Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Politické a mezinárodní výsledky druhé světové války 3 page

Při nedávném narychlo oznámeném provokativním průjezdu amerických vojsk přes Českou republiku napnuly válečné kruhy své síly, aby zamezily jakémukoliv odporu. Nutno říct, že Komunistická strana Čech a Moravy bohužel ukázala svou omezenou schopnost reagovat na měnící se okolnosti, a tak se vzdálila možnosti stát se organizátorkou protiimperialistických bojů. Přes rychlou přípravu pražské demonstrace ze strany místních organizací komunistické strany byla mobilizace omezena kvůli nesmyslným požadavkům nekomunistických sil, které v konečném důsledku donutily změnit dvakrát místo demonstrace. Na centrální úrovni orgány Komunistické strany Čech a Moravy snad vůbec nereagovaly a prohlášení bylo vydáno až plénem ústředního výboru v den demonstrace a den před vstupem vojsk. Více než týden tak byl postoj strany vyjádřen postoji různých poslanců a funkcionářů, které se vzájemně vylučovaly a někdy šly i ve směru válečné propagandy. Při samotném průjezdu nebylo využito stranické struktury k přípravě protiakcí. Iniciativa byla ponechána na improvizovaných akcích jednotlivců.

Čelíme také pokračujícímu nebezpečí takzvaných barevných revolucí, které, jak víme, mohou vyústit ve fašistickou diktaturu, jejíž hlavním cílem je potlačit dělnickou třídu v jejích zájmech. Současný prezident Miloš Zeman jistě nemůže být označen jako odpůrce imperialismu. Musíme mít neustále na paměti roli, kterou hrál v kontrarevolučním převratu i jako sociálně demokratický ministerský předseda, kdy se přímo účastnil a podporoval imperialistické války Severoatlantické aliance. Nyní pouze lehce oponoval protiruské kampani v Evropské unii. Avšak loni během dnů kolem 25. výročí kontrarevoluce byl předmětem rozsáhlé mediální kampaně, na jeho hlavu mířily četné komentáře konzervativních politiků Spojených států i představitelů Spojených států v České republice, a demonstrace, která nesla znaky „barevné revoluce“, jak jsme je viděli v mnoha zemích. Převážně maloburžoazní demonstranti mávající červenými kartami drželi transparenty s anglickými nápisy určenými zjevně pro zahraniční media požadující odstranění prezidenta. Demonstranti měli nad hlavami obrazy takových reakčních osobností jako Ronald Reagan či Václav Havel.



Takové kampaně mohou být vnímány jako varování od imperialistických kruhů, že i malá opozice proti nim může být tvrdě potrestána. Tyto události podtrhují nebezpečí současné situace a hazardní kroky kapitálu v době jeho krize.

 

 

Komunisté vždy první pocítili fašistickou zvůli

Petr Šimůnek

 

Dostal jsem nedávno dotaz z ukrajinského časopisu Sputnik. Jak nahlížím na srovnání Komunistické strany Ukrajiny s tím rovnítkem fašismus. Dovolil jsem si odpovědět: Komunistická strana Čech a Moravy se s tímto přirovnáním dlouhodobě setkává i v České republice. A odsuzuje jej jako snahu zdiskreditovat ideologii komunismu před veřejností. Tato ideologie se nezakládá na válkách, vyvolených národech, vykořisťování člověka člověkem a pošlapávání lidské důstojnosti a práv člověka. Nezapomeňme, že to byli komunisté, kteří jako první poznali nacistickou zvůli, a zároveň byli jedni z prvních, kteří položili před sedmdesáti lety své životy za náš život v míru.

Jsem zvědav, jestli moje odpověď byla v časopise Sputnik otištěna. Nemám o tom povědomí.

Komunistická strana Čech a Moravy bedlivě sleduje události na Ukrajině. Je ve spojení předseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy a předseda Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny a konzultují vzájemnou pomoc. Tam je situace, kterou si nedovedeme představit, pokud nejsme zrovna dnes tady z Ukrajiny. A nikdo si určitě nepřeje ve své zemi takovou situaci zažívat.

