Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Iacute;m nahradit rozbitou státní mašinerii?

Na tuto otázku dal Marx roku 1847 v „Komunistickém manifestu“ odpověď ještě zcela abstraktní, lépe řečeno, odpověď, která ukazuje úkoly, ne však způsob jich vyřešení. Rozbitou státní mašinerii je třeba nahradit „organisací proletariátu jako panující třídy“, „vydobytím demokracie“ — to byla odpověď „Komunistického manifestu“.

Marx, nepouštěje se do utopií, očekával, že zkušenosti masového hnutí přinesou odpověď na otázku, jakých konkretních forem bude nabývat tato organisace proletariátu jako panující třídy, jak vlastně bude tato organisace uvedena v soulad s nejúplnějším a nejdůležitějším „vydobytím demokracie“.

Zkušenosti Komuny, jakkoli malé, podrobuje Marx v „Občanské válce ve Francii“ velmi pečlivému rozboru. Uvedeme nejdůležitější místa z tohoto spisu:

„V XIX. století se vyvinula ‚centralisovaná státní moc se svými všudypřítomnými orgány: stálou armádou, policií, byrokracií, duchovenstvem a soudcovským stavem‘, moc, pocházející ze středověku. S rozvojem třídního antagonismu mezi kapitálem a prací ‚nabývala státní moc stále více rázu veřejné moci k utlačování dělnické třídy, mašinerie třídního panství. Po každé revoluci, která znamená jistý krok třídního boje vpřed, se projevuje čisté utiskovatelský ráz státní moci stále zjevněji‘. Státní moc se po revoluci 1848—1849 stává ‚národním nástrojem války kapitálu proti práci‘. Druhé císařství[2] tento stav utvrzuje.

‚Přímým protikladem císařství byla Komuna‘. ‚Komuna byla určitou formou‘ republiky, která měla odstranit nejenom monarchistickou formu třídního panství, nýbrž i samo toto panství“...

V čem vlastně tkvěla tato „určitá“ forma proletářské, socialistické republiky? Jaký byl stát, který začala budovat?

… „Prvým dekretem Komuny bylo proto zrušení stálé armády a její nahrazení ozbrojeným lidem“...

Tento požadavek je nyní v programech všech stran, které se chtějí nazývat socialistickými. Ale jakou cenu mají jejich programy, je nejlépe patrno z chování našich eserů a menševiků, kteří v praxi upustili právě po revoluci 27. února od uskutečnění tohoto požadavku!



… „Komuna se ustavila z městských radních, volených podle všeobecného hlasovacího práva v různých pařížských okresech, kteří byli odpovědni a mohli být kdykoli sesazeni. Většina z nich byla samozřejmě z řad dělníků nebo uznaných zástupců dělnické třídy“...

… „Policie, která byla dosud nástrojem státní vlády, byla okamžitě zbavena všech svých politických funkcí a stala se odpovědným a kdykoli sesaditelným orgánem Komuny. Totéž bylo s úředníky všech ostatních správních odvětví... Počínajíc členy Komuny, od shora až dolů, musela být veřejná služba vykonávána za d ě l n i c k o u mzdu. Jakékoli výsady a vyplácení peněz na representaci vysokým státním hodnostářům zmizely s těmito hodnostáři... Jakmile stálá armáda a policie, tyto nástroje materiální moci staré vlády, byly odstraněny, přikročila Komuna ihned k rozbití nástroje duchovního útisku kněžské moci... Soudní úředníci ztratili svou zdánlivou nezávislost… měli být nadále veřejně voleni, odpovědni a mohli být kdykoli sesazeni“…

Komuna tedy rozbitou státní mašinerii nahradila zdánlivě „jen“ úplnější demokracií: zrušením stálé armády a úplnou volitelností a sesaditelností všech úředních osob. Ve skutečnosti je však toto „jen“ nesmírně významným zjevem, kdy jedny instituce byly nahrazeny institucemi zásadně jiného druhu. Zde právě je možno pozorovat jeden z případů „přeměny kvantity v kvalitu“: demokracie, provedená tak úplně a důsledně, jak je to jen vůbec možné, přestává být buržoasní demokracií a stává se demokracií proletářkou, přestává být státem (= zvláštní mocí k potlačení určité třídy) a stává se něčím, co už státem vlastně není.

Stále ještě je nutno potlačovat buržoasii a její odpor. Pro Komunu to bylo zvlášť nezbytné a jednou z příčin její porážky bylo, že to nedělala dosti rozhodně. Avšak potlačujícím orgánem je tedy již většina obyvatelstva, a nikoliv menšina, jak bývalo vždy jak za otroctví, tak za nevolnictví, tak i za námezdního otroctví. A jakmile většina lidu sama potlačuje své utiskovatele, pak „zvláštní moci“ k potlačení n e n í j i ž t ř e b a. V tomto smyslu začíná stát odumírat. Místo zvláštních institucí privilegované menšiny (privilegované úřednictvo, velitelský sbor stálé armády) může to bezprostředně vykonávat sama většina a čím více se účastní všechen lid přímo výkonu funkcí státní moci, tím méně je třeba této moci.

