Stadia a charakter druhé světové války

V historiografii druhé světové války se obecně přijímá, že začala 1. září 1939 agresí nacistického Německa proti Polsku. Polsko vedlo téměř měsíc obranné boje a utrpělo velké ztráty. Polsko, které se Německu bránilo, počítalo s tím, že se Francie a Británie rychle do války zapojí a vytvoří silnou západní frontu. Byly k tomu zavázány vojenskou smlouvou, podepsanou v srpnu 1939. 3. září 1939 vlády těchto zemí vyhlásily Německu válku, ale neměly v úmyslu se v ní angažovat. Byla to takzvaná podivná válka, kdy Francie zaujala pozice na Maginotově linii a uchýlila se k defenzivní strategii.

Francouzské a britské letecké síly se omezovaly na průzkumné akce. 13. září 1939 se setkali francouzští a britští premiéři a generálové v Abeville a v tajném protokolu potvrdili, že „Polsko je ztraceno“, a za takových podmínek není důvodu je bránit. Doufali, že po dobytí Polska bude chtít Hitler postupovat dále na Východ a napadnout Sovětský svaz. 17. září 1939 obsadil Sovětský svaz východní regiony Polska. A hranice mezi Německem a Sovětským svazem byly ustaveny zhruba podél tzv. Curzonovy linie: podél řek San, Bug, Narew, Pisa. Buržoazní polský stát zkolaboval, ale polský národ nepřestal za svou nezávislost bojovat. V říjnu 1939 byla ve Francii vytvořena polská exilová vláda W. Sikorského a začala organizovat polský ozbrojený odpor. K odporu docházelo i uvnitř země.

V roce 1939 byla druhá světová válka fakticky válkou mezi Polskem a Německem, ale od dubna a května 1940 a od německé agrese proti Dánsku, Norsku a později Belgii, Nizozemí, Lucemburku a Francii, se stala válkou evropskou. V červnu 1940, když byla napadena Británie, zahrnula válka i její kolonie. V létě 1941 se válka rozšířila na Balkán, v dubnu na Jugoslávii a v květnu do Řecka. Plně globální se válka stala v červnu 1941, kdy Německo přepadlo Sovětský svaz, a když 7. srpna zaútočilo Japonsko na Spojené státy (Pearl Harbour na Havaji). V téže době vyhlásilo Německo válku Spojeným státům. Na Dálném východě Japonsko dobylo velké oblasti