PETROHRADSKÝ VÝZKUM 5 page

A pamatuješ, Chruščove, 28. února ses se Stalinem díval na film. Kdepak že se on díval na nějaký film. Ve svých memoárech tento čubčí syn sledoval film a ostatní epigonové mu uvěřili a jak papoušci opakují ve svých knihách tento nesmysl, jako by říkali: „Hloupý papoušek, hloupý papoušek!“

„Idioti!“

A co bude s Ignaťjevem? Nespěchejte, vážení čtenáři. J. V. Stalin důvěřoval Ignaťjevovi, jako šéfovi ochranky, avšak zde vůdcova intuice selhala, protože...

„Ignela“ nechybil

Ano, po infarktu Ignaťjev nechybil. Po zasedání prezidia ÚV KSSS odjel na své pracoviště, aby se připravil na setkání a chránil Stalina a jeho hosty na „nejbližší“ dače v Kuncevu. „Čtyřka“odjela po shlédnutí posledních dokumentárních filmů „Novosti dňa“ a také filmových dokumentů ze zahraničí. Je zajímavé vědět, jak se změnila interpretace života v SSSR po 2. a 5. březnu 1953. Stalin měl skutečně výtečnou náladu, byl nalezen východ ze slepé uličky. Chruščov s Malenkovem se snažili zdržet ho v Kremlu co možná nejdéle, aby jejich společník uspěl. Stačil se připravit na setkání vůdce a jeho milých hostů. A kdo kromě ochránce oddaného drahému vůdci byl s to prověřit práci kontrolorů – toxikologů, ale i uskutečnit své životní dílo – na počátku tajně předat a potom ho otrávit jedem. Odkud ho vzal? Z jemu posud podřízené toxikologické laboratoře X. Z téže, kterou doposud vedl nedávno zatčený profesor Mejranovskij a z Ministerstva státní bezpečnosti ji řídil Ignaťjevův náměstek S. I. Ogoľcov. A kam Ignaťjev jed strčil? Tam, kam je třeba, vždyť strava soudruha Stalina byla kontrolována a hlavním kontrolorem stravy a jakýchkoli tekutin byl soudruh Ignaťjev, v jehož resortu bylo i to, o čem čtenáři již vědí. Hlavně aby vše bylo uděláno bez jediné chybičky. A Ignaťjev nechybil.

A co budeme dělat s vrahy, klevetníky a lháři?

S tímto publikem, ostatně jako se svědky a s dalšími zainteresovanými osobnostmi, pohovoříme v následující kapitole Povstaňte! Soud přichází! Opravdu jsme s vámi vážení čtenáři, neobjasníme si lež v našich dějinách? Opravdu je nám vše lhostejné, pokud jde o události a osobnosti? Opravdu nechceme poznat sami sebe, vyrůstající ze života těch, kteří se halasně nebo tiše zapsali do našich dějin? Rovněž my, vážení čtenáři, se zapisujeme v našich dějinách s neskromnou nadějí, že vaším zásahem se naše dějiny trochu vyjasní. Ano i náš hrdina je toho hoden, a kdo nám nevěří, ať si vyslechne známější a váženější historiky, naše i zahraniční. První slovo předáváme Jeho Eminenci Aleksiji, patriarchovi veškeré Rusi.

Projev Aleksije, Nejsvětějšího patriarchy moskevského a veškeré Rusi před zádušní bohoslužbou za J. V. Stalina, pronesný v patriarši chrámu v den jeho pohřbu (9. března 1953)

Velký vůdce našeho lidu Josif Vissarionovič Stalin zemřel. Odešla velká síla mravní, společenská síla, v níž náš národ pociťoval vlastní sílu, jíž se řídil ve své tvůrčí práci a podnikání, v níž měl útěchu po mnoho let. Není oblasti, kam by nepronikl hluboký pohled velkého vůdce. Lidé vždy žasli nad jeho hlubokou vědeckou informovaností v nejrůznějších oblastech, nad jeho geniálními vědeckými zevšeobecněními: vojáci nad jeho vojenským géniem, lidé nejrůznějšího pracovního zaměření v něm nalézali mocnou oporu a cenná ponaučení. Jako geniální člověk odhaloval v každé činnosti to, co nebylo zřejmé a co bylo nedostupné pro prostý rozum.

