Politické a mezinárodní výsledky druhé světové války 1 page

Sovětský svaz na konci války ukázal, že jeho armáda je mezi spojeneckými armádami nejsilnější, což bylo potvrzeno dobytím Berlína a východního Německa až po řeku Labe. Velkým úspěchem byla postupimská konference, která potvrdila Jaltské dohody, jež byly výhodné pro Sovětský svaz a nastolily v Evropě mír, který trvá dodnes. Německo a Berlín byly rozděleny na čtyři okupační zóny, což trvalo až do roku 1949. Mezinárodní tribunál v Norimberku v roce 1947 odsoudil německé válečné zločince a vynesl nad mnohými z nich rozsudek smrti. Byl to poslední akt společných aktivit Spojenců. Byla vytvořena a posílena Organizace spojených národů.

Sovětský svaz vyšel z války jako její velký vítěz, ale náklady této války byly pro jeho další vývoj velkým břemenem. Ve stejné situaci bylo i Polsko a v menším měřítku se to týkalo i dalších evropských států. Válka byla vítěznou hlavně pro Spojené státy, které se staly globální ekonomickou mocností a v roce 1946 produkovaly 60 % globální hrubý domácí produkt (HDP), vyrobily atomovou bombu, jež byla použita v Hirošimě a v Nagasaki, což byl počátek pozdější studené války a vzniku bipolárního systému, v němž se hlavním rozporem stal rozpor mezi kapitalismem a socialismem. V září 1949 vznikla kapitalistická Německá spolková republika a v říjnu 1949 Německá demokratická republika.

Pro Polsko byla velkým vítězstvím obnova jeho státní nezávislosti a suverenity ve spravedlivých historických hranicích piastovské éry, od Curzonovy linie po řeku Odra, Lužickou Nisu a Balt, s jižní částí Východního Pruska a Gdaňskem. V důsledku osvobození střední a východní Evropy Rudou armádou vznikly nové země lidové demokracie: Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie a Jugoslávie a v roce 1949 Německá demokratická republika, které během času vytvořily společenství nezávislých socialistických států, trvající až do roku 1990. Válka v Asii skončila 2. září 1945 severoamerickou okupací Japonska a přispěla k vystupňování boje kolonií, což vyústilo především v čínskou revoluci a ve vzniku Čínské lidové republiky 1. října 1949.

Po roce 1945 započalo období lidově demokratických, antikapitalistických a socialistických revolucí. Vzniklo společenství socialistických států vedené Sovětským svazem, které zahrnovalo jednu třetinu lidstva. Silné komunistické hnutí bylo v kapitalistických zemích a národněosvobozenecké hnutí na území kolonií. Světový imperialismus byl významně omezen a Evropa mohla po více než polovinu století žít mírovým životem. Ale imperialismus se nevzdal, od roku 1949 zahájil studenou válku v Evropě a místní války v Koreji, ve Vietnamu, a na Blízkém východě a po kolapsu Sovětského svazu a zemí reálného socialismu v Evropě - v Iráku, Afghánistánu, v Jugoslávii, Libyi, Sýrii a nyní na Ukrajině. Cílem zůstává Írán, Korejská lidová republika, Kuba a další pokrokové státy. Vyvstává hrozba nové globální války s velkou masovou destrukcí.

Nechť se všechny pokrokové síly sjednotí v boji za mír, společenský pokrok a proti válce, za socialismus!

Bojujme proti válce a fašismu. Ať žije mír a socialismus!

(Přeložil Miloslav Formánek)

Odmítnout přepisování dějin

Miloš Jakeš

Druhou světovou válku rozpoutalo nacistické Německo, které chtělo vládnout celému světu, porobit si národy Evropy, zejména Sovětský svaz, a zmocnit se na cestě k světovládě jeho bohatství. Bylo však za obrovských obětí poraženo a jeho cíl ve vztahu k Rusku převzaly Spojené státy. To je jeden ze základních problémů celého poválečného období, i dnes.

