Uacute;loha Stalina 3 page

Cílený vývoz chaosu do světa

Miloslav Ransdorf

Úvodem chci říct jeden komentář, který se týká politiky, která se týká reprezentace Komunistické strany Čech a Moravy a pak řeknu tři poznámky, k tomu, co tady říkal soudruh Skála.

Ten komentář bude velmi stručný. Ocituji aforismus polského spisovatele, který se jmenuje Ježevac. Ten aforismus zní: „Ani účast na pouti svaté vás nezbaví pachu z potících se nohou.“

To je všechno, řekl bych k tomu, co děláme nebo spíš neděláme na české politické scéně.

A teď ty tři slíbené poznámky.

Poznámka první. Co se v současné době děje. Probíhá řízená fragmentace jak toho domácího politického prostředí, tak i prostředí mezinárodního. Už v roce 1978 na Univerzitě ve Worvicku, řekl Paul Wolker, pozdější šéf Fedu, že Američané měli na výběr mezi tím, aby bojovali za stabilitu mezinárodního ekonomického prostředí, mezinárodního ekonomického systému a mezi svobodou měli na výběr i tu druhou možnost zvolit svobodu pro národní politickou akci. Vybrali si to druhé, obětovali bretton-woodský systém a Paul Wolker řekl, že úkolem osmdesátých let je řízená dezintegrace světového ekonomického systému, světové ekonomiky. Opakuji znovu: řízená dezintegrace světové ekonomiky.

A nyní nastupuje další fáze. Řízená dezintegrace mezinárodního práva a mezinárodní politiky. To je koordinovaný, promyšlený, cílený vývoz chaosu do světa. A ten má za účel to, aby fronta odporu byla roztříštěná. Ti, co vládnou, čili mají svou moc z toho, že fragmentují to politické a ekonomické a sociální prostředí jak doma, tak i v mezinárodním měřítku.

Poznámka druhá. Co se tedy bude dít, v ekonomickém prostředí? Ono hodně záleží na tom, jestli se podaří nastartovat další Kondratěvovu vlnu. Kdyby nastoupily nové technologie, charakterizované nanotechnologiemi biotechnologiemi, informačními technologiemi, tak ano. Ale v současné době to tak není. Ten nástup nové Kondratěvovy vlny se opožďuje. A co tedy vlastně je realitou? Realitou je to, že těm nejvyspělejším ekonomikám chybí růstový potenciál.

Larry Sommers, který vlastně je hlavní, dá se říct ekonom Obamova týmu, říká, že tedy zbývá jediná možnost jak generovat ekonomický růst, jak generovat zisk. A samozřejmě víte, že David Harwey ve své knížce o současném kapitalismu říká, že celosvětově potřebuje k reprodukci světa (toho systému) kapitál zhruba tři procenta růstu. Tak on, Sommers, tedy tvrdí, že je nutné generovat bubliny.

Bubliny. Jedna z těch bublin vlastně nakonec vyústila v strašlivém krachu v roce 2008. A takovou menší bublinou třeba je dneska, to, co se děje kolem břidlicového plynu. Ale nicméně generování bublin je z hlediska budoucnosti světového hospodářství a v sociálním systému, strašný hazard. Protože krize, která přišla v roce 2008, stála obrovské finanční částky, stála ohromnou masu kapitálu a desítky milionu pracovních míst. A myslím si, že důsledky opakované krize by byly daleko horší.

Já si vzpomínám, že v roce osmdesát šest tuším, jsem s tím začal se svým tehdejším šéfem na Prognostickém ústavu Valtrem Komárkem. Přinesl jsem mu asi šedesátistránkovou studii, protože jsem se tehdy zabýval těmi deriváty, které byly v plenkách, proti tomu, co se stalo poté. A on se mi vysmál, když jsem mu říkal, že hrozí do budoucna finanční krach. Řekl mi, že jsem blázen, protože si myslím, že si Američané nechají rozbít svoje hospodářství. Ono se to pak stalo. Už v roce osmdesát sedm byla první taková velká finanční krize. Nicméně jenom připomínám, aby byl vidět rozsah té bubliny, která potom nastala.