O jeho neustálých starostech a činech za Velké vlastenecké války, o jeho geniálním vedení válečných operací, jež nám přinesly vítězství nad silným nepřítelem a nad fašismem vůbec, o jeho mnohostranné, nesmírné každodenní práci, správě a řízení státních záležitostí široce a přesvědčivě hovořili i jeho nejbližší spolupracovníci rovněž v tisku a zvláště při posledním rozloučení dnes, v den jeho pohřbu. Jeho jméno jako obránce míru v celém světě a jeho slavné činy budou žít věčně.

My, kteří jsme se sešli, abychom se za něho pomodlili, nemůžeme přejít mlčením jeho blahosklonný vztah plný účasti k našim církevním potřebám. Ať jsme se k němu obraceli s jakoukoli otázkou, nebyla zamítnuta, vyhověl všem našim prosbám. Mnoho dobrého a užitečného, díky jeho vysoké autoritě, udělala naše vláda ve prospěch naší církve.

Jeho památka je nezapomenutelná a naše Ruská pravoslavná církev truchlíc nad jeho odchodem, provází ho na poslední cestě, „cestě celou zemí“, horoucí modlitbou.

V těchto pro nás tak smutných dnech dostávám ze všech částí naší vlasti od biskupů, duchovenstva a věřících a ze zahraničí od hlav a představitelů jak pravoslavné církve, tak církví nepravoslavných množství telegramů, v nichž se mluví o motlitbách za něho a vyjadřuje soustrast nad touto pro nás tak smutnou ztrátou.

Modlili jsme se za něho, když přišla zpráva o těžké nemoci. A nyní, když se to stalo, modlíme se za klid jeho nesmrtelné duše.

Večer naše zvláštní delegace v čele s Jeho Eminencí metropolitou Nikolejem, představitelem episkopátu, duchovenstva a věřících Sibiře arcibiskupa Palladia, představitele episkopátu a věřících Ukrajiny arcibiskupa Nikona a protopresbitera otce Nikolaje, položila věnce k jeho rakvi a poklonila se jménem Ruské pravoslavné církve jeho drahým ostatkům.

Motlitba, naplněná křesťanskou láskou, odchází k Bohu. Věříme, že i naše motlitba o zesnulém bude Hospodinem vyslyšena. A našemu milovanému a nezapomenutelnému Josifu Vissarionoviči nábožně, s hluboku, horoucí láskou vzdáváme věčnou památku.

(Časopis Moskevského patriarchátu, 1953, č. 4, s. 3)

Génius a neoblomný vojevůdce

Naskýtá se otázka, že nikoli pro lidi, kteří nezměnili svůj vztah ke Stalinovi, ale pro ty, kteří přizvukovali těmto ničemům, by bylo zajímavé zopakovat, co je známo téměř 45 let. Koho připomenout? Člověka, jehož Josif Vissarionovič nazýval „hlavním válečným štváčem“ a o němž řekl: „Churchill byl vždycky antisovětčíkem číslo jedna. A také jím zůstal. Z černého bílé neuděláš.“ Vážení čtenáři, vy znáte jméno Winston Churchill? Jestliže nikoli, pak si přečtěte, alespoň hesla v encyklopedii. Je to opravdu mimořádná osobnost a tento antisovětčík a válečný štváč v hodnocení Stalina na rozdíl od domácích pohůnků „překonávajících“ (avšak nepřekonaných ani za cenu rozpadu velkého impéria Ruska – Sovětského svazu, které vytvořil on a jeho velcí ruští předchůdci) „kult osobnosti a jeho důsledky“ řekl něco takového, že ve srovnání s tím blednou protistalinské snahy všech pomlouvačů najednou. O svém zemřelém politickém protivníkovi nikoli do ouška. Celý svět obletěla slova z jeho vystoupení v Dolní sněmovně anglického parlamentu 21. prosince 1959, v projevu věnovaném osmdesátému výročí narození J. V. Stalina:„Velkým štěstím pro Rusko bylo to, že v letech těžkých zkoušek stál v jeho čele takový génius a neoblomný vojevůdce jako byl J. V. Stalin. Byl významnou osobností, zcela příslušející do krutého období dějin, jež bylo vymezeno jeho celému životu...

