PPP - Public Private Partnership

= partnerství veřejného a soukromého sektoru

● jde většinou o dlouhodobé smlouvy (často až 20-30 let),

● nebezpečí vyplývá z rozdílných zájmů soukromých a veřejných subjektů,

● zadavatelem je veřejný subjekt (specifikuje, co očekává), realizátorem projektu soukromý dodavatel,

● veřejný subjekt platí splátky nebo umožní soukromému subjektu vybírat poplatky od uživatelů služby, na konci projektu přechází infrastruktura do vlastnictví veřejného sektoru,

● nejčastější realizace: dálnice, nemocnice, kampusy, nemocnice…..

Public Procurement

= veřejné obstarávání

Téma č 5 Rozpočtový deficit a veřejný dluh.

Fiskální politika - jedna z forem stabilizační (makroekonomické) hospodářské politiky státu, tj. konkrétní praktická aktivita zaměřená na regulaci ekonomiky (další formy: monetární politika, vnější hospodářská politika, důchodová politika…)

Cílem je stabilizace ekonomiky a ovlivnění vybraných makroekonomických agregátů.

Prioritou fiskální politiky - stabilizační funkce veřejných financí

Rozpočtová politika – veřejné finance v jejich tradičním, finančním pojetí. Prioritou je využití funkce alokační, případně redistribuční.

Státní rozpočet soustřeďuje veřejné zdroje, potom z nich financuje produkci veřejných statků, kompenzuje externality, redistribuuje důchody.

Neklade si ale za cíl ovlivňovat makroekonomické reálné proměnné.

Cílem a známkou úspěšné rozpočtové politiky je vyrovnaný státní rozpočet.

Co řeší rozpočtová politika :

● jaký objem peněžních prostředků soustředit ve veřejných rozpočtech a v jaké struktuře,

● kde tyto prostředky vzít,

● pokrýt veřejné výdaje plně veřejnými příjmy daného období, či použít deficitního financování,

● jak krýt případný rozpočtový deficit ?

Co řeší fiskální politika :

● prioritou se stává snaha oživit nebo potlačit soukromou a vládní spotřebu s ohledem na celkovou makroekonomickou situaci,

● vyrovnanost státního rozpočtu je méně důležitá než stabilní vývoj makroekonomických reálných proměnných,

● státní rozpočet je „sesazen“ z postu vrcholového kritéria hodnocení zdraví veřejných financí na jeden z nástrojů hospodářské politiky vlády.

Podle základních cílů fiskální politiky (zvýšení nebo potlačení agregátní poptávky) rozlišujeme dva základní typy fiskální politiky – fiskální expanzi a fiskální restrikci.

Fiskální expanze - vláda působí prostřednictvím státního rozpočtu směrem ke zvýšení agregátní poptávky (ke zvýšení produktu) – ekonomika se (zpravidla) nachází pod svým potenciálem, tj. v recesní mezeře

Je jí možné dosáhnout v zásadě dvěma cestami :

● přímo – zvýšením vládních spotřebních a investičních výdajů,

● nepřímo – zvýšením soukromé spotřeby, vyvolaným vlivem snížení daní.

Jednodušší a rychlejší - operace na výdajové straně rozpočtu. Zvýšení veřejných výdajů závisí pouze na vládě, zvýšení soukromé spotřeby v důsledku snížení daní závisí na soukromém sklonu k spotřebě. Omezením ale je, že relativní váha veřejných výdajů v rámci agregátní poptávky není příliš významná.

Zvýšení veřejných výdajů (nebo snížení daní) se ve státním rozpočtu projeví schodkem. Tj. fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze – ke vzniku rozpočtového deficitu.

Aktivní fiskální politika vede k rozpočtové nerovnováze, která je cenou za fiskální stabilizaci.

Fiskální restrikce – vláda působí prostřednictvím státního rozpočtu směrem ke snížení agregátní poptávky (kdy je třeba utlumit přehřátou ekonomiku)

Je možné docílit následujícími cestami :

● snížením objemu veřejných výdajů,

● zvýšením objemu veřejných příjmů (daní),

● kombinací obou předchozích.

Rozpočtově vedou všechny uvedené způsoby k rozpočtovému přebytku.

Fiskální opatření mají obecně charakter :

1) autonomních vestavěných stabilizátorů – po svém schválení a zavedení působí automaticky, dlouhodobě, proticyklicky. Výhoda : nulové časové zpoždění, automaticky reagují na změnu podmínek

● progresívní daň z příjmu, ●pojištění v nezaměstnanosti,

● státní výkup zemědělských přebytků, ●subvence k cenám zemědělské produkce…..

2) diskrečních opatření – jednorázová, záměrná, zvláštní opatření (intervence) vlády. Nevýhoda : časové zpoždění účinků.

●změna daňových sazeb,● změna ve struktuře výdajů státního rozpočtu…..

Bariéry uplatnění fiskální politiky:

Date: 2015-12-24; view: 792