V roce 2004 byl objem těch derivátů, kterým se říká credit echo CBC, poměrně malý. Byl 5 bilionů dolarů ve srovnání s objemem hrubého domácího produktu Spojených států, který tehdy byl 10 bilionů. A v roce 2008, na podzim, když přišla krize, ten objem CBC, swapů, udělal selhání. Už byl 62 bilionů. Hrubý domácí produkt Spojených států byl tehdy 12 bilionů dolarů. Čili ty swapy úvěrového selhání mnohonásobně přesáhly objem hrubého domácího produktu Spojených států. A jsou oblasti, kde deriváty dělají až 30násobek toho fyzického objemu obchodu. To je třeba případ ropy a ropných produktů, 30násobek.

Já tedy mluvím o tom proto, aby bylo jasné, jak riskantní je strategie založená na generování bublin, o které mluví Larry Sommers.

A teď tedy ta třetí poznámka. Bude poměrně krátká, a týká se toho, jaký minimální program bychom měli do budoucna razit. Protože my potřebujeme spojence. Bez spojenců se prostě v politice nedá dosáhnout nic. Sami komunisté, sami socialisté nejsou schopni dosáhnout nějaké rozhodné změny. A jak získat spojence? To znamená mít program, který bude dostatečně široký, flexibilní a přijatelný pro široké zázemí.

A o tom tady do značné míry už mluvil Josef Skála v souvislosti s Franklinem Delano Rooseveltem. On poté, co vyhrál volby, své čtvrté volby, v roce 1944, a byl nezpochybnitelným vítězem v boji s hitlerovskou bestií, tak si mohl dovolit přijít s velkorysým programem, který ale byl dostatečně široký, aby mohl být akceptován veřejností po celém světě.

A ten program vlastně Trumanova administrativa pohřbila. A je nejvyšší čas, abychom ho vzali a prohlásili za svůj prapor. Za něco, co by mohlo přitáhnout pozornost lidí po celém světě. To je myšlenka druhé listiny práv.

Protože první listina práv ve Spojených státech, o které se vedla v souvislosti s ratifikací ústavy debata, tak to se týkalo politických práv. Ale Franklin Delano Roosevelt tehdy přišel s myšlenkou velkorysé přestavby sociálně-ekonomického systému tím, že položil důraz na sociální, ekonomická, informační a kulturní práva. Práva, která vlastně by naplnila ten každodenní život lidí novým obsahem a skutečnou jistotou. Dala by novou kvalitu životu sta milionům lidí po celém světě.

Začalo se ve Spojených státech. Ve Spojených státech, bohužel, jak jsem říkal, Truman tu věc pohřbil. Já nebudu zdržovat, a ani nechci. Řeknu jen, že ti lidé, kteří dělali pro Roosevelta, nakonec byli nuceni pracovat v jiných zemích. A velmi se podíleli na tom, že se sociální stát ustavil třeba v Německu nebo v jiných evropských zemích. A musím říct, že tato záležitost by neměla zapadnout. Prostě myšlenka druhé listiny práv je tím minimálním programem, na kterém by se dalo stavět.

Ukrajina výstrahou

Volodymir Aleksiy - Ukrajina

Je mi těžko, protože budu vystupovat po europoslanci, ale budu se snažit.

Celou cestu na konferenci jsem se zabýval myšlenkou, o čem budu hovořit. Jak mám tady vysvětlit situaci, která u nás probíhá, že je u nás špatně. Ale nejprve bych chtěl jménem Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny a členů Komunistické strany Ukrajiny poděkovat za podporu českých komunistů, Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy, kterou jste nám poskytli v boji proti buržoazní nacionalistické vládě Ukrajiny na prosazování politických práv a svobod občanů Ukrajiny, právo na existenci Komunistické strany Ukrajiny, na jejíž právo byl učiněn pokus zákazu naší strany.

Mohu říci, že bez vaší podpory by byl už s námi konec. Bez podpory všech levicových sil z Evropy, všech levicových stran, už dávno by s námi skončili. Mnohokrát vám děkuji za to a náš první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny Petr Simonenko a předseda komunistů kraje posílá pozdrav a poděkování.

Dnes nastala na Ukrajině takováto „demokracie“. Se smutkem a velkou bolestí musím souhlasit, že až do nedávné doby jsme byly jedna z výkonných zemí Evropy. Od nástupu kapitalismu jsme se staly jednou ze zaostalých zemí, jako jsou třeba v Africe.

