PETROHRADSKÝ VÝZKUM 3 page

Stalinova syna okamžitě posadili na osm let za mříže a potom zemřel za „záhadných okolností“.Nikdo nechápal, za co mu byl připraven takový osud. Věděl toho ovšem méně, než Berija. Zbavili ho hlavy nikoli najednou. Kdo? Bylo o tom mnoho napsáno: i strýček Lavrentij i strýček Klimentij a strýček Kolja (Bulganin) i strýček Žora (Malenkov). No a samo sebou Mikitka, protože jeho synek byl horší, než vůdcův. Mému osm let (za neúmyslnou vraždu) a jemu také osm, aby nežvanil: „Zabili otce, svoloč!“ Kdyby neměl pravdu, neuvěznili by ho.

Zmínili jsme se již o spiklencích, jejich věznění považoval Stalin za předčasné. I tady se Stalin přepočítal a tato chyba ho stála život. Musíme ukázat a dokázat, jak proběhla tato vražda – jako přímá (ve fyzickém smyslu, to znamená, kdo vsypal jed) a organizovaná (kdo organizoval a řídil, tzn. kdo řídil ruku konkrétního vraha).

Zatím si trochu všimneme několika známých osobností. Před námi je kniha Vladimíra Vachaniji „Osobní tajná služba J. V. Stalin (strategická rozvědka a kontrarozvědka. Sborník dokumentů)“. Podívejme se krátce, co se v ní hovoří o uvedených osobnostech. Citované dokumenty obsahují přímé tajné udání nebo informace pouze pro soudruha Ivanova (tj. pro J. V. Stalina).

Chruščov, jenž byl členem Vojenské rady Jihozápadního frontu, jenž bojoval pod Charkovem, opustil v kritické chvíli, kdy Němci obklíčili naše vojska, front a utekl do Moskvy. Od vojenského soudu a zastřelení ho zachránil Molotov, když hlásil soudruhu Stalinovi, že Chruščov byl vyzván, aby odešel do Moskvy na jeho, tj. Molotovův, příkaz. Soudruh Stalin často ve svém okolí nazýval Chruščova hlupáčkem (Saveljev toto slovo píše tučnými písmeny). A rovněž tučně dodává, že Chruščov byl nedostatečně vzdělaný člověk, který v roce 1920 hlasoval za trockistickou platformu.

Abychom se se Saveljevem mohli posunout blíže k samotné vraždě, podívejme se společně čím se zabývala tajná služba a kdo k ní patřil: Kniha doktora právních věd Vladimíra Vissarionoviče Vachaniji Hlavní zásady práce strategické rozvědky a kontrarozvědky tyto vyjmenovává:

1. Pečlivý výběr kádrů; Skutečným rozvědčíkem a kontrarozvědčíkem v osobní tajném službě soudruha J. V. Stalina může být jeden z milionu.

2. V práci rozvědky a kontrarozvědky nelze spěchat, je nutno projevit trpělivost a vytrvalost.

3. Přesně uvádět potíže, s nimiž se pracovník rozvědky a kontrarozvědky soudruha J. V. Stalina setká při provádění konkrétních operací. Každoročně připravovat rozvědčíky k překonávání těchto překážek, nebát se jim každodenně připomínat, že i ve válce musí být připraveni k plnění jakéhokoli úkolu.

4. Získat strategickou tajnou službu se musí mnoho let dopředu. Využívá se pouze v nejkrajnějších případech. Např. v předvečer války, při vážných kontrarevolučních událostech nebo živelních pohromách, ohrožujících zničit stávající socialistické zřízení.

5. Mít na paměti, že špioni a zrádci jsou získáváni zahraničními rozvědkami ze sovětských lidí nakažených kariérismem, lačností po penězích, toužících žít „na vysoké noze“, mít milenky, zahraniční zájezdy a mlhavé perspektivy uchopení moci cestou palácového převratu s cílem vlastního obohacení. Široce využívají zahraniční rozvědky lidé nakažení nacionalistickými přežitky.

6.Pracovníci osobní tajné služby J. V. Stalina musí být pravdomluvní za jakýchkoli okolností a neomezeně oddaní věci komunismu.

V souladu s těmito předpoklady a požadavky byli mladí muži vybíráni do osobní tajné služby J. V. Stalina.

