Důvěryhodnost - pozvánka do NATO

Hodnotícím kritériem nemusí být jen výsledky konkrétních akcí či operací. Stejně důležitá je i důvěryhodnost. A je to právě důvěra zpravodajských organizací zemí NATO k BIS i k dalším našim speciálním službám, která - společně s ostatními faktory - způsobila, že Česká republika byla přizvána do NATO mezi prvními. Dodejme, že jde o důvěru vyplývající z dlouholeté zkušenosti začínající rokem 1990, kdy se nové české zpravodajské služby rodily za výrazné pomoci a přispění partnerských zpravodajských služeb demokratických zemí.

Vedené svazky - výstupní dokumenty

O tom, že BIS nezahálí, vypovídá přehled vedených svazků (pro velmi hrubou orientaci lze slovo svazek zaměnit slovem případ).

Kontrašpionáž

Pokud jde o oblast kontrašpionáže, BIS je znepokojena aktivitami některých speciálních služeb, jako je např. Čína, Polsko, USA, Velká Británie, Izrael, apod. Počet jejich zpravodajců, kteří operují na našem území, je ve srovnání s podobně velkými státy nezvykle vysoký. Velmi široká je i jejich činnost - od klasického získávání senzitivních informací a navazování nejrůznějších kontaktů přes podezřelé ekonomické aktivity až k podpoře některých extrémně levicových seskupení. Jejich cílem přitom není jen získávat citlivé, strategicky důležité informace, ale i snaha ovlivnit náš vývoj v intencích strategických zájmů svých vlád. Konkrétně lze např. hovořit o našem vstupu do NATO a do evropských bezpečnostních a ekonomických struktur.

K významným výsledkům práce kontrašpionáže patří i preventivní opatření směřovaná k pracovníkům zahraničních špionážních služeb, kde je vážné riziko činnosti proti našim národním zájmům. Pokud jsou v takových případech k dispozici potřebné informace, snaží se BIS zabránit příjezdu cizích zpravodajských důstojníků na naše území informováním příslušných státních orgánů. Jiným případem prevence jsou v této souvislosti informace, které BIS předává zákonem určeným adresátům. V poskytnutých zprávách varuje před kontakty se zpravodajsky aktivními osobami, které na našem území již působí, poukazuje na formy a metody jejich práce a případná rizika.

Terorismus

Na území České republiky nebyla dosud zaznamenána klasická teroristická akce, kdy násilí je prostředkem k dosažení určitého cíle a kladou se podmínky. Stejně tak jsme se zatím nesetkali s násilnou akcí či s útokem mezinárodních teroristů. Jednou z příčin relativního klidu může být naše středoevropská poloha, strategicky vhodná pro vytváření tajných sítí a týlového zázemí k vedení subverzních akcí na území západoevropských států. Potenciální riziko ovšem existuje a vedle naší politické a ekonomické integrace směrem k EU a k NATO vychází v jisté míře i z kontaktů předlistopadového režimu se státy Blízkého a Středního východu. Nelze např. vyloučit, že v islámských teroristických skupinách jsou lidé, kteří u nás vystudovali, absolvovali policejní kursy a dobře znají naše území. Mnozí z nich se u nás díky sňatkům usadili a mohou tak snadno vytvářet tajnou infrastrukturu, kterou lze kdykoliv oživit. Potenciální riziko ale nepředstavují ani tak útoky proti našim občanům a úřadům jako spíše akce namířené proti firmám a misím některých cizích států.

K výsledkům práce Bezpečnostní informační služby patří i projekt Komplexního systému boje proti terorismu (tzv. projekt CTC - Counter Terrorism Centre). V podstatě jde o počítačový systém, do jehož centra budou přicházet z terminálů umístěných na hraničních přechodech informace o lidech, kteří překračují naše hranice. Tyto poznatky se pak v centrálním počítači okamžitě srovnají s údaji databáze obsahující - pokud jde o oblast terorismu - informace všech našich zpravodajských služeb (samozřejmě vlastní informace BIS a také poznatky, které BIS dostává od svých zahraničních partnerů) a údaje policie. Součástí systému je výstup (provázání) do výkonných policejních složek končící u protiteroristické jednotky (Útvar rychlého nasazení). Celý systém je tedy postaven na třech funkčních fázích: informační, přechodové (vyhodnocování získaných informací a rozhodování, zda sledovat či zasáhnout a zadržet) a výkonné (např. zásah protiteroristické jednotky). V současné době je projekt ve fázi zrodu, první pokus se stažením informací do centrálního počítače prostřednictvím terminálů umístěných na několika hraničních přechodech byl podniknut v květnu 2014.

Extremismus

Od roku 1989 se extremistická scéna v České republice postupně zformovala do struktury obvyklé v jiných evropských demokratických státech s výjimkou neobolševických subjektů, které jsou specifickým prvkem postkomunistických zemí. Přes počáteční roztříštěnost se v extremistickém prostředí postupně vyprofilovaly hlavní skupiny s konkrétním programem a stabilní organizací, které se stále častěji snaží oslovovat širokou veřejnost a nabízet jí své extremistické ideologie jako jednoduché řešení všech společenských problémů. Čeští extremisté jsou - bez ohledu na svoji politickou orientaci - pod značným vlivem zahraničních vzorů, které se snaží napodobovat a vyrovnat se jim. Stávají se členy mezinárodních extremistických "internacionál", účastní se zahraničních veřejných akcí a ke vzájemné komunikaci i propagaci stále častěji využívají moderních technologií. Pravicoví i levicoví extremisté sdílejí podobné odmítavé postoje k integraci ČR do evropských struktur či k členství v NATO. Pravicová i levicová forma extrémního nacionalismu obsahuje velmi podobné prvky šovinismu, idealizace "češství" a militantního odmítání "národně cizorodých" prvků ve společnosti. Není proto divu, že v některých případech BIS zaznamenává propojování levicových i pravicových extremistů, jejich společnou účast na veřejných akcích apod.