Nyní vám řeknu, jaká je ekonomická situace ve státě. Je tam zle. Za rok 2014 máme jenom 60 % hrubého domácího produktu, který jsme měli v roce 1990. Takže není o čem vést řeč.

Po převratu v únoru se k moci dostaly nejagresivnější, nejradikálnější politické síly, které byly dva či čtyři roky nezaměstnané. Ty se nás snaží vytlačit z politické scény. Zakázat. Zakázat komunistickou stranu, její ideologii. Na Ukrajině se vede občanská válka, společnost je rozdělena na bohaté a chudé, hrozí ekonomická krize. Průmyslová výroba klesla tři a půl až čtyřikrát, nastala chudoba, nebezpečí, východisko z toho není.

Panuje hrozný nátlak na stranu, jsou to nejsmutnější, nejhorší události uplynulého roku. Máme majdan, došlo k vypálení budovy Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny v Kyjevě a v regionálních centrech v Lucku, v Melinském, ve Vinici. Nezákonně byly rozpuštěny frakce komunistické strany v parlamentu. Nastalo pronásledování našich vedoucích funkcionářů. Politické pronásledování se děje na nepodložených obviněních. Vnikají do jejich domovů. Probíhají prohlídky, zatýkání... Jsou podrobováni mučení a ponižování.

Naši poslanci městských, okresních, krajských národních výborů byli napadeni a vyhnáni. Byli to: tajemník městského výboru Luhanska, Luhanského kraje, Viktor Silajev, první tajemník Vladimir Akipov, veteránka práce Sofija Fedorova, první tajemník okresního výboru z Kamezni-Zabroska, Zabroského kraje Nikolaj Liščenko a další. Fyzickému násilí a morálnímu teroru byli vystaveni první tajemník Charkovského kraje Alexandr Buska, Ala a Petr Buščikovi z Volyně. Dále to byl i náš první tajemník Petr Simoněnko.

To znamená, že na Ukrajině se vládní politikou stal nacionální šovinismus a neofašismus. Existuje několik faktorů, které to potvrzují.

Za prvé. Jsou tu pokusy zakázat komunistickou stranu, komunistickou ideologii na soudu nebo prostřednictvím parlamentu. Kvůli pronásledování je tlak na komunistickou stranu. K dnešnímu dni jsme ztratili více než dvacet tři tisíc komunistů, členů naší strany, z nichž pět tisíc čtyři sta jsou z Doněckého kraje. Je to dvacet procent úbytku členů naší strany. Když to spočítám, tak jsme ztratili 44 městských a krajských organizací.

Za druhé. Je zákaz tisku, televize a novin v našem státě. Zákaz informací. Od 1. května minulého roku byly zakázány noviny Pravda a další publikace z Moskvy. Je zakázán určitý počet zahraničních televizních kanálů a vstup na Ukrajinu ve velkém počtu zahraničních novinářů. Nedávno došlo k zákazu z Moskvy vysílaného ruského televizního seriálu.

Protiprávním jednáním orgánů vlády bylo povoleno působení neonacismu na celém území. Zničení nesouhlasně se projevujících pokrokových společenských a politických organizací a jejich média mají zakázán styk se světovým společenstvím. Mají tendenci pokračovat ve svém konání v blízké budoucnosti. My to očekáváme, že k tomu dojde teď. Že se zaměří na naše nezávislé odbory, na Komsomol, etnicko-kulturní společenstva a rusínskou a ukrajinskou pravoslavnou církev a rovněž tak jako na naše rusínské organizace u nás v Zakarpatské oblasti anebo Podkarpatskou Rus.

K čemu došlo u nás na Ukrajině. Z jednání naší vlády vyvstává dneska na Ukrajině otázka, zda Ukrajinci jsou Slované či nikoliv. Představte si, že se začíná objevovat taková myšlenka, že na Ukrajině jsou jenom dvě národnosti. Jsou to Američani a Němci a ostatní národy jsou všechny nižší. O tom natočili dokonce film, který promítali 29. listopadu na televizním kanálu Ukrajina. Že jde o to, že někde v německé oblasti probíhají zkoušky s DNA. A našli u Ukrajinců, něco takového, co jiné národy nemají.