Saveljev pokračuje: „Bezprostřední vraždu J. V. Stalina uskutečnila skupina osob, z nichž hlavními byli: podněcovatel a podněcovatelé, organizátor a organizátoři, vykonavatel a vykonavatelé, katan a katani. A kdo měl „dlouhé ruce“, jimiž bylo možno zmocnit se Stalina? Odpověď je jasná: ten, kdo měl přístup k ochrance vůdce a obsluhy připravující jeho stravu. Hlupáčci, ať si to přejí, mohou uvádět L. P. Beriju. Avšak našim moudrým čtenářům na rozdíl od idiotů, kteří to tvrdí, je jasné, že Berija přímou cestu k ochrance a obsluze J. V. Stalina neměl.

Předběžně bychom mohli Beriju přiřadit k podněcovatelům, přičemž jako všichni podněcovatelé působil aktivně, ale potají. Vzpomeňte si vážení čtenáři, co psal ten prolhaný např. o Berijovi, stále ostřeji a ostřeji projevoval v úzkém kruhu lidí neúctu k Stalinovi... „stávalo se to i v mé přítomnosti; vyjadřoval se velice urážlivě na Stalinovu adresu.“ Proto zcela přirozeně Mikitka „zbystřil pozornost“ a „takové výpady proti Stalinovi od Beriji“ on „považoval za provokaci“.

Saveljev pomalu rozkrývá to, co se dělo v posledních okamžicích života Josifa Vissarionoviče: „Možná, že právě teď Chruščov něco kuje? Není to poprvé, že ano? Uklidněte se, vážení čtenáři! V tomto případě Nikita Sergejevič vystoupil v masce pravdymilovného člověka, což mu nebylo vlastní. Vzpomínáte si, jakého kozla střelil a potrkal sám sebe ve svých memoárech k smrti? „Už bylo pozdě“, „svlékl se, ulehl do postele“ a „najednou mu volá Malenkov“. Bodejť by ho husa kopla! A najednou tohle, „nic nevzbuzovalo nějaké obavy týkající se takového konce, který nastal již ráno“. Jestli mu Žora Malenkov pozdě zavolal a oni „navštívili spícího Stalina v noci“, pak odněkud náš „jasnovidec“ věděl, že konec přišel k ránu (čtěte: ještě ráno). A „tito čubčí synové“ se ostýchali vejít, protože zde ležel „pomočený“ Stalin. Proč „pomočený“?

Protože Mikita s Žorkou[11] již věděli, že Stalin nebyl „pomočený“, ale „namočený“. A kdo ho „namočil“?! Ještě jste neuhodli, vážení čtenáři? Ačkoli je to vše pouze začátek pohádky – „pohádka“ bude dále...

A pokud jde o provokace L. P. Beriji, pak přišel Chruščov se svou vlastní „chruščovinou“. Pak jak u zpovědi obviňoval Chruščov Beriju. Proč? Je jasné, že provokoval Chruščova odhalením. Proč? Protože musel znát skutečný vztah Mikitky k J. V. Stalinovi. A svůj pravý vztah k Stalinovi Berija tajil. Před kým? Přede všemi, včetně rodiny, Chruščova, Malenkova, „Stalinových chlapců“, přirozeně včetně tajné strategické rozvědky a kontrarozvědky, před kýmkoli.

Již z první části Saveljevovy knihy víme, že Stalin byl otráven. Ale kdo ho otrávil a jak – to je otázka. Ale před konečným rozuzlením vyšetřování, pokládá autor ještě tyto otázky:

„První otázka: Kdo řekl a potvrdil, že naposled se J. V. Stalin setkal právě se „čtyřkou“ (Malenkov, Berija, Chruščov, Bulganin)?

Druhá otázka: Jestli „čtyřka“ tak pevně obklíčila J. V. Stalina (tím více, že už víme na základě údajů strategické rozvědky a kontrarozvědky, že spiklenci byli tři), tak proč se tak volně dostavili k němu na daču? Nebo že ochranka dostala instrukce učinit pro vyvolené výjimku?

Třetí otázka: Jaké byly konkrétní okolnosti Stalinovy smrti. A proč diagnózu nestanovili lékaři, ale předběžnou diagnózu mu prý stanovil Berija – „spí?“ A poté oznámil: „Oddělal jsem ho.“

Čtvrtá a pátá otázka: Proč „čtyřka“ nebo „trojka“ nebo „dvojka“ nebo někdo samotný se pohyboval dříve než lékaři u nemocného J. V. Stalina? Proč právě na nich záviselo pozvání lékařů?

Šestá a další otázky: Vážení čtenáři, nevyvolávají u vás všechny uvedené otázky údiv? Vždyť se jedná nikoliv o řadového občana, kamaráda, příbuzného, jedná se o hlavu velikého státu a všechny rozhovory o tom končí u Chruščova nebo Světlany Allilujevové nebo u vyvolených a vystrašených členů ochranky po dlouhých letech od těchto událostí. Otázky, které z toho vyplývají si mohou klást samotní čtenáři.