Dohodli jsme se na pomoci, kdy jde bezprostředně o život každému, kdo se chce zastávat a komunistům na Ukrajině pomáhat. Proto Komunistická strana Čech a Moravy poskytla právníka Čestmíra Kubáta, který zastupoval ukrajinské komunisty u soudu.

Výsledek jednání byl zřejmě předem dán. My z České republiky známe zákaz Komunistického svazu mládeže. A víme, co to znamená a jak je to nepříjemné. Nadále spolupracujeme. 13. března Výkonný výbor Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy přijal dokument ke kampani Za život v míru v naší zemi a vydal petici Za vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance (NATO).

Chtěli bychom sebrat potřebný počet podpisů, abychom do 9. května vyvolali diskusi v českém parlamentu o tomto kroku. Co se týká jednání vlády, tak na posledním 33. jednání Výkonného výboru ústředního výboru naší strany bylo odsouzeno jednání ministra zahraničních věcí pana Zaorálka. A všechny tyto proklamace byly předány a stanoviska sdělovacím prostředkům v České republice.

Není to jednoduché. Doba mi připomíná vyprávění mých předků o třicátých letech v Evropě, kdy vlna fašismu zasáhla nejenom Španělsko, ale Hitler se dostal v Německu k moci. Bezprostředně se to dotýkalo i občanů Československa, neboť téměř jedna třetina obyvatel předválečného Československa tu byli Němci.

Ne všichni ale byli špatní, jak poukázal Julius Fučík, velký novinář a komunista, který sám byl popraven v Berlíně 8. září 1943 německými fašisty. Jak dnes platí jeho slova, abychom se nezlobili na Němce, protože i v Německu jsou komunisté a odboráři a lidé slušní, ne jenom fašisté. Ale nejenom v Československu jsou lidé slušní, ale jsou zde i fašisté. A platí to pro celý svět. Platí to tedy i v dnešní době.

Už tady bylo hodně řečeno, nechci se tedy vracet k válečným událostem, ale přesto chci připomenout, že všichni, kteří zpochybňují úlohu Rudé armády při osvobození Československa, se více než mýlí.

1. května začalo povstání českého lidu a 5. května začalo pražské povstání. My jsme všichni očekávali blízký mír. Očekávali jsme poslední osvobození měst a obcí. Rudá armáda přišla. A když 9. května maršál Koněv oznámil do Moskvy, že je Praha osvobozena, a někteří zpochybňují válečné operace Rudé armády v Praze, pak se musím ptát: Jak je možné, že 9. května v šest večer umírali ještě naši lidé v Náchodě, protože se z Klodska nebyla schopna probojovat Rudá armáda na naše území.

Jak je možné, že ještě o půlnoci z devátého na desátého května ze Zbraslavi odjížděly tanky jednotek SS Das Reich a Wallenstein směr Příbram, a vraždili naše lidi. A jak je možné, že 10. května teprve osvobodila 2. polská armáda město Mělník, dvacet kilometrů na sever od Prahy. Poslední válečná operace u nás byla 11. května u Milína. Bylo o ní již hovořeno. A kdyby opět nebylo Rudé armády, zemřelo by podstatně více obyvatel a občanů Středočeského kraje včetně partyzánských oddílů, které v tomto prostoru bojovaly.

Proto důvěřuj, ale prověřuj! Všechno čtěte dvakrát. Dávejme si věci do souvislostí. Jsme představiteli svých stran. Vybírejme na konferencích a sjezdech jen ty nejlepší. Držme pohromadě, zvítězíme!

 

IV.

NEPŘEDNESENÉ PŘÍSPĚVKY

 

Původ válek a fašistická forma kapitalismu

František Frkal

 

Nyní se často účelově zapomíná citovat Jeana Jaurise, který se vyjádřil: „Kapitalismus s sebou přináší válku, jako mrak přináší bouři.“ A je možné zdůraznit, že toto konstatování je objektivní a je ještě zjevnější v době, kdy kapitalismus vzal na sebe formu fašismu.