Druhá světová válka je charakteristická tím, že ztráty na životech nebyly jen na bojišti, ale i stovky kilometrů od něj. Jen u nás při bombardování měst a závodů zahynulo 12 tisíc občanů. Nálet na Tokio usmrtil 100 tisíc lidí, na Drážďany 60 tisíc lidí. Poprvé Američané použili atomovou zbraň. V Sovětském svazu činily lidské ztráty 8 700 000 vojáků, civilního obyvatelstva 13 500 000 občanů - celkem 21 200 000, tj. 10,8 % obyvatelstva. Ztráty Československa 250 000 vojáků, 63 000 civilistů, 277 000 následkem holokaustu. Celkem 365 000 - tj. 3,6 % obyvatel. Ztráty nacistického Německa byly 5 500 000 vojáků, 1 840 000 civilistů, 160 000 holokaust, celkem 7 500 000 tj. 10,82 % obyvatel, které po válce téměř nahradili odsunutí Němci. Ztráty Spojených států byly 407 300 vojáků, 11 200 civilistů - celkem 418 500 občanů. Celkem padlo ve druhé světové válce 22 756 700 vojáků, 34 026 700 civilistů a 5 754 000 v holokaustu - celkem 62 537 400 obětí, což bylo 3,17 % obyvatel planety. Hlavní původci - osoby i organizace byly postaveny před Mezinárodní tribunál v Norimberku a odsouzeni, včetně nacistické ideologie.

Dosáhnout vítězství proti hitlerovské koalici si vyžádalo obrovské lidské oběti, utrpení, obrovské náklady, a současně to urychlilo ekonomický rozvoj Spojených států. Vítězství znamenalo obrovskou prestiž Sovětského svazu, ukázalo přednosti socialismu a v zemích, které přímo osvobodila Rudá armáda, umožnilo, aby nastoupily nekapitalistickou cestu rozvoje, cestu lidové demokracie a postupného budování socialismu. To se setkalo zejména ve Spojených státech s odporem. Ze spojenců se stali odpůrci a nepřátelé. Svět vstoupil do období studené války, závodů ve zbrojení i válek. Rozpadla se koloniální soustava, vznikla Organizace spojených národů, byla schválena Deklarace lidských práv. Vznikla Rada bezpečnosti jako orgán mající zabránit vzniku válek s právem veta největších vítězných mocností. Na Západě vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS), později Severoatlantická aliance (NATO) jako „obranný“ vojenský pakt, na což reagoval Sovětský svaz a země budující socialismus vytvořením rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a obranného svazku Varšavské smlouvy. V Číně zvítězila v ozbrojeném boji revoluce vedená Komunistickou stranou Číny a Mao Ce-tungem, řada kolonií hledala východisko v socialismu, čemuž kolonizátoři bránili - jako válka ve Vietnamu, kde Francie i Spojené státy byly poraženy.

Svět se dále rozvíjel díky vědecko-technickému pokroku. Přes řadu pokusů zastavit zbrojení a konflikty se však to základní nezměnilo. Americký a světový imperialismus se nevzdal cíle, který byl vyhlášen hned po válce šéfem CIA (Ústřední zpravodajské služby) Allanem Dullesem - zničit Sovětský svaz, zabránit budování socialismu. Na něj navázal prezident Spojených států Ronald Reagan, který v roce 1984 na poradě zahraniční služby Spojených států narýsoval, jak zničit první zemi socialismu Sovětský svaz a zastavit postup komunismu. Tento program, který letos zveřejnil časopis Dialog, byl realizován v evropských socialistických zemích v roce 1989 a dnes proti Rusku bez ohledu na to, že jde o kapitalistickou zemi, neboť Rusko brání uskutečnit cíl Spojených států - rozvrátit Rusko. Prvním krokem jsou události na Ukrajině. Cílem je zbavit Rusko velmocenského postavení, zmocnit se jeho bohatství. V tom Spojeným státům sekunduje Evropská unie, která slouží ne Evropě, ale zájmům Spojených států a Severoatlantické alianci, v níž jsou Spojené státy pánem. Toto postavení Spojených států má ještě posílit připravovaná smlouva o obchodu a investicích mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Tomu je třeba zabránit.

Co může udělat pro změnu Komunistická strana Čech a Moravy? Zvolení členové v zastupitelských orgánech rozhodněji vystupovat proti posluhování Spojeným státům a Evropské unii. Jasně a otevřeně formulovat své názory, klást odpor různým sankcím, obchodovat dál s Ruskem, nepodporovat agresivní plány Severoatlantické aliance, požadovat na vládě, aby zabránila nepřátelským kampaním tisku, rozhlasu a televize. Požadovat rozpuštění Severoatlantické aliance jakožto nástroje agrese.

Hlavní příčinou arogance Spojených států a přisluhování Evropské unii i naší země je porážka socialismu, vítězství ve studené válce a obrat v politice Komunistické strany Sovětského svazu způsobený Gorbačovovou politikou přestavby, rozrušující socialistický systém. Výsledek? Vedl k pádu socialismu v Evropě a k rozpadu Sovětského svazu, přes 500 milionů lidí je znovu v kapitalismu.