Na první otázku odpovídáme jednoznačně: Chruščov:

„A tak v sobotu od něho zavolali, abychom přišli do Kremlu. Pozval osobně mne, Malenkova, Beriju a Bulganina. Přijeli. Říká: „Podívejme se na kino.“ Podívali se. Potom znova řekl: „Pojďte, pojíme na nejbližší dače.“ Jeli a povečeřeli. Večeře se protáhla. Stalin říkal takové večeři večerní, velmi pozdní oběd. Skončili jsme určitě v pět nebo v šest ráno.

A tak tedy. Podněcovatel – „ideový“ inspirátor (vraždy) Chruščov. Chtěl po celou dobu zdůraznit, že on sám se pohyboval ve Stalinově okolí. Avšak, jak již víme, stále zdůrazňoval zvláštní roli L. P. Beriji. Cožpak to byl jen on? Chruščov byl nejen podněcovatel, ale byl ve skutečnosti i organizátorem vraždy jako osoba nanejvýš zainteresovaná na odstranění J. V. Stalina, protože on byl všeho všudy stranickým funkcionářem, ale strana stojící nade všemi „hořela“. Pro každý případ sledoval Nikolaj Alexandrovič[12] Nikitu Sergejeviče[13]. A „kozla“ Malenkova, který „může vyskočit“, sledoval Lavrentij Pavlovič[14]. Avšak podle druhu činnosti nemohl Berija plně sledovat trojúhelník Chruščov – Malenkov – Ignaťjev.

Jak vidíte na povrch se vynořila prostituující špička strany. V osobě Chruščova a Malenkova. A státní bezpečnost v čele se svými nejpodlejšími – Chruščovem a Malenkovem a nám již známým ministrem a šéfem ochranky Seňkou Ignaťjevem. Spiklenci jsou tedy Chruščov, Malenkov a Ignaťjev. Pořadatel vraždy, jenž přikázal podat „uspávací prostředek“ a nebudit Stalina, nebyl nikdo jiný než Seňka.Traviči byli ti, kteří prověřovali jídlo nebo kdo je podávali.

Náhodně k Stalinově otravě došlo v noci z 28. února na 1. března 1953. Jestliže nikoli, co se stalo hned po tomto datu? Je náhodné, že se „čtyřka“ objevila na dače v předvečer vraždy? Jestliže nikoli, co tam kdo z nich dělal? Kdo dal příkaz Chruščovovi „nebudit ho“ a proč ho splnil? Nevzbudila se ochranka? Proč ochranku pokradmu pozorovalo okno, když se rozsvítilo světlo, zdali byly kolem dokola drátkové snímače napětí? Kdo kontroloval jídlo a kdo ho Stalinovi bezprostředně dával?

V pamětech členů ochranky o posledních hodinách J. V. Stalina figurují rovněž členové „čtyřky“ v různých variantách. Spisovatelé, autoři pamětí, je také sledují, ale zatím...

Proč zmizel generál Vlasik[15]?

Když generál Vlasik byl již od Stalina odstraněn a v čele ochranky stál Ignaťjev, Stalinova strategická rozvědka a kontrarozvědka mu sdělovala:

„Přísně tajné

Pouze pro soudruha Ivanova[16]

INFORMAČNÍ SDĚLENÍ

Zápis provedený technikou výslechu.

Vlasikova dcera Naděžda Vlasiková řekla matce, že v okamžiku svého zatčení jí otec zašeptal: „Dny soudruha Stalina jsou sečteny, nebude dlouho žít. Odstraňují lidi, kteří jsou mu oddáni.“

18. prosince 1952

S. Nikolajev“

To se událo za tři dny po Vlasikově zatčení. Myslíme si, že si čtenáři kladou otázku, co se s N.S. Vlasikem stalo. Proč zkušený, dlouholetý, Stalinovi oddaný člen ochranky byl vyměněn za Seňku Ignaťjeva protežovaného Malenkovem a Chruščovem? Jak se podařilo tomuto netvorovi Ignaťevovi vetřít se v důvěru vůdce? Lháři obviňují L. P. Beriju.