Jestliže posuzujeme druhou světovou válku a zůstaneme u jejích předzvěstí, je jasné, že na začátku byl - fašistický kapitalismus. Mussolini napadl Etiopii a Albánii, Hitler se zmocnil Rakouska a Československa, militaristické Japonsko se utkalo s Čínou a Sovětským svazem. Za pomoci Německa a Itálie nastolil ve Španělsku Franco svůj režim proti Republice. V poslední etapě rozpoutal Hitler světovou válku tím, že zaútočil na Polsko.

Bezpochyby asi nikdy nezjistíme, úplně přesné údaje o mrtvých, které zapříčinilo toto světové zabíjení. Jistěže z padesáti milionů mrtvých v Asii, Evropě a Africe je cca 20 milionů patřících civilním občanům a vojákům Sovětského svazu, a ti nemohou být připočteni - jako klad kapitalistické zodpovědnosti.

V této světové válce se realizoval nejsurovější výraz nejničivějšího kapitalistického vykořisťování. Předmětem byla pracovní síla v nacistických koncentračních táborech, hitlerovských ,,KZ“ (koncentrácích). V počátečním období bylo cílem fašistů odloučit od zbytku německého obyvatelstva politické odpůrce. S nimi se enormně nelidsky zacházelo. Jejich velký počet zemřel v letech 1933 až 1940. Strážci táborů, kterými byly jednotky SS, využívali svých vězňů k pracím ve svých podnicích, především v kamenolomech.

Začátkem roku 1942 velké německé trusty válečného průmyslu požadovaly, aby se jim vyrovnala ztráta v důsledku mobilizace jejich tradičních pracovních sil intenzivním využíváním koncentráčnické pracovní síly. Uvnitř táborů byly postaveny relativně velké, různé zbrojní továrny. Koncentráčnické pracovní síly pracovaly v „komandech“, i mimo lágry, kde způsob života a smrti nezaostával v ničem za koncentráky, na nichž byly závislé. Brutalita dozorců se postupně všude zvyšovala. Na vězních byly závislé podniky všech odvětví velkého průmyslu - letectví, chemie, slévárenství, důlní těžba atd. Pracovalo se ve dne v noci. Vězni byli robotou povinní otroci vydáni na milost a nemilost. Bez omezení hranic, jejich život patřil SS.

V této souvislosti jeden historik napsal - „...neupadněme do léčky. Nacistické koncentráky a jejich komanda nevzkřišovaly antické hospodářství. Výrobci V2, pušek a letadel, kteří zaměstnávali vězně po stovkách tisíc, nepatřili světu cizímu pohybu kapitálu, burze cenných papírů a konsolidovaným bilancím.“ (Dominique Deceze, Ľ- esclavage concentrationnaire, FNDIRP, 1973.)

Velký mistr v průmyslovém vykořisťování vězňů z koncentráků, byl přímý pobočník Himmlerův, šéf SS a veškeré policie, generál SS Oswald Pohl. Byl rovněž šéfem vrcholného úřadu SS pro ekonomickou správu WVHA, který 1. února 1942 vytvořil. Vycházeje z Pohlových směrnic bylo zpracováno to, co Hitlerův ministr spravedlnosti Otto Thierak nazval „zničení prací“.

Poměrně jednoduchá byla zásada této směrnice: pracovní síla z koncentráku musela dodat nadhodnotu takovou, která pokryje její údržbu ze strany SS a zajistí největší možné zisky firem, jež ji využívají. Jednalo se o ty největší (Krupp, Siemens, IG - Farben Industrie, Messerschmidt a další) až po ty nejmenší - řemeslnického typu. Aby se uspokojily požadavky průmyslu - SS pronajímal vězně za cenu mzdy, která byla značně pod mzdou svobodné pracovní síly. Aby ji SS vydělali, snížili na maximum náklady na udržování vězňů (potrava, ošacení, ubytování). Pohl vysílal své experty na vězeňská pracoviště, kde odhalovali, zda práh rentability odpovídal průměrné životnosti vězňů v délce osmi měsíců. Stačilo je pak nahradit pod různými záminkami živými, jejichž počet nechyběl na dobytých územích. (Činnost Pohlova a jeho složek byla osvětlena na norimberském procesu.)