Je před námi oslava vítězného konce druhé světové války. Největší oběti, abychom žili, přinesl Sovětský svaz. V Moskvě se koná oslava vítězství. Chování Západu, Evropské unie i řady našich politiků je otřesné. Sdělovací prostředky rozpoutaly obludnou kampaň v souvislost s cestou prezidenta na tyto oslavy v Moskvě. Oceňuji, že prezident jí odolal a do Moskvy jede, aby vzdal hold osvoboditelům. Nynější tažení sdělovacích prostředků proti Rusku a Putinovi, jemuž sekunduje i naše vláda, její ministr zahraničních věcí, je třeba odmítnout. Spojené státy zorganizovaly ve spolupráci s Evropskou unií na Ukrajině převrat opírající se o nacionalisty a fašisty. Hraje protiruskou hru, organizuje spolu s Evropskou unií protiruské sankce a chrání fašistické elementy.

Myslím, že den osvobození nemá být jen oslava, ale vážné zamyšlení nad naším vývojem, nad příčinami porážky socialismu, aby se strana ve formování své politiky řídila marxismem-leninismem, požadavky internacionalismu, aby bojovala proti sankcím, které jsou formou studené války.

Krátce - je třeba odmítnout tuto protiruskou hru, kterou organizují Spojené státy, Evropská unie i Severoatlantický pakt, jehož jsme členy. Je nezbytné odmítnout přepisování dějin, antikomunismus, antirusismus a odmítnout fašizující tendence rozvíjející se na Ukrajině! V hojném počtu se zúčastnit oslav 70. výročí vítězství protihitlerovské koalice nad fašismem a nacismem, vzpomenout a poděkovat u pomníků padlých, a učinit vše, co je v našich silách, aby vítězem byl mírový život.

Boj pokračuje!

Jalal Suleiman - Slovensko

Sedemdesiat rokov uplynulo od vtedy, keď sovietska osloboditeľská armáda zavesila nad Reichstagom v Berlíne červenú vlajku ako symbol víťazstva nad fašizmom a nacizmom, potom ako stáda Adolfa Hitlera štyri roky pustošili Európu.

Vďaka tomuto víťazstvu vznikol novy svetový poriadok, kde voči sebe stáli dva odlišné tábory v tvrdej studenej konfrontácii, ktorá trvala takmer 45 rokov. Vďaka novému medzinárodnému poriadku sa mohli mnohé štáty na rôznych kontinentoch sveta zbavovať okupácie a cudzej nadvlády. Väčšina z nich dosiahla obdivuhodné výsledky v rôznych oblastiach života, to najmä v Ázii, Afrike a v Latinskej Amerike.

Treba však poukazovať na fakt, že tohtoročné oslavy výročia víťazstva nad fašizmom sú sprevádzané najmä nasledujúcimi alarmujúcimi javmi:

1. Veľká snaha pokryteckých síl podporovaných západným kapitálom o prepísanie histórie a zahmlenie podstatnej úlohy Červenej armády na tomto historickom víťazstve! Počnúc deväťdesiatymi rokmi minulého storočia sme svedkami nepretržitého falzifikovania dejín. Politický systém v mnohých krajinách Európy si zámerne osvojil jemné metódy zaobchádzania s bývalými predstaviteľmi fašistickej éry. V Nemecku a Taliansku mnohí predstavitelia z Hitlerovej a Mussoliniho éry si zachovali svoj status a po porážke fašizmu zastávali riadiace funkcie. Na Slovensku, v Poľsku a v Maďarsku po prevrate v roku 1989 dostali vysoké vyznamenania osoby či potomkovia osôb odsúdených za ich kolaboráciu s fašizmom. Preto sa niet čo čudovať faktu, že napríklad na Slovensku je dnes plno pamätných tabúľ a búst osôb s fašistickou minulosťou, ale takmer nikde nenájdete pamätnú tabuľu žiadneho z politických predstaviteľov Slovenského národného povstania. Toto samozrejme nie je špecifikum Slovenska, ale je to charakteristické pre všetky krajiny strednej Európy.