Za třetí, revize historie. Když bude ještě tak dál pokračovat ukrajinská vláda, tak dojdeme k tomu, co už tu někdo povídal, že už nebudou vědět, jaká vlála vlajka na Reichstagu. Jestli červená nebo americká?

Dále ještě k heroizaci anebo hrdinství Ukrajinské povstalecké armády. To jsou banderovci. Zákon č. 9, který byl přijatý 9. dubna, v parlamentě, plus s těmi všemi otázkami, o kterých budu hovořit dále.

A teď k tomu, co se děje. Všechno, co se dělá, co se děje, je dobré, neboť se děje za podpory Spojených států. O čem právě povídal Obama v Austrálii, kde řekl, že Amerika musí vládnout celému světu. A oni mohou určovat, jaký stát, jaká strana je nebo není dobrá. Tak taková je tedy politika.

V politickém dění zmizely termíny, že národy osvobodily lidé. Internacionalismus zmizel, změnili jej z Washingtonu, z Londýna a Bruselu na terorismus a separatismus. Nahlásili, že teroristy na světě jsou takové prominentní osobnosti mezinárodního významu – osvoboditelé, lidé jako Che Gevara, který byl brutálně zavražděn v Bolívii, Fidel Castro a Hugo Cháves, Kdo je další?

Brzy bude celý pokrokový svět oslavovat 70. výročí vítězství nad fašismem v druhé světové válce. Na Ukrajině není téměř člověka, není rodiny, které by se nedotkla tato strašná válka. I moje rodina mezi ně patří. Můj strýc, bratr mé matky, bojoval hrdinně na území Československa, na Moravě, kde padl jako tankista, právě na konci války v dubnu 1945. A tam je pochován, uprostřed svobodovců, je tam pamětní socha. Zítra tam za ním pojedu.

Je bolestné poslouchat, jak se překrucují historická fakta. Co se týká osvoboditelské mise Rudé armády v Evropě, už jsem řekl. Předseda ukrajinské vlády Jaceňuk obvinil Rusko, že ono napadlo Německo na Ukrajině v roce 1941. Celý svět ví, že rozhodnutím Mezinárodního vojenského tribunálu, který se konal v Norimberku v roce čtyřicátém pátém a čtyřicátém šestém, že Němci napadli, německé síly napadly území Sovětského svazu a agresor je Německo. Dalo by se spočítat těch zákonů, které byly přijaty u nás v parlamentě, které nepodepsal ještě prezident.

Ale chci říct, co se děje. Každý den, je něco nového. A právě teď, před třemi dny v Kyjevě, zastřelili dva naše občany. Jeden byl bývalý poslanec ukrajinského parlamentu Kalašnikov, který se teď jenom zabýval oslavou 9. máje Dne Velkého vítězství. A druhý byl spisovatel Buzena, to byl také antifašista. Tak je zabili, zastřelili. Ale neslyšel jsem od Ameriky, aby tlačila na naši vládu, že má říct, kdo to udělal. Jako tlačili na Rusko, když tam zabili Němcova. Toto jsem neslyšel ani od cizího státu v Evropě, ani ze světa.

Je toho dost co vyprávět. Na příklad o tom, že komunistickou ideologii na Ukrajině rovnají s fašistickou.

Ještě bych chtěl říct, jak přemýšlíme a co máme dělat dál. Nemůžeme to jen tak nechat, jenom diskutovat. Chtěl bych vás ubezpečit, že Komunistická strana Ukrajiny iniciovala pochody míru o májové oslavě, na který jsou přihlášeni komunisté z celé Evropy. A když se zúčastní i komunisté z České republiky, poslanci, tak budou vítáni a bude to velmi dobře.

Spolupráce mezi našimi stranami. Chceme ji dále, ještě navršovat na vyšší úroveň. Jako příklad uvádím spolupráci naší organizace v naší Zakarpatské oblasti s Duklou ze Slovenska. Máme dobré styky s komunistickými stranami z Čech i Slovenska. Naši kolegové na východě, bohužel nemají takové styky s Komunistickou stranou z Ruska, jako my máme nyní se Slováky. To je dobré připomenout.

