. Otázka: a opravdu on je pouze osvobozoval a nikoho nezatýkal? Zatýkal. Hádejte třikrát – koho? Strávně – Ogoľcova. A nyní hádejte, koho Chruščov jako prvního pustil, sotva byl Berija popraven? Správně – Ogoľcova.

Právě Ogoľcov měl přístup k jedům v okamžiku smrti Ždanova, a když Rjumin zatkl Majranovského jako žida a účastníka sionistického spiknutí v Ministerstvu státní bezpečnosti, Ignaťjev převedl Ogoľcova z Moskvy do funkce ministra vnitra Usbekistánu, avšak po uvolnění Rjumina se Ogoľcov opět vrátil do Ministerstva vnitra SSSR ve funkci prvního náměstka ministra. Takže měl přístup k jedům i ve chvíli Stalinovy smrti.

Je zajímavé, že ačkoli vyšetřování ve věci zatčených kvůli spojení se sionisty pracovníků Ministerstva vnitra spolu s Abakumovem se vedlo do roku 1953 a nikoho z nich za tuto dobu neodsoudili, pak případ Majranovského vedl Ignaťjev rychle jako zvláštní případ i po uvolnění Rjumina. Zvláštní porada na Ministerstvu vnitra rychle vyměřila Majranovskému deset let a byl odvezen do Vladimirské věznice. Ignaťjev tvrdohlavě nechtěl vyšetřovat verze o zavraždění představitelů SSSR prostřednictvím jedů.

Vzpomeňte, že hlavním ideologem perestrojky byl akademik Sacharov, jenž upadl do marasmu, a právě on napsal nikomu nepotřebnou Ústavu Sovětského svazu, to on vyžadoval zbavení KSSS moci. A KSSS byla „zbavena“ moci tak, že všichni padouši z KSSS jsou dodnes u moci, ať je to prezident či člen politbyra! A co by bylo se Sacharovem (kdo by to slyšel), jestli by byla možnost porovnat ho se Stalinem – s jeho Ústavou a jeho opatřením zbavit KSSS moci? Jestli by bylo v osmdesátých letech zavedeno to, co chtěl Stalin, kde by dnes byli třeba členové politbyra? „Architektem perestrojky“, bojovníkem se stranickým aparátem, byl vyhlášen Jelcin, ale jak tohoto věčně opilého oligofrenika srovnat s Berijou, jak srovnat Jelcinovu zbabělost s Berijovou statečností v boji za moc sovětů, za demokracii?

Utajení „Stalinovy perestrojky“ před lidem, utajení toho,že Stalina za tuto perestrojku stranická nomenklatura zabila, je takovou otázkou, na jejíž řešení nelitovali prostředků, sil a padělaných dokumentů.

Date: 2015-12-24; view: 612