2. Rast vplyvu neofašistických síl v spoločnosti využívajúc štrukturálnu krízu kapitalizmu, ktorá sa prejavuje vo vysokej nezamestnanosti, zdražovania tovarov a služieb a drastickými útokmi na práva pracujúcich, ktoré boli vydobyté po druhej svetovej vojne, a to vo východnej Európe vďaka úspechu reálneho socializmu a v západnej Európe v dôsledku jeho vplyvu. Dnešná doba je charakterizovaná nárastom fašizoidných resp. profašistických tendencií, rasizmu, xenofóbie a militarizmu. Hrozbou je fašizmus. Kapitalizmus je matricou fašizmu, je jeho krajným nástrojom v boji proti socialistickému hnutiu.

Európu dnes ťaží nová neofašistická pravica, ktorá sa líši od klasického fašizmu tým, že zamenila svoju pôvodne deklarovanú nenávisť k buržoázii za dnes deklarovanú, ale čo je oveľa horšie aj praktizovanú nenávisť voči migrantom, žiadateľom o azyl, utečencom, Rómom a lokálnym národnostným menšinám, a to najmä ak sú inej farby pleti.

Taktiež fašizácia spoločnosti nemusí ju sprevádzať pochod vysokých čižiem a mávanie vlajok. Pokojne môže prísť z mainstreamu spoločnosti, pokojne z poslaneckých lavíc, teda z takzvaných relevantných parlamentných strán. Toto je dnes reálna hrozba pod vplyvom militarizácie a hľadania východísk z hlbokej kapitalistickej krízy.

3. Európu všeobecne a v krajinách na východe a juhu kontinentu, mátoží z čias prevratu v bývalom Sovietskom zväze a socialistických krajinách vlna vulgárneho a intelektuálneho antikomunizmu. Miera antikomunizmu sa neustále zvyšuje, priamo úmerne k neustálemu zhoršovaniu životnej úrovne väčšiny obyvateľstva krajín Európskej únie. Silný antikomunizmus je v praxi najmä v krajinách bývalého socialistického tábora tvrdo praktizovaný:

a) Novely Trestného poriadku schválené niektorými parlamentmi niektorých štátov Európskej únie, a dnes na Ukrajine, sú len pokračovaním procesu ideologického boja zo strany vládnucej triedy súkromných vlastníkov kapitálu.

b) Prijaté novely Trestného poriadku sú čistým ideologizmom; vychádzajú z prekonanej teórie totalitarizmu, ktorá bola skoncipovaná v 50. rokoch 20. storočia v USA ako ideologická zbraň v boji proti sovietskemu bloku. Zavádza paralelu medzi nacizmom a „komunizmom“. Ideológia totalitarizmu sa stala oficiálnou ideológiou súčasného režimu.

c) Účelom antikomunistickej legislatívy je upevňovanie legitimity kapitalistického režimu. Vlastnícka menšina si je vedomá, že demokratická väčšina obyvateľstva nemá ku kapitalizmu pozitívny vzťah, musí ju preto indoktrinovať, manipulovať a zastrašovať. Cieľom je kriminalizovanie alternatív ku kapitalizmu, aby ľudia cítili a mysleli tak, že každá alternatíva ku kapitalizmu vedie k totalite a zločinnosti a preto sa jej vzdali. Zákaz komunizmu vedie jednoznačne k zákazu veľmi silného a takmer jediného kritického prúdu, ktorý v spoločnosti existuje.

d) Novely trestných zákonov a zákaz komunistických symbolík prijímané v čase krízy, zhoršujúcej sa sociálnej situácie, dezilúzií zo spoločenského vývoja, strachu o budúcnosť, v čase, keď vládnuci režim USA spolu s NATO nerešpektujúc medzinárodné právo okupuje a ničí cudzie krajiny, unáša, mučí a vraždí ľudí vrátane detí ... Odvracia teda pozornosť od negatívneho vývoja a súčasných zločinov.

4. zreteľné a identifikovateľné zoskupenie síl, kde sa transatlantický fašizmus spojil s Džihadofašizmom. Toto spojenie nie je náhodné! Je možne ho sledovať a identifikovať v Iraku, Sýrii, Afganistan, Líbya a v Jemene. Západný agresívny a krvilačný Kapitál sa snaží posilniť a zároveň zmeniť podstatu boja počas veľkej krízy kapitalizmu a to z triedeného charakteru boja k náboženskému charakteru!

Fašizmus je dnes vnímaný ako revolučná sila zameraná na zjednotenie potenciálu a možností „národa“ smerom k obnove a znovuzrodeniu. Ide o odpoveď na zoslabnuté národné cítenie uprostred celosvetového nespravodlivého zápasu na jednej strane a zlyhaním národných elít v zabezpečení pevnosti národnej vlády.