Tyto teoretické výpočty je pozoruhodné porovnat s realitou. Je zjištěno, že v letech 1942 až 1945 (což je relativně krátké období) průměrná životnost vězňů v koncentračních táborech byla asi osm a devět měsíců. (Vyhubení Židů a cikánů v plynových komorách zaznamenává jinou logiku. Nutno však poznamenat, že určitý počet těch, kteří pocházeli z těchto kategorií, byl využíván jako pracovní síla v Osvětimi a v jiných táborech tohoto druhu, od konce roku 1942).

Není třeba dlouze uvádět obecně známou otázku nacistického zlata ukradeného Židům v Evropě a procházejícího zejména Švýcarskem, aby bylo „očištěno“ - a aby posloužilo na nákup válečného materiálu pro wehrmacht. I v tomto případě šlo o kšeftování prováděné podle nejpřísnějších kapitalistických norem. Podíl firem pro německou ekonomiku během války, které byly považovány za počestné, je méně znám. V prosinci 1997 zveřejnil britský deník The Guardian studii vědce, specializovaného na studii židovské genocidy. Jde o Davida Cesarani, který studoval téma - co se stalo v Maďarsku během války. Dospěl až ke jménu Wallenberg, kterému se podařilo zachránit mnoho židovských občanů před smrtí a po válce zmizel neznámo kam.

Na výzkumnou práci skupiny nizozemských odborníků, kteří se zaměřili na Wallenbergův případ, se odvolává Cesarani. Zpracovali mimořádně cenné objevy. Bratři Wallenbergovi byli švédští bankéři a průmyslníci, kteří vytvořili mezi oběma světovými válkami s německými průmyslníky kartel, který kontroloval evropský trh s kuličkovými ložisky dodávanými firmou SFK. Banka bratrů Jakoba a Marcuse Wallenbergových, Enskilda bank ve Stockholmu, pracovala v úzkém spojení s SFK. Tato, po celou dobu války, bez přerušení, obchodovala s nacistickým Německem. Dokonce v roce 1943 SFK zvýšila o 300 % svůj export do Německa a v roce 1944 dodávala 70 % všech ložisek potřebných pro válečný průmysl Říše. Americký činitel odpovědný za bombardování, generál Spaatz, si stěžoval, že všechny letecké akce (proti německým továrnám) se staly neúčinnými. V téže době měly též „očistit“ švédské banky zlato uloupené nacisty v hodnotě 26 milionů dolarů. V Německu měla banka ENSKILDA nakoupit 5 až 10 % z celkové sumy 350 až 500 milionů guldenů z cenných papírů uloupených nizozemským Židům. S hitlerovským Německem byla tato kolaborace objektivizována brzy po válce a jmění Wallenbergů bylo zmraženo ve Spojených státech. SFK, která měla stále vazbu na Wallenbergy, se obrátila na Sovětský svaz, který nutně potřeboval kuličková ložiska, a poskytla mu značné úvěry. V té době se začala rozvíjet studená válka, proto Spojené státy zastavily Sovětskému svazu jakoukoliv pomoc a pohrozily zveřejněním spolupráce švédských bank a průmyslu s nacisty.

Z toho učinil Cesarani následující závěr. Raaul Wallenberg byl bezpochyby obětí těchto intrik, které tím, že umožnily dodávky strategického materiálu Hitlerovi, nechaly téct v letech 1939 až 1945, krev.

 

 

Dezinformace - antikomunismus - fašismus

Zdeněk Hájek

 

Nejvýznamnější událostí novodobých dějin se stala Velká říjnová socialistická revoluce. Byla první proletářskou revolucí, která změnila dosavadní ucelený kapitalistický společenský systém a dala reálný příklad pro další rozvoj revolučního hnutí v nové etapě vývoje lidstva. Zcela zřetelně prokázala, že učení Karla Marxe a Bedřicha Engelse ve spojení s učením Lenina, je vědeckým světovým názorem, který nahradil dosavadní živelné a reakční teorie o vývoji lidstva.

