Hip hopová scéna v České republice

První rapová kapela se sice u nás objevila už v polovině osmdesátých let, ovšem nijak významně nepronikla na veřejnost, známou se tak stala až mnohem později. Hip hopová subkultura se do českého prostředí dostala spolu s ostatními západními vlivy začátkem devadesátých let po pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Prvními projevy, že hip hop přichází do našeho prostředí, bylo graffiti, kterým se první tvůrci inspirovali v Berlíně a také díky televiznímu kanálu MTV, který vysílal již zmíněný hip hopový pořad Yo! MTV Raps. Rap a graffiti se staly jedním z mnoha symbolů nové porevoluční generace a společenské změny.

První české rapové kapely natáčely své nahrávky svépomocí a většinou je šířily půjčováním mezi kamarády. Hip hopová komunita tehdejší doby byla celkem uzavřená, takže se všichni mezi sebou znali [Beneš 2006: 10]. První kapely jezdily na koncerty do Německa, především do Berlína, kde je ohromil fenomén graffiti – v té době byl Berlín nejpomalovanější město na světě. Ohromeni množstvím a rozmanitostí berlínských graffiti, začaly tyto skupiny lidí malovat i u nás – proto jsou kořeny českého hip hopu spíše v graffiti než v rapové hudbě. Také díky zahraničním turistům se v ČR začalo objevovat graffiti od zahraničních, především německých tvůrců, což byla pro ty české zajímavá a vítaná inspirace [Smolík 2010: 200]. Zatímco v USA se v počátcích hip hopu věnovali převážně mladí Afroameričané, frustrovaní nedosažitelným luxusem za hranicemi svých ghett, u nás byly jejich produkty přijímány a interpretovány ve zcela jiných kulturně společenských souvislostech [Overstreet 2006: 11]. Čeští fanoušci hip hopu pocházeli z různých sociálních vrstev mládeže soudobé společnosti. Česká společnost té doby nebyla nijak výrazně etnicky diferenciovaná – na rozdíl od jiných evropských zemí u nás nebylo tolik přistěhovalců a ti, kteří k nám přicházeli, tak většinou za prací a nijak významně se nezapojovali do kulturního života české společnosti. Snad jediná významná etnická skupina mládeže, která s hip hopem sympatizuje, je romská mládež, nicméně ta se orientuje a napodobuje afroamerický styl hip hopu s jeho hodnotami a stereotypy, které jsou spojené s nižším sociálním statusem [Linhartová 2009: 36].

Mezi první amatérské nahrávky patří album „Kamufláž“ od skupiny Manželé, s dnes již legendární skladbou „Jižák“, opěvující tísnivé prostředí panelového sídliště. „Sídliště (zde myšleno pražské sídliště Jižní město) se stalo pro české hiphopery živnou půdou obdobně jako pro americká černošská ghetta [Janeček 2011: 99].“

Zhruba v polovině devadesátých let vychází první oficiální české album skupiny Chaozz, jejich rapové texty pronikají do pořadů v rozhlase a televizi a šíří se mezi mládeží [Faltýnek 2005]. Hudební skupiny jsou často zároveň tvůrci graffiti. „Obecně je za prvního českého writera považován MANIAC z Ostravy, který se ještě bez znalosti širších souvislostí pokoušel o výtvarné zpracování městského prostoru, zejména se snažil o barevné oživení šedivého prostředí Ostravy [Smolík 2010: 200].“ Zpočátku hip hop atakoval mládež ve velkých městech – v Praze, Brně a Ostravě či Plzni, později se rozšířil i do ostatních měst, kde vznikaly lokální skupiny, které se jezdily inspirovat do Prahy či přímo do Berlína.

Stejně tak jako ostatní subkultury současnosti, tak i hip hop je ve vysoké míře zastoupen na internetu – najdeme tak desítky stránek věnovaných graffiti – od prezentace vlastních výtvorů po mezinárodní prezentace nejoceňovanějších děl; stránky věnující se rapu a breakdance nebo desítky internetových obchodů, které nabízejí veškeré zboží dotýkající se hip hopu [Smolík 2010: 201].

Česká hip hopová scéna tedy spolu s ostatními evropskými národními scénami splynula v jednotný evropský proud. Vyznavači jednotlivých hip hopových elementů u nás se nijak významně neliší od ostatních evropských. „V druhé polovině devadesátých let se české graffiti definitivně stalo součástí evropské scény [Smolík 2010: 203].“ Rap a graffiti jsou u nás prezentovány v několika časopisech, v televizi – například na TV Óčko v pořadu 5. element nebo v Českém rozhlase v pořadu To Da Beat Yo!. Při prezentaci graffiti jako vizuálního média je v časopisech dbáno na kvalitní barevné provedení a dobrý design více než na velkou produkci v jejich šíření, proto často tyto magazíny vycházejí v menším nákladu. Zatímco webové prezentace nezřídka prezentují nelegální tvorbu, časopisy naopak ukazují tu legální [Snyder 2006: 96].

Velký vliv na českou hip hopovou scénu má též osobní setkávání v rámci festivalu Hip Hop Kempu, který probíhá každoročně, letos proběhne již po jedenácté a přijíždějí na něj interpreti z celého světa. Svou velikostí se řadí mezi největší evropské hip hopové akce. Vzhledem k dlouhodobému nezájmu velkých vydavatelství působících na českém trhu, začali si čeští interpreti zakládat vlastní malá vydavatelství [Beneš 2006 :12]. V roce 2008 byl natočen film Česká RAPublika věnovaný české hip hopové scéně, který se dostal do široké kino distribuce. Nejvýznamnější čeští rapoví interpreti jsou vedle interpretů ostatních hudebních žánrů uznávanými umělci, účastní se společenského dění, zasedají v porotách hudebních soutěží nebo reprezentují Českou republiku na mezinárodních soutěžích[25].

V současné době také do našeho prostředí proniklo označování subkultur jako novodobých městských kmenů – v této souvislosti vyšla v roce 2011 úspěšná obrazová publikace českých autorů „Kmeny“, jejíž významnou kapitolou je příspěvek o české hip hopové scéně. Přestože se v žádném případě nejedná o odbornou publikaci, zmiňuji ji zde z toho důvodu, že její nedávné vydání rozpoutalo živý zájem o tuto problematiku ve většině mainstreamových médií. Mohl by to být impuls k tomu, aby se české vědecké instituce o současnou situaci a subkulturní problematiku u nás hlouběji zabývaly.

Date: 2016-03-03; view: 827