Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Zrušení parlamentarismu

„Komuna — psal Marx — měla být nikoli parlamentní, nýbrž pracující korporací, zákonodárnou a výkonnou zároveň“...

… „Místo toho, aby se jednou za tři nebo za šest let rozhodovalo, kdo z panující třídy má v parlamentě lid zastupovat a utlačovat (ver- und zertreten), mělo všeobecné hlasovací právo sloužit lidu, organisovanému v komuny, k tomu, aby vyhledával pro svůj podnik dělníky, dozorce a účetní, jako individuální hlasovací právo slouží každému jinému zaměstnavateli k témuž účelu“.

Tato skvělá kritika parlamentarismu, pocházející z roku 1871, patří také dnes, zásluhou převládajícího sociálšovinismu a oportunismu, k „zapomenutým pravdám“ marxismu. Ministři a poslanci z povolání, zrádci proletariátu a „rutinovaní“ socialisté naší doby přenechali kritiku parlamentarismu úplně anarchistům a z tohoto obdivuhodně moudrého důvodu prohlásili jakoukoliv kritiku parlamentarismu za „anarchismus“!! Není divu, že proletariát „pokročilých‘‘ parlamentních zemí, pln ošklivosti při pohledu na takové „socialisty“ jako jsou Scheidemannové, Davidové, Legienové, Sembatové, Renaudelové, Hendersonové, Vanderveldové, Stauningové, Brantingové, Bissolatiové a spol., stále častěji upínal své sympatie k anarcho-syndikalismu přesto, že to byl rodný bratr oportunismu.

Pro Marxe nebyla však revoluční dialektika nikdy prázdnou módní frází, tretkou, kterou z ní udělali Plechanov, Kautský a jiní. Marx se dovedl bezohledně rozejít s anarchismem pro jeho neschopnost využít dokonce „svinčíku“ buržoasního parlamentarismu, zejména v době, kdy zřejmě není revoluční situace, zároveň dovedl parlamentarismus také opravdu revolučně proletářsky kritisovat.

Jednou za několik let rozhodovat, kdo z panující třídy bude parlamentě potlačovat a deptat lid — v tom tkví skutečná podstata buržoasního parlamentarismu nejenom v parlamentně konstitučních monarchiích, nýbrž i v nejdemokratičtějších republikách.

Je-li však projednávána otázka státu, je-li zkoumán parlamentarismus jako jedna z institucí státu s hlediska úkolů proletariátu na tomto poli, kde je východisko z parlamentarismu? Jak je možno se bez něho obejít?



Znovu je třeba říci: Marxova poučení, založená na studiu Komuny, upadla natolik v zapomenutí, že pro dnešního „sociálního demokrata“ (čti: dnešního zrádce socialismu) je přímo nesrozumitelnou jiná kritika parlamentarismu vyjma kritiku anarchistickou nebo reakční.

Východisko z parlamentarismu není ovšem ve zrušení zastupitelských institucí a zásady voleb, nýbrž v přeměně zastupitelských institucí ze žvaníren v „pracující“ instituce. „Komuna měla být nikoli parlamentní, nýbrž pracující korporací, zákonodárnou a výkonnou zároveň.“

„Nikoli parlamentní, nýbrž pracující“ korporací — tento výrok zasahuje moderní parlamentníky a parlamentní sociálně demokratické „salonní psíčky“ přímo do srdce! Podívejte se na kteroukoli parlamentní zemi, od Ameriky po Švýcarsko, od Francie po Anglii, Norsko a pod.: skutečná „státní“ činnost se dělá za kulisami, vykonávají ji departementy, kanceláře a štáby. V parlamentech se pouze žvaní, a to jen proto, aby se „prostý lid“ vodil za nos. To je natolik správné, že se i v ruské republice, buržoasně demokratické republice, dříve než měla kdy ustavit skutečný parlament, projevily okamžitě všechny tyto závady parlamentarismu. Takoví hrdinové shnilého šosáctví, jako Skobělevové a Ceretěliové, Černovové a Aksentěvové, dovedli i Sověty zaneřádit podle vzoru nejhnusnějšího parlamentarismu a udělat z nich pusté žvanírny. V sovětech napalují páni „socialističtí“ ministři důvěřivé mužiky frázemi a resolucemi. Ve vládě se to střídá, přímo jako by tam tančili v jednom kuse čtverylku, jednak aby bylo po řadě posazeno „ke korytu“ tučných a čestných sinekur co nejvíce eserů a menševiků a jednak aby byla „upoutána pozornost“ lidu. A zatím v kancelářích, ve štábech „se dělá“ „státní“ činnost!