V tomto článku nám nejde o výklad historických príčin vzniku klasického fašizmu, ale v prvom rade ide o zdôraznenie skutočnosti, že pád fašizmu nenastal vďaka sile odporu domáceho prostredia. Nemecký a taliansky fašizmus nebol porazený vďaka odporu a vzbure domáceho obyvateľstva (česť pamiatke státisícom martýrov tohto odporu), ale vďaka zdrvujúcej oslobodzujúcej sile prichádzajúcej zo zahraničia.

Fašizmus vznikol počas obdobia silných ekonomických kríz a sociálnych nepokojov, ktoré zachvátili Európu v dvadsiatych rokoch minulého storočia. Fašizmus sa vďaka objektívnym podmienkam vynoril na politickej scéne ako silný hráč, ktorý „dokáže“ vyviesť ekonomiku z krízy a „zachrániť „ spoločnosť panujúceho systému a nie uskutočniť v ňom zmenu! Ide o veľmi dôležité konštatovanie pretože fašizmus nemal záujem na odstránení a ani neodstránil ekonomický panujúci systém, ale jeho záujem sa sústredil len na zmenu spôsobu vládnutia. Odmietol buržoázno-demokratický spôsob vládnutia za účelom diktatúrou zabezpečiť hegemóniu reakčných monopolných tried. Zmena nastala len v spôsobe vládnutia, výsledkom čoho bolo len v Nemecku zavraždených 10 miliónov ľudí zo všetkých politických smerov, a to najmä z ľavicového komunistického hnutia! Situácia v Taliansku bola obdobná len v menšom meradle.

Rast extrémnej pravice-neofašizmu v Európe je celospoločenský problém a nie len problém pravice. Silný antikomunizmus a nepoľavujúci tlak zameraný na diskreditáciu komunistického hnutia na Slovensku, viedol k jeho vytláčaniu z centra politického života a to vedome, či nevedome dláždilo cestu neofašistickým silám, ktoré sa tešia nevídanému pokoju a tolerancii. Demagogicky zdvíhajú heslá charakteristické pre radikálnu ľavicu a získavajú na svoju stranu stále viac lojálnych príslušníkov z radov frustrovanej mládeže a príslušníkov pracujúcej chudoby. Niet divu, keď sa o problém fašizmu nezaujímala žiadna vláda po roku 1989. Trestuhodný je aj postoj politických strán a intelektuálnej elity – česť výnimkám, ktorá si s týmto nebezpečným fenoménom hlavu neláme. Inými slovami: Antikomunizmus je cesta k fašizmu. Kto toto nepochopil, zahráva sa s ohňom.

Každá lokálna vojna v dnešnom globalizovanom svete je hrozbou pre medzinárodný mier. Horšia správa je, že dnes mimoriadne dokážeme počítať a naraz niekoľko lokálnych vojen naraz! Niekto poznamenával, že svet sa zbláznil! Nie svet sa nemôže zblázniť! Ten politicko-ekonomický systém, ktorý tu panuje si nezaslúži žiť, ale odmieta umrieť!!!

Z geopolitického hľadiská vieme, že dnešný náš svet je rozdelený medzi nadnárodnými korporáciami a oligarchami na sféry vplyvu a sféry ekonomického prospechu! Kým doposiaľ Sýria, Irak, Líbya patrili do sféry vplyvu východného kapitálu, teda Ruska s možnosťou ekonomického prospechu západného kapitálu, teda EÚ a USA, tak iné regióny sú na opak pod silným vplyvom západného kapitálu s možnosťou ekonomického prospechu pre východný kapitál.

Dnes sa Západný kapitál rozhodol tuto rovnicu obrátiť! On chce mať na Ukrajine a v okrajových sovietskych republikách vplyv! Teda je jasné, že západný kapitál je v tomto prípade v ofenzíve a východný v defenzíve!

Teda zákopy sú a otázka je, aký by mal byť postoj a správanie sa ľavicových, radikálnych, robotníckych a komunistických hnutí v tejto konfrontácii?

Nie je v záujme pracujúcich byť v ani jednom z týchto zákopov! Vôbec nie! Mier je humanistickou komunistickou hodnotou, za ktorú sa dá bojovať, ale nie vo vojne, ale proti nej!

Musíme trvať na triednom charaktere boja! Teda triedny boj za mier! Ľavica musí byť nevyhnutne proti pôžičkám na vyzbrojenie! Výzvy navýšiť podiel armád na HDP sú militarizáciou, proti ktorej, si myslím, treba bojovať!!!

Date: 2015-12-17; view: 581