Stalin byl člověkem neobyčejné energie, erudice a neochvějné vůle, prudkým, krutým, nemilosrdným, jak v práci, tak v rozhovoru, proti němuž jsem nemohl ani já, vychovaný v anglickém parlamentu, nic postavit.

Pro Stalina byl charakteristický smysl pro humor a sarkasmus, ale také schopnost vyjadřovat přesně své myšlenky. Články a projevy si Stalin vždycky psal sám a v jeho dílech zněla titánská síla. Tato Stalinova síla byla natolik velká, že se zdál neopakovatelný mezi vůdci všech dob a národů.

Stalin v nás zanechal nezapomenutelný dojem. Jeho vliv na lidi byl neobyčejně působivý. Když vcházel do sálu na konferenci v Jaltě, všichni jak na povel povstali a kupodivu stáli v pozoru.

Vyznačoval se hlubokou logikou a logikou cizí jakékoli panice. Stalin byl nepřekonatelným mistrem jak najít v těžkých okamžicích cestu – řešení z té nejbezradnější situace.

Jak v nejtragičtějších situacích, tak ve dnech triumfu byl Stalin stejně zdrženlivý, nikdy se neoddával iluzím.Byl neobyčejně složitou osobností.

Stalin vybudoval a podrobil si obrovské impérium. Byl osobností, která svého nepřítele zničila rukama svých nepřátel, přiměl nás imperialisty, jak nás nazýval, bojovat proti imperialistům.

Stalin byl největším diktátorem, neměl na světě sobě rovného. Převzal Rusko se železnými radlicemi a zanechal ho vyzbrojené atomovými zbraněmi.

Ne, ať říkají o Stalinovi cokoli, takové státníky dějiny a lidé nezapomínají.

Jak zde nevzpomenout Sergeje Jesnina[27]: „Tváří v tvář, tvář neuvidíš (nebo nerozeznáš) – více se vidí s odstupem.“

A my se vážení čtenáři dostáváme do finále, kterým Saveljev a kol. svou knihu, jež jsme společně procházeli, uzavírá. Poslední třetí část se jmenuje Povstaňte! Soud přichází, tak vzůru na ní:

A kdo jsou soudci?

Řešte sami

Dříve, než začneme odpovídat na tuto otázku, zeptáme se čtenářů. Byli jste, vážení čtenáři, uspokojeni průběhem vyšetřování, které jsme spolu s vámi a dalšími uvedenými a neuvedenými osobnostmi v závěru první části knihy stačili sledovat ve dvou prvních částech naší detektivky? A ještě poněkud podobná otázka, věříte, vážení čtenáři, našim závěrům? Jestliže jsou vaše odpovědi kladné, potom požádáme o vaši radu, zdali máme předat kauzu o zavraždění J. V. Stalina soudu? Nuže, přemýšlejte, vážení čtenáři. Již více než půlstoletí zneklidňuje tato důležitá věc svědomí občanů Sovětského svazu – Ruska. Ale nikoli jen Ruska. Jak čtenáři vědí, památku J. V. Stalina ctí lidé nejen v naší zemi (my jsme se jí nezřekli), ale i v jiných zemích. A kde? Jestli jste, vážení čtenáři, nezapomněli, opět si projděte již přečtené stránky. Sláva Bohu, na Josifa Vissarionoviče zatím ještě u nás nezapomněli. Svědčí o tom nejen knihy, které u nás vycházejí a jsou věnovány J. V. Stalinovi, ale i v kterékoli zemi vidíme na pultech knihkupectví knihy s názvem Josef Stalin. A k tomuto jménu VELIKÉHO STALINA, nejoblíbenějšímu hrdinovi knih, alespoň za posledních deset let, jsou věnovány knihy nejen domácích, ale i zahraničních autorů a postupně toto jméno získává pozitivní zabarvení, tzn. že se přibližuje reálnému Stalinovi, a nikoli v mystickému monstru, jak se pokoušeli ztvárnit našeho hrdinu, vážení čtenáři, někteří autoři.