„Dělo Naroda‘‘‚ orgán vládní strany „sociálních revolucionářů“, doznal nedávno v redakčním úvodníku — s bezpříkladnou otevřenosti lidí z „dobré společnosti“, kde se „všichni“ zabývají politickou prostitucí — že i v ministerstvech, která jsou doménou „socialistů“ (promiňte mi to slovo!), dokonce i tam zůstává celý úřednický aparát v podstatě starý, funguje po starém a sabotuje revoluční iniciativu úplně „nerušeně“! I kdyby nebylo tohoto doznání, nedokazuje to faktická historie účasti eserů a menševiků ve vládě? Příznačné je zde pouze to, že páni Černovové, Rusanovové, Zenzinové a ostatní redaktoři listu „Dělo Naroda“, jsouce v ministerském souručenství s kadety, ztratili stud natolik, že bez ostychu, bez červenání veřejně vyprávějí jako o bezvýznamné věci, že „u nich“ v ministerstvech je všecko při starém!! Revolučně demokratické fráze k balamucení vesnických Honzíčků a byrokraticky kancelářský šiml k „uspokojení“ kapitalistů — v tom je podstata „poctivé“ koalice.

Komuna nahrazuje zkorumpovaný a zpuchřelý parlamentarismus buržoasní společnosti institucemi, v nichž se svoboda projevu mínění a projednávání záležitostí nezvrhává v podvod, neboť poslanci musí sami pracovat, sami provádět své zákony, sami kontrolovat, co je ve skutečnosti prováděno, sami se přímo zodpovídat před svými voliči. Zastupitelské instituce zůstávají, není tu však parlamentarismu jako zvláštního systému, jako rozdělení moci zákonodárné a výkonné, jako privilegovaného postavení poslanců. Bez zastupitelských institucí si nemůžeme představit demokracii, ba ani proletářskou demokracii; bez parlamentarismu však to učinit můžeme a musíme, není-li pro nás kritika buržoasní společnosti prázdným slovem, je-li naše snaha svrhnout panství buržoasie míněna upřímně a vážně, a není-li „volební“ frází k lovení hlasů dělníků, jak je tomu u menševiků a eserů, jak je tomu u Scheidemannů a Legienů, Sembatů a Vanderveldů.

Je nejvýš poučné, že Marx, když mluví o funkcích onoho úřednictva, jehož potřebuje jak Komuna, tak proletářská demokracie, volí k srovnání zaměstnance „kteréhokoliv jiného zaměstnavatele“, tj. obyčejný kapitalistický podnik s „dělníky, dozorci a účetními“.

U Marxe není ani špetky utopismu v tom smyslu, že by vymýšlel a vybájil „novou‘‘ společnost. Nikoli, zkoumá jako přírodovědecko-historický proces zrození nové společnosti ze staré a přechodné formy mezi starou a novou společností. Bere faktické zkušenosti masového proletářského hnutí a snaží se z nich vyvodit praktická poučení. Marx „se učí‘‘ z Komuny, jako se všichni velcí revoluční myslitelé neostýchali učit ze zkušeností velikých hnutí utiskované třídy a nikdy je nezahrnovali pedantskými „mravními ponaučeními“ (jako plechanovské: „Nemělo se sahat ke zbraním“, nebo ceretěliovské: „Třída se musí uskrovňovat“).

O odstranění úřednictva naráz, všude a nadobro nemůže být řeči. To je utopie! Avšak rozbít naráz starou úřednickou mašinerii a ihned začít s budováním nové, která by postupně učinila zbytečným jakékoliv úřednictvo a zrušila je, to není utopie, to je zkušenost Komuny, to je přímý a nejbližší úkol revolučního proletariátu.

Kapitalismus zjednodušuje funkce „státní“ správy, umožňuje zrušit „přednostování“ a redukovat celou věc na organisaci proletářů (jako vládnoucí třídy), která jménem celé společnosti najímá „dělníky, dozorce a účetní“.