Česká republika je jedním z nejstarších států Evropy s vysokou kulturou, vzděláním, tradicí. O vás slyší celý svět, všechny pokrokové strany, většina politiků. Vy jste věděli, jak pomoci, neboť celý svět věděl, co se teď děje na Ukrajině. Kdo je na vině a kdo je agresor, kdo je terorista, kdo je věrný svému národu a kdo chce spolupracovat normálně se zeměmi, s celým světem.

Naši politici se dnes nezabývají politikou. Oni jen chodí jako ti žebráci po světě. V zemi je velká nezaměstnanost, jsou nízké platy a lidé ještě nic nechápou. Nevědí, co bude dále.

Mnoho roků hovořím o potřebě nové mezinárodní komunistické organizace, nebo něčeho podobného. Události na Ukrajině, teď myslím tento závěr, burcují nejlepší síly komunistických organizací, které by se postavily proti projevům neofašismu a hrozbě další světové války. Lidé, buďte ostražití, zachraňte mír!

Svět je těhotný válkou

Stanislav Grospič

Úvodem několik volných úvah a poznámek, které se budou prolínat s mým pohledem komunisty, ale zároveň odboráře. Odboráře, který přináleží k Světové odborové federaci. Na začátek drahým přátelům z Ruské federace a z Ukrajiny, chci říci, že se podařilo české delegaci, jež jsem měl tu čest vést na zasedání Meziparlamentní unie v Hanoji, na přelomu března a dubna, zablokovat ve skupině dvanáct a plus rezoluci jednostranně odsuzující Ruskou federaci za takzvanou agresi vůči Ukrajině a zbytku Evropy.

S velkou pozorností poslouchám všechna vystoupení a kladu si sám pro sebe otázku a kladu si ji už delší dobu, který národ, který stát nezakusil ve své relativně nedávné historii minulého století, ale i toho současného, větší či menší hořkou zkušenost s různými projevy fašismu, agrese a autoritářství. A která z politických stran a uskupení vždy při těchto hořkých zkušenostech přinášela nejvíce obětí? Byli to odboráři, byli to komunisté a byli to lidé vlastenecky smýšlející. Myslím si, že i naše dnešní konference by obětem fašismu měla vzdát hlubokou úctu a čest jejich památce. Jejich životy nebyly položeny marně. My si jejich odkaz a poučení z boje proti fašismu přinášíme do dnešní doby a budeme se jimi řídit v tom nadcházejícím velice složitém období.

Svět je těhotný velikým válečným konfliktem, který může odsunout neméně závažné, neméně traumatické konflikty lokální, regionální, které nezměrnou měrou mohou rovněž přinést utrpení milionů lidí. A je jedno, zda se tyto konflikty odehrávají ve střední Africe, na Blízkém východě nebo na Ukrajině. Způsobují traumata těm nejprostším, těm nejchudším, těm, kteří v té hierarchii společenských tříd kapitalistické společnosti stojí nejníže a jsou odkázáni na prodej své pracovní síly a nemohou bohatnout ze spekulací, z burzovních machinací anebo prostě z toho, že čas od času dodávají zbraně té či oné straně, jak se jim to právě hodí a jak si přejí, aby se převažovalo pomyslné kyvadlo sil v těchto lokálních konfliktech. A to si myslím, že je vyjádřeno i v závěrečném návrhu rezoluce, který dnes tady máme k dispozici. Proto říkám, že bude mít i mou podporu.

My v České republice také zápasíme s hrozbou fašismu. Možná jsme si po kontrarevolučních letech osmdesát devět a devadesát mysleli, že Česká republika vykročí cestou restaurace kapitalismu, privatizace, zvýhodňování takzvaného a vytváření čtvrtého a pátého odboje, ukazovala, že touto cestou asi půjdeme. Ale že při ní budeme navazovat na určité principy první Československé republiky. Stále více se ale ukazuje, že Česká republika není prostá podobných scénářů, které způsobily takzvané arabské jaro, a které přeskočily jako půlkruh z bývalých zemí Jugoslávie přes sever Afriky, Blízký východ, i na Ukrajinu a přibližují se hrozivým způsobem k samotnému jádru Evropy.

Date: 2015-12-17; view: 663