Veledůležité je pro nás také připomenout jeden ze zásadních faktů a tím je jméno velitele Stalinovy osobní ochranky: Semjon Michajlovič Buďonnyj (1883-1973) a bohužel musím konstatovat, že tento fakt se čtenář z knihy nemá možnost nedozvědět, protože je zde jmenován pouze jako Semjon. Ignaťjev zastával vysoké stranické funkce: „V letech 1950-1952 byl vedoucím oddělení stranických, odborových a komsomolských orgánů ÚV VKS (b), od 11. července 1951 byl současně představitelem VKS (b) v ministerstvu státní bezpečnosti a od 29. května 1952 stál v čele Správy ochrany Ministerstva státní bezpečnosti, která zajišťovala nejen osobní ochranu J. V. Stalina, ale i dalších členů stranického a státního vedení. Jmenoval náměstky na klíčová místa Správy ochrany stranických pracovníků.

Nabízí se otázka – ve kterých rukou byl život nejvyšších stranických představitelů? Kdo musel chránit jejich život před úklady zvenčí? Správně, vážení čtenáři, Semjon, tedy Buďonnyj osobně, pouze jemu podléhali všichni členové ochranky. Včetně členů ochranky „čtyřky“ Berija, Bulganin, Malenkov a Chruščov, které jsme již nejednou připomínali.

Jaké služební vztahy byly mezi Berijou a Ignaťjevem? Žádné, ani služební, ani osobní. Berija v době profesionálního „rozvoje“ Ignaťjeva ve funkci náměstka šéfa vlády J. V. Stalina řídil vyzbrojování novými druhy zbraní. A zabýval se tím, jak víme, mimořádně úspěšně.Nad ním stál již pouze vožď. Vztahy mezi Berijou a Ignaťjevem byly navázány až po Stalinově smrti. Jaké? Nemohly být horší.

N. A. Bulganin byl od března 1947 náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR a současně (březen 1947 – březen 1949) ministrem ozbrojených sil a od května 1947 do srpna 1949 byl předsedou Výboru č.2 (reaktivní technika). Poté, když 29. srpna byla na semipalatinském polygonu vyzkoušena první sovětská atomová bomba, se vedením výzkumu atomových zbraní a reaktivní techniky, včetně raket, zabýval pouze L. P. Berija. Žádné vztahy mezi Bulganinem a Ignaťjevem neexistovaly.

G. M. Malenkov byl od srpna 1946 do března 1953 náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR, současně byl od června 1948 do března 1953 tajemníkem ÚV VKS (b) – KSSS. O vztazích mezi ním a Ignaťjevem pojednéme v souvislosti s Chruščovem.

N. S. Chruščov, od prosince 1949 tajemník ÚV VKS (b) a vedoucí organizačního oddělení ÚV, byl současně od prosince téhož roku do března 1953 prvním tajemníkem moskevského oblastního a městského výboru VKS (b) – KSSS.

A tak kromě přímého podřízení J. V. Stalinovi byl Ignaťjev těsně služebně spjat se dvěma tajemníky ÚV VKS (b) – KSSS Malenkovem a Chruščovem a náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR, tedy opět s Malenkovem, a pak, jak uvidíme dále se těšil Chruščovově podpoře. Opakujeme se, v čích rukou byla ochrana Stalina, Beriji, Bulganina, Malenkova, Chruščova a dalších členů nejvyššího vedení strany a státu? Samozřejmě, Ignaťjeva. Kdo byli po 19. sjezdu strany jejími formálními vůdci? Malenkov, který na sjezdu podal zprávu a Chruščov s jeho referátem o změnách stanov strany. Na koho se „díval úkosem“ Ignaťjev po Stalinově smrti? Právě na ně dva. A jaký byl osobní Stalinův poměr k Ignaťjevovi? Těšil se Stalinově vysoké důvěře, který vysoko hodnotil jeho pracovní kvality a osobní oddanost. Přicházely na Ignaťjeva kompromitující skutečnosti? Formálně ne. A vzhledem ke své práci vyhovoval Stalinovi nehledě na jeho důvěru? Abychom odpověděli na tuto otázku, je třeba se zabývat nejen jeho úlohou jako hlavního ochránce těl vůdců, ale i problémem, který v posledních týdnech Stalinova života jako tříska znepokojoval nejen sovětskou, ale i světovou veřejnost. Název tohoto problému – houstnoucí atmosféra kolem případu lékařů – škůdců a případ Židovského antifašistického výboru (EAK). Ignaťjev poslal Stalinovi obžalovací spis s návrhem nejvyšší výměry trestu (trest smrti) pro všechny členy EAK kromě akademičky Liny Sternové. Jednalo se o celkovou čistku orgánů státní bezpečnosti od příslušníků židovské národnosti, které považoval za spoluúčastníky sionistického spiknutí. Svým podřízeným nařídil „bít lékaře – škůdce“ ve smrtícím boji a v listopadu 1952 poslal Stalinovi zprávu. Potvrdil, že „byla odhalena velká zaneřádění kádrů tohoto důležitého léčebného zařízení (Léčebně zdravotní správa Kremlu) osobnostmi, které nevzbuzují politickou důvěru svými kontakty s antisovětskými živly a nepřátelskou činností v minulosti“. Semjon (Buďonnyj) dal také příkaz použít opatření fyzického nátlaku na Vlasika, zatčeného 15. prosince 1952.