Prokázala, že leninismus je nedílnou součástí marxismu v epoše imperialismu. Ideologové kapitalismu se od počátku soustředili na vypracovávání teorií, které kapitalismus jako systém obhajovali a dokazovali, že má před sebou dlouhou budoucnost, že je v podstatě neměnný a nezměnitelný. Tyto teorie prošly za uplynulé století několika stadii vývoje, která se vždy odrážela v závislosti na aktuální vývoj samotného imperialismu a byla v podstatě výsledkem zájmů jedné třídy, to znamená třídy, která vlastní výrobní prostředky.

Soukromé vlastnictví tito ideologové obhajovali tím, že je považovali za přirozené, nedotknutelné a neměnné právo občana. Pro zachování, zabezpečování a obhajoby soukromého vlastnictví bylo vypracováno mnoho teorií. Mimo jiné i teorie takzvaného „odproletarizování proletariátu“. Tato teorie v podstatě vychází již z toho, že společnost je sice rozdělena na třídy, mezi kterými jsou sice vlastnické rozdíly, které je však nutné vysvětlovat tím, že nemají povahu vykořisťovatelskou, a tedy, že proletariát je nutné svým způsobem připoutat k majetku, a tím jej zbavit revolučnosti. Revizionistické a oportunistické teorie však nevznikají jen na straně jedné třídy, tedy buržoazie, ale i na straně proletariátu a jejich komunistických stran.

S tímto stadiem se v meziválečném období potýkaly téměř všechny komunistické strany včetně Komunistické strany Československa. Na počátku tohoto stadia, ve dvacátých letech minulého století, kdy se komunistické a dělnické hnutí rychle rozvíjelo, píše V. I. Lenin práci o „dětské nemoci levičáctví“. Vývoj antikomunismu a revizionismu, spolu s oportunismem však postupně zvýšil nebezpečí zprava, které se stalo hlavním a podstatným nebezpečím. I proto J. V. Stalin hovoří na V. rozšířeném plenárním zasedání Výkonného výboru Komunistické internacionály (o Komunistické straně Československa) o tom, že „…kdyby byl Lenin živ, napsal by nyní novou brožuru o ´Stařecké nemoci pravičáctví´.“ Tehdy se Komunistická strana Československa poučila a výsledkem byla její bolševizace v roce 1929 na památném V. sjezdu.

Třicátá léta minulého století byla ve vývoji kapitalismu předznamenána nastupujícím fašismem a nacismem téměř v celé Evropě, Československa nevyjímaje. I to byla příčina podepsání tzv. mnichovské dohody a následného obsazení zbytku Československa vojsky nacistického Německa a vytvoření tzv. Slovenského státu. Je nutné zdůraznit, že již od roku 1938 byly v Československu dvě skupiny české a slovenské buržoazie. Jedna z nich se připojila k německému fašismu a věřila v jeho vítězství a druhá se opírala o západní kapitalistické mocnosti. Spoléhala na jejich vítězství a počítala s obnovením kapitalistického Československa a třídní diktaturou buržoazie. Dnes je známo, že mezi oběma skupinami bylo po celou dobu války velmi úzké spojení.

Osvobození Československa Rudou armádou a následný poválečný vývoj v národní a demokratické revoluci dovršily události vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Dochází však i k dalšímu posunu ve vývoji antikomunismu. Zesiluje tažení proti budování základů socialismu. Vyvolaly jej i tlaky poražené buržoazie za vydatné materiální a ideologické pomoci západních mocností. Imperialistické kruhy se soustředily i na útoky proti závěrům teheránské a jaltské konference s cílem je zdiskreditovat a ovlivnit podstatný podíl Sovětského svazu pod vedením J. V. Stalina na výsledcích druhé světové války.

Bezprostředně po skončení druhé světové války byla snaha zastavit národněosvobozenecké hnutí v Asii, Africe, Jižní Americe, Karibiku a dalších částech světa. I proto byly vyvolány války v Koreji, Vietnamu, i proto byl vydatně podporován Batistův režim na Kubě proti kubánskému lidu v zájmu amerického kapitálu. Americký kapitál měl koneckonců i silný vliv na obnově západní Evropy v souvislosti s tzv. Marshallovým plánem.


Date: 2015-12-17; view: 585


<== previous page | next page ==>
Politické a mezinárodní výsledky druhé světové války 2 page | Politické a mezinárodní výsledky druhé světové války 4 page
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.01 sec.)