Vědeckost(objektivnost), třídnost a stranickost nejen v marxismu-leninismu

Vztah vědy a ideologie

Dopracovaný podklad k diskusi pro vedení MLOKu (22. 7. 2014)

Doc. RSDr. Zdeněk Košťál, CSc.

Uvedené téma je zvláště dnes velmi aktuální. Zároveň se však nenachází ani na periferii zájmu společenskovědních pracovníků z tzv. levicových stran, včetně těch, kteří se alespoň verbálně hlásí k marxismu, natož z teoreticko-metodologického hlediska, v centru jejich pozornosti a zájmu!

Kontrarevoluční převraty s obnovou kapitalismu ve většině zemí světové socialistické soustavy, včetně toho co jim i na ideologické frontě předcházelo (revize MLT pří odmítání právě i její třídnosti a stranickosti, zejména v období „přestavby“ a prosazování „nového myšlení“!), tak nakonec jen naplno potvrdily, jak velký, nezastupitelný a aktuální význam má marxistické chápání a respektování uvedeného tématu. Proto můžeme říci, že nebylo vůbec náhodné, že obdobný přístup jaký vidíme dnes, nejdříve zpochybnění a poté otevřené odmítání třídnosti a stranickosti společenskovědních teorií, bylo v popředí zájmu již v polovině 50. a zvláště pak v 60. a 80. letech, včetně ideologů transformujících KSČ v KSČM a „jepičí“ KSS-SDL!

Vědou rozumímezvláštní sféru a jednu ze základních forem společenského vědomí, která v té či oné míře proniká téměř do všech jeho ostatních forem (s výjimkou náboženství a v podstatě i idealistických filozofických koncepcí) a představuje na rozdíl od běžného, každodenního vědomí právě jeho teoretickou část. Tedy systematické, teoretické poznání skutečnosti, neboť podstatou vědy je odrážet, poznávat především ony podstatné, nutné a tedy zákonité vlastnosti a souvislosti. A to ve formě pojmů – kategorií, soudů a úsudků odhalujících objektivní zákony přírodních i společenských jevů a procesů. Proto také věda představuje soustavu objektivně pravdivých poznatků zevšeobecňujících lidskou praxi, z níž vycházejí a na niž působí, které tvoří její základní obsah. V protikladu k náboženství apod. je metodou vědy logické myšlení(pokud jde o marxismus dialekticko-materialistické myšlení, dialektická logika), zjišťování a studium faktů, poznatků, jejích dokazování a ověřování nejen obecnou zkušeností, experimentem, ale zejména společensko-historickou praxí atd.

Vědaz hlediska své strukturyzahrnuje vědecké poznatky o přírodě a společnosti. Jednotlivé přírodní vědy studují specifické stránky, vlastnosti a podstatné a nutné vztahy a souvislosti, tedy zákony přírodních jevů a procesů. Přírodní, exaktní vědy (matematika, logika, chemie, fyzika, biologie, geologie, astronomie atd. – s přihlédnutím k procesům diferenciace a integrace vědních oborů v jejich rozvoji, kdy základní vědy o přírodě se stávají komplexem stále většího počtu vědních oblastí, z nichž každá postupně přerůstá ve zvláštní vědu – biochemie, geofyzika, biofyzika, geochemie, fyzikální chemie apod.) nemohou mít a nemají třídní, ideologický charakter. Vycházíme-li z předmětu jejich zkoumání, jsou třídně neutrální. Na druhé straně nelze nevidět, že přírodní vědy vždy operují na základě určitých filozofických, světonázorových teorií a metod, které třídní charakter nepostrádají.

Předmětem zkoumání společenských věd jsou pak specifické jevy, procesy a zákony pohybu a vývoje společnosti (v nejobecnější, nejabstraktnější rovině je to filozofie, dále politická ekonomie, historie, vědecký komunismus, sociologie, právo, etika, estetika atd.). Na rozdíl od přírodních věd obsahují tyto vědy při zkoumání i interpretaci faktů a jejich souvislostí konec konců vždy třídní, stranické, tedy ideologické aspekty a to již na úrovni tvorby teorie. Na rozdíl od přírodních věd, u nichž je tomu zpravidla až na úrovni filozofické interpretace dané teorie, společenské vědy jsoutedyteoriemi v zásadě ideologickými, kdy buržoazní společenské vědy vystupují s přímou apologetikou, obhajobou zájmů buržoazie, kapitalistického společenského systému. Marxisticko-leninské společenské vědy(marxisticko-leninská filozofie, vědecký komunismus, politická ekonomie, marxistická historiografie, sociologie apod.)naproti tomu byly a jsou otevřeně třídní a stranické. Staly se ideovou „zbraní“ revolučního osvobození dělnické třídy a ostatních námezdně pracujících. Jsou teoreticko-metodologickým východiskem jejich politiky, především pak jejich revolučního politického předvoje, komunistických stran.

Ideologií rozumíme více či méně ucelený teoretický systém politických, filozofických, mravních, estetických, náboženských aj. názorů a idejí určité třídy. Vyjadřujeobecné, podstatné základní zájmy tříd. Na rozdíl od běžného vědomí operujeideologiese složitějšími pojmy a kategoriemi, které jsou založeny na širším a hlubším zobecnění zkušenosti – historické i současné. Ideologie je převážně produktem cílené, uvědomělé činnosti teoretiků, ideologů, kteří ze sociálně třídního hlediska nemusí být nutně příslušníky dané třídy, jejíž zájmy daná ideologie vyjadřuje. Ideologie jako specifická vrstva společenského vědomí odráží společenské bytí prizmatem třídních zájmů a jako celek představuje určitý systém idejí a názorů určité sociální skupiny - třídy.

V současnosti jde v zásadě o dva typy ideologie: (1) ideologii proletářskou, socialistickou a komunistickou – marxisticko-leninskou a(2)buržoazní (jejíž součástí je koneckonců ideologie maloburžoazní).

II. Podstata stranickosti a třídnosti ve společenských vědách

Pro lepší pochopení stranickosti a třídnosti společenskovědních disciplin vyjdu z otázky stranickosti ve vědě o nejobecnějších otázkách, zákonech vzniku a vývoje světa, člověka, společnosti a lidského myšlení, ve filozofii. Je třeba vědět, že filozofický světový názor, ať si to ten který filozof či stoupenec určitého filozofického směru uvědomuje či nikoliv, má již od svého vzniku třídní, stranický charakter.

Date: 2015-12-24; view: 690