Abychom potvrdili, že jsme se nezřekli našeho názoru na Stalina v Rusku, využijeme údaje z výzkumu „společenského vědomí“. Chápeme ovšem, že po půlstoletí štvanic na J. V. Stalina „společenské vědomí“ trpí omyly (ovšem i ve prospěch kladného hodnocení našeho hrdiny), avšak nicméně tento výzkum společenského vědomí „demokratického“ VCIOMu (Všeruské centrum pro výzkum veřejného mínění) hovoří sám za sebe. Proto si přečtěme s pocitem uspokojení, jaký byl tento výzkum 4. března 2003.

Padesát let po Stalinově smrti

VCIOM představuje výsledky reprezentativního expresního výzkumu 1 600 obyvatel Ruské federace, jež se realizoval od 28. února do 3. března 2003. Odpovědi byly vyhodnoceny procentuálně z počtu respondentů. Chtěli bychom obrátit pozornost na to, že se nám změnila struktura excerpt. Výzkum se prováděl ve sto obcích 40 oblastí země.

V BŘEZNU TOHOTO ROKU UPLYNE 50 LET OD STALINOVY SMRTI. JAKOU ÚLOHU SEHRÁL PODLE VÁS STALIN V ŽIVOTĚ NAŠÍ ZEMĚ?

Naprosto záporná či téměř záporná odpověď 33%

Naprosto kladná (téměř kladná) 53%

Váhavá odpověď 14%

Takže, vážení čtenáři, jak se vám líbí výsledek výzkumu? Sami vidíte, že našich je již více. Více než polovina, a menševiků je v naší „demokratické“ zemi méně než třetina. Ti, kteří se rozmýšleli odpovědět, budou brzy na naší straně. Váhající jsou vždy se silnými. Přinejmenším po vydání naší knihy. A v březnu 2003 Jurij Ignaťjevič Muchin, Vladimír Sergejevič Bušin a další řekli své pádné slovo. Děcka, slyšíte nás? Spěcháme vám na pomoc, ačkoli víme, že máte „silný pancíř“, jak se zpívá v písni:

Pancíř je silný a naše tanky jsou rychlé,

a naši lidé jsou plni odvahy.

V uniformách stojí sovětští tankisté,

věrní synové vlasti.

Zahřmí palba, ocel se zaleskne jak blesk,

stroje nastoupí do zuřivého pochodu,

až nás pošle do boje soudruh Stalin

a první maršál nás povede do boje.

Tato píseň se zpívala ještě před vypuknutím Velké vlastenecké války, ale nyní také jsou „naši lidé plni odvahy“, a proto bude s námi opět soudruh Stalin a objeví se nový Polní maršál.

A s touto písní naši chrabří vojáci vyháněli fašisty z naší vlasti, vážení čtenáři:

V našich srdcích hoří láska k rodné zemi.

Jdeme de smrtelného boje za čest naší země.

Hoří města, zachvácená dýmem,

v šedivých lesích hřmí krutý bůh války.

Dělostřelci, Stalin vydal rozkaz!

Dělostřelci, vlast volá!

Z tisíce hrůzných baterií,

za slzy našich matek

za naši vlast – palte!

Palte!

Ano, byla to těžká, ale krásná doba, kdy lid vítězil se jménem velikého Stalina, a hlavní město Moskva bylo naším, neboť

Nad Moskvou v záři slávy,

vzejde slunce našeho vítězství.

Vzkvétej, město velké země,

kde žije náš milovaný Stalin.

Bude stále na tebe hrdé,

tvá sláva bude žít po věky,

mé drahé hlavní město!

Má zlatá Moskvo!

Ve strofách těchto písní se, vážení čtenáři, odrážel duch vlasti, kterým ve Stalinově době byla země prodchnuta, protože

V dálavách úžasné vlasti,

zakaleni v boji a práci,

jsme složili radostnou píseň

o milovaném druhovi a vůdci.

Stalin je naše bojová sláva,

Stalin je vzlet našeho mládí.

Bojujíce a vítězíce s písněmi

jdou naši lidé se Stalinem vpřed.

To je náš komentář k výzkumu společenského vědomí. Je to soud nás, současníků duchem naší velké minulosti.