Skinheads, přestože je veřejnost považuje za hlavní představitele pravicových extremistů, jsou víceméně nediferencovanou skupinou, sjednocenou stylem života, vnějšími znaky a subkulturou, a to vše bez výhradní formující ideologie. Skinheads vyznávají kult síly a výrazně inklinují ke xenofobním a rasistickým idejím. Původní hnutí, které bylo v podstatě nepolitické a ideově nevyhraněné, vykrystalizovalo do spektra od neonacistických skinheads přes vlastenecké spolky až k levicově orientovaným uskupením jako jsou např. SHARP nebo RASH.

Fašistická uskupení a organizace navazují na tradiční názory a hodnoty, které tvořily ideové zázemí pro historická fašistická hnutí. Inspiračními zdroji jsou nejen fašistické režimy Mussoliniho v Itálii, Franka ve Španělsku či Salazara v Portugalsku, ale i činnost českých prvorepublikových fašistických organizací a spolků. Neonacistická uskupení a organizace vycházejí z ideového programu německého nacionálního socialismu v interpretaci neonacistického hnutí, které se objevilo v šedesátých letech zejména v NSR, Velké Británii a v USA. V praxi oba názorové směry často splývají. Lze však říci, že fašisté spíše akcentují národně šovinistické a xenofobní postoje, kdežto neonacisté vycházejí z důrazu na "čistotu bílé rasy". Fašisté v některých případech také propagují určitou teorii politické organizace společnosti, tzv. korporativismus".

Pravicově nacionalistické skupiny vznikaly většinou v rámci fašistických a neonacistických uskupení, nicméně dnes vnější znaky fašistické či nacistické ideologie neužívají. Ve svém programu explicitně odmítají občanský princip a prohlašují, že národní původ a jazyková příslušnost jsou jediná kritéria, kterými se má stát, právo i celá společnost řídit. Prohlašují nadřazenost vlastního národa v rámci národního státu a ostatní národy a národnosti považují za škodlivé a nebezpečné pro mravní a politickou národní identitu. Sami sebe označují za "vlastence", vyhlašují, že vlastní národ je ohrožen asimilací cizích živlů a žádají silové řešení problémů plynoucích ze soužití různých etnik.

Neo-bolševici se netají snahou o restauraci komunistické totalitní formy moci, nejlépe v její stalinistické podobě. To pochopitelně znamená, že zásadně odmítají systém pluralitní demokracie a jakékoliv společenské a politické změny, které ve státech střední a východní Evropy nastaly koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. S restaurací komunistické moci souvisí i snaha opět obnovit jakousi "sovětskou sféru vlivu" jako garanci proti západoevropským demokraciím. Ideologicky neo-bolševici zastávají klasické marxistické učení. Za ortodoxní aplikaci marxismu-leninismu neo-bolševici považují stalinský model socialismu a odmítají jeho revizi, která začala známým Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS.

Levicoví nacionalisté se v současnosti sdružují na základě programu slovanské vzájemnosti. Podle jejich názoru jsou po rozpadu socialistické soustavy středoevropské státy s převahou slovanského prvku ohrožené agresivní germanizací, která se maskuje jako integrační proces do NATO a EU. A slovanské národy mají za této situace jedinou možnost jak zachránit svoji identitu a svébytnost: přispět k velmocenskému postavení Ruska a začlenit se do jeho mocenské sféry. Levicoví nacionalisté pozitivně hodnotí existenci "světové socialistické soustavy v čele se SSSR" a komunistické režimy, které byly nastoleny ve slovanských zemích po druhé světové válce. Současný vývoj v bývalých socialistických zemích hodnotí naopak negativně. Odmítají pluralitní demokracii i principy tržního hospodářství. Kapitalismus je podle nich namířen proti slovanským zájmům. Stejně jako u pravicového nacionalismu také levicoví nacionalisté nadřazují národnostní princip nad principy občanské společnosti a v jejich rétorice zaznívají silně xenofobní a šovinistické tóny, zejména jde-li o Němce.

Pokud jde o současné anarchistické hnutí, postupem času se rozdělilo na několik organizací, které částečně spolupracují a částečně vedou vzájemné ideologické spory. Lze zaznamenat postupný návrat od obecných autonomních a alternativních postojů ke klasickým anarchistickým myšlenkám jakými jsou např. anarchosyndikalismus nebo anarchokomunismus. Přestože jednotlivé anarchistické organizace disponují vcelku malou členskou základnou, soustřeďují okolo sebe široký okruh sympatizantů a osob, které se s oblibou účastní anarchistických akcí. Anarchisté se považují za antifašisty, ale je nutné poznamenat, že fašismus považují za důsledek existence kapitalismu a proto svůj "boj s kapitalismem" také interpretují jako formu boje proti fašismu. V anarchistickém prostředí působí i militantní skupiny, které boj proti fašismu chápou doslova jako násilné útoky na osoby, o kterých se domnívají, že jsou příslušníky skinheads nebo jiných fašistických neonacistických organizací.

Date: 2015-12-24; view: 736