Zvlášť pozoruhodná jsou v tomto směru opatření Komuny, zdůrazňovaná Marxem: zrušení všech peněžních výdajů na representaci, zrušení všech peněžních výsad úředníků, snížení platů všech úředních osob ve státě na úroveň „dělnických mezd“. Vtom se právě nejnázorněji projevuje přelom od buržoasní demokracie k demokracii proletářské, od utiskovatelské demokracie k demokracii utiskovaných tříd, od státu jako „zvláštní moci“ k potlačování určité třídy — k potlačování utiskovatelů všeobecnou mocí většiny lidu, dělníků a rolníků. A právě v tomto zvlášť názorném bodu — který je v otázce státu snad nejdůležitější — upadla Marxova ponaučení nejvíce v zapomenutí! V populárních komentářích — je jich bezpočet — se o tom nemluví. „Stalo se zvykem“ zamlčovat to jako „naivnost‘‘ ‚ která se dávno přežila, asi tak, jako křesťané, když se jejich víra stala státním náboženstvím, „zapomněli“ na „naivnost“ prvotního křesťanství, prostoupeného demokraticko - revolučním duchem.

Snížení platů vysokých státních úředníků se zdá „prostě“ požadavkem naivního, primitivního demokratismu. Jeden ze „zakladatelů“ novodobého oportunismu, bývalý sociální demokrat Ed. Bernstein nejednou bezduše přemílal banální měšťácké vtipy na „primitivní‘‘ demokratismus. Jako všichni oportunisté, jako dnešní kautskyánci, i on naprosto nepochopil, za prvé, že přechod od kapitalismu k socialismu je nemožný bez určitého „návratu‘‘ k „primitivnímu“ demokratismu (neboť jak jinak může většina obyvatelstva a naprosto veškeré obyvatelstvo přejít k vykonávání státních funkcí?), a za druhé, že „primitivní demokratismus“ na základě kapitalismu a kapitalistické kultury není totéž co primitivní demokratismus v předhistorické nebo předkapitalistické době. Kapitalistická kultura vytvořila velkovýrobu, továrny, železnice, poštu, telefony a pod.‚ a na této základně se ohromná většina funkcí staré „státní moci“ tak zjednodušila a může být redukována na tak zcela jednoduché úkony registrace, záznamu a kontroly, že tyto funkce budou plně s to vykonávat všichni gramotní lidé, že tyto funkce bude plně možno vykonávat za obvyklou „dělnickou mzdu‘‘‚ že bude možno (a nutno) zbavit tyto funkce všeho, co by jen trochu připomínalo výsady, co by jen poněkud připomínalo privilegovanost, „přednostování“.

Úplná volitelnost a sesaditelnost všech úředních osob bez výjimky kdykoli, snížení jejich platů na úroveň obyčejných „dělnických mezd“‚ tato prostá a „samozřejmá‘‘ demokratická opatření, jsou tím, že uvádějí zájmy dělníků v úplný soulad se zájmy většiny rolníků, zároveň můstkem, který vede od kapitalismu k socialismu. Tato opatření se týkají státního, čistě politického přebudování společnosti, nabývají však samozřejmě veškerého svého smyslu a významu teprve ve spojení s uskutečňovaným nebo připravovaným „vyvlastněním vyvlastňovatelů“, tj. převedením kapitalistického soukromého vlastnictví výrobních prostředků ve vlastnictví společenské.

„Komuna — napsal Marx — uskutečnila heslo všech buržoasních revolucí: nenákladnou vládu, když zrušila dvě největší položky vydání — armádu a úřednictvo.“

Z rolnictva, tak jako z jiných maloburžoasních vrstev, se jen nepatrná menšina „dostává nahoru“, „nabývá postavení“ v buržoasním smyslu, tj. vycházejí z ní buď zámožní lidé, měšťáci, nebo zabezpečení a privilegovaní úředníci. Ohromná většina rolnictva v každé kapitalistické zemi, kde je vůbec rolnictvo (a takových kapitalistických zemí je většina), je utiskována vládou a přeje si jejího svržení, přeje si „nenákladné“ vlády. Provést to může jedině proletariát, a jakmile tak činí, dělá zároveň krok k socialistickému přebudování státu.


Date: 2015-12-24; view: 804


<== previous page | next page ==>
V čem záleželo hrdinství pokusu komunardů? | Zrušení parlamentarismu
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.006 sec.)