Postupme dále k výzkumu VCIOM, vážení čtenáři:

S KTERÝMI Z TĚCHTO NÁZORů BYSTE SPÍŚE SOUHLASILI

Svůj komentář rozdělíme na tři části, vážení přátelé, pozitivní, negativní a neutrální.

Začněme s těmi negativními a jejich oponenty, vážení čtenáři.

Skutečnost, že „Stalin byl krutý tyran, nesoucí vinu za likvidaci milionů lidí, přijímá 27% dotázaných. Avšak 20% to odmítá, nesouhlasí, s „krutým“ a „nelidským“ hodnocením „proviněného“ „tyrana“, neboť pouze „krutý vládce mohl udržet pořádek ve státě v těch podmínkách ostrého třídního boje a vnějšího ohrožení“. A 16% optimisticky tvrdí: „Náš lid se nikdy nemůže obejít bez vůdce takového typu jako Stalin, dříve nebo později přijde a zavede pořádek“.

Vidíme, že 36% dotázaných objektivně hodnotilo úlohu J. V. Stalina ve Velké vlastenecké válce. Tito dotazovaní s dvojnásobnou převahou porazili 18% Chruščovových žáků: „Stalinova politika vedla k tomu, že země byla v roce 1941 na válku nepřipravená“. A 20% našich stoupenců vyjadřuje zřejmou pravdu: „Stalin je moudrý vůdce, který přivedl Sovětský svaz k velikosti a rozkvětu.“ Je to pochopitelné jakémukoli hlupákovi, ale není to pochopitelné vám, protože 6% dotázaných se k této otázce nevyjádřilo.

Chtěli bychom komentovat odpověď 9% dotázaných, kteří souhlasili s otázkou VCIOMu o tom, že „Stalin překroutil Leninovy myšlenky, vytvořil zřízení vzdálené ideálům skutečného socialismu“. Jestliže je neznají, proč zadávají takové nepochopitelné otázky?

Nu a my se teď pozastavme u jednoho zajímavého problému, poslyšte a sami se nad ním zamyslete. Saveljev a kol. podotýká: „Nesouhlasíme s těmi pěti procenty odpovědí, které tvrdí, že „Stalin pokračoval v díle, které zahájil Lenin a další revolucionáři – bolševici“. Proč? A teď přijde to podstatné a potenciální fundované debaty hodné, když profesor říká: „Nedej Bože, aby si J. V. Stalin dělal se stranou to, co zdědil od Lenina a jeho „revolucionářů – bolševiků“. K čemu by mu a lidu byla k sakru klidná neboli permanentní revoluce!“ Co tomu soudruzi říkáte? Jsem přesvědčen, že Saveljev zde úmyslně protežuje J. V. Stalina, kterého chápe a čtenářům představuje především jako velkého státníka (pozn. Lukáš Sluka).

Saveljev s kolektivem pokračují: „Souhlasíme vcelku s 27% dotázaných, že „Ještě neznáme celou pravdu o Stalinovi a jeho činech.“ Ovšem, že neznáme, a proto chceme vědět. Je zřejmé, že k těm, kteří toto nevědí, musíme připojit i těch 6% dotázaných, kteří „neodpověděli“. Kdyby věděli jak odpovědět, odpověděli by.

Je nám však zcela nepochopitelné, proč pouze 6% dotázaných chápe, že „Stalina podrážděně hanobí lidé, jimž jsou cizí zájmy ruského lidu a našeho státu“. Je to zcela zřejmé. Řekněte nám, občané Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu, kde a v jaké zemi „tak rušivě hanobí své národní hrdiny, své významné osobnosti“?A ty, jimž jsou „cizí zájmy ruského lidu a našeho státu“, je ztěží možno nazývat lidmi. Jsou to nelidé. A již ve zcela jiném smyslu znějí slova překrásné písně „Širá je moje rodná země“. Ano, a nyní se zcela jinak vnímá „neznám jinou takovou zemi...“ ano, chtěli bychom místo tří teček dodat „kde je takový člověk zrádce“. Pouze zdali je možno nazvat zrádce člověkem?

Date: 2015-12-24; view: 803