Nejsme utopisté. Nejsme „snílci“, blouznící o tom, jak bychom se naráz obešli bez jakékoli správy, bez jakéhokoli podřízení; tyto anarchistické sny, založené na nepochopení úkolu diktatury proletariátu, jsou marxismu zásadně cizí a ve skutečnosti slouží pouze k oddalování socialistické revoluce do té doby, dokud se lidé nezmění. Nikoli, chceme provádět socialistickou revoluci s takovými lidmi, jací jsou dnes, s lidmi, kteří se neobejdou bez podřízení, bez kontroly, bez „dozorců‘‘ a „účetních“.

Je však třeba podřizovat se ozbrojenému předvoji veškerého vykořisťovaného a pracujícího lidu — proletariátu. Je možno i nutno začít specifické „přednostování“ státních úředníků okamžitě s dneška na zítřek nahrazovat prostými funkcemi „dozorců a účetních“, funkcemi, které již dnes zcela dobře mohou vykonávat obyvatelé měst bez rozdílu úrovně svého vzdělání a které mohou být zcela dobře vykonávány za „dělnické mzdy“.

My sami, dělníci, vycházejíce z toho, co již bylo vytvořeno kapitalismem, organisujeme velkovýrobu, využívajíce svých dělnických zkušeností, vytvářejíce nejpřísnější, železnou kázeň, která je podporována státní mocí ozbrojených dělníků, a učiníme ze státních úředníků prosté vykonavatele našich příkazů, odpovědné, sesaditelné a mírně placené „dozorce a účetní“ (nevyjímaje ani techniky všeho druhu, rázu a stupně) — to je náš proletářský úkol, tím je možno a nutno začít při provádění proletářské revoluce. Takový počátek na základě velkovýroby vede sám sebou k postupnému „odumírání“ všelikého úřednictva, k postupnému vytváření takového pořádku — pořádku bez uvozovek, pořádku, který nemá nic společného s námezdním otroctvím — takového pořádku, kdy budou všechny stále se zjednodušující funkce dozoru a účetnictví vykonávány všemi po řadě, pak se stanou zvykem a posléze odpadnou jako zvláštní funkce zvláštní vrstvy lidí.

Jeden vtipný německý sociální demokrat sedmdesátých let minulého století nazval poštu vzorem socialistického hospodářství. To je naprosto správné. Pošta je dnes hospodářství, které je organisováno podle typu států kapitalistického monopolu. Imperialismus přetváří postupně všechny trusty v organisace takového typu. Nad „prostými‘‘ pracujícími, kteří jsou přetíženi prací a hladovějí, zde stojí táž buržoasní byrokracie. Avšak mechanismus společenského hospodaření je zde již hotov. Svrhneme-li kapitalisty, potlačíme-li železnou rukou ozbrojených dělníků odpor těchto vykořisťovatelů, rozbijeme-li byrokratickou mašinerii moderního státu, objeví se před námi vysoce technicky vybavený mechanismus, zbavený „cizopasníka“, mechanismus, který mohou plně pustit do chodu sami zorganisovaní dělníci, najímajíce techniky, dozorce účetní, a platíce za práci jich všech, jakož i za práci všech „státních“ úředníků vůbec, dělnické mzdy. To je konkretní, praktický úkol, který může být u všech trustů ihned proveden, úkol, který osvobozuje pracující od vykořisťování a zhodnocuje tak zkušenosti, s nimiž prakticky začala (zejména na poli výstavby státu) Komuna.

Celé národní hospodářství, zorganisované jako pošta, a to tak, že technici, dozorci a účetní, jakož i všechny úřední osoby budou dostávat plat, nepřevyšující „dělnické mzdy“, pod kontrolou a vedením ozbrojeného proletariátu — toť náš nejbližší cíl. Takový stát na takovém hospodářském základu potřebujeme. To povede ke zrušení parlamentarismu a k zachování zastupitelských institucí, to osvobodí pracující třídy od prostituování těchto institucí buržoasií.

 


Date: 2015-12-24; view: 151


<== previous page | next page ==>
Iacute;m nahradit rozbitou státní mašinerii? | Organisace jednoty národa
doclecture.net - lectures - 2014-2017 year. Copyright infringement or personal data (0.006 sec.)