Proč Vlasik zmizel z blízkého Stalinova okolí, víme. Nyní již víme i o jeho vystřídání Ignaťjevem, druhým hlavním ochráncem, který i nadále rozmotával „případ lékařů“.

A odkud rostou nohy tohoto „případu“? Mnohé je již známo. Ale předložíme ještě před tím neznámou informaci, abychom zodpověděli tuto otázku.

Odkud rostly nohy případu lékařů?

O úloze kardioložky Timašukové v „případu lékařů – škůdců“ bylo již napsáno mnoho. Ale přečtěme si úryvky z Informace Stalinova kontrarozvědčíka V. Žuchraje o „Abakumovově případu“, jenž byl ministrem Ministerstva státní bezpečnosti před Ignaťjavem:

„Probíhá zatýkání členů Židovského antifašistického výboru (EAK), který tolik vykonal pro vlast během Velké vlastenecké války. Rozmotává se „případ lékařů“.

Ve vyšetřování zvláště důležitých věcí ministerstva státní bezpečnosti SSSR ve funkci soudce pro zvlášť důležité věci pracoval plukovník Rjumin. K němu při vyšetřování byl přidělen prof. Etinger, který byl vězněn jako agent zahraniční rozvědky. Profesor dosvědčil, že zúčastnění profesoři – konzultanti Léčební a zdravotní správy Kremlu, kteří se podíleli na léčbě vedoucích představitelů strany a státu, jsou vlastizrádci, plánují teroristické akce proti členům politického byra ÚV a osobně proti Stalinovi; jejich rukama zahynuli Ždanov[17] a Ščerbakov.

Prohlášení zatčeného lékaře bylo doplněno prohlášením kardioložky Léčební a zdravotní správy Kremlu dr. Tymašukové o tom, že Ždanova a Ščerbakova špatně léčili: úmyslně nesprávně rozšifrovali elektrokardiogramy, spoléhajíce, že na nich nebude objeven infarkt myokardu. V důsledku toho Ščerbakov a po něm Ždanov zemřeli.“

Když Rjumin dostal tyto senzační zprávy, osobně je oznámil Abakumovi, který je okamžitě přijal s nedůvěrou. A to nejen z obavy, že existence takových spiknutí by mohla znamenat konec i jeho vlastní kariéry nebo dokonce života, protože Stalin by neprominul takový omyl v práci. Prostě v podmínkách dobře organizovaného totálního sledování profesorů, kteří léčili vedoucí představitele státu orgány státní bezpečnosti, by účast takového širokého okruhu osob v trestní činnosti byla prostě nemožná. To řekl Abakumov Rjuminovi otevřeně, Rjumin poté vystoupil na stranické schůzi se sdělením, že odhalil důležité spiknutí, ale ministr mu nepřikládá význam a pokouší se případ ututlat. V důsledku toho byla Rjuminovi po stranické linii udělena přísná důtka s výstrahou za nesvědomitý pokus diskreditovat ministra. Byl odstraněn z účasti v „případu lékařů“ a poslán na práci do Krymské oblasti.

Rjumin prostřednictvím známého čekisty z ochranky, člena politbyra a tajemníka ÚV VKS (b) (Malenkov) mu předal sdělení, v němž informoval, že Abakumov brzdí odhalení nebezpečného spiknutí proti soudruhu Stalinovi. Když si Malenkov přečetl sdělení, posadil se svým přítelem Lavrentijem Berijou a referoval Stalinovi o Rjuminově sdělení.

Stalin vyzval Rjumina. Když vyslechl jeho sdělení, zavolal Stalin Abakumovovi a nařídil předvést Etingera. Krátce po telefonátu náčelník vnitřní věznice Ministerstva státní bezpečnosti SSSR Mironov referoval Abakumovovi, že Etinger zemřel údajně pro porušení vězeňského režimu vězeňské kobky – ledničky. V této místnosti člověk mohl pobývat maximálně 5 – 6 hodin. Lékaře v kobce „z nedbalosti“ zapomněli po celých 24 hodin, a když si vzpomněli, byl již mrtev. Protože se báli Stalinova hněvu, Abakumov řekl, že před hodinou zemřel na infarkt. Stalin odstranil Abakumova a poslal ho do domácího vězení.

Date: 2015-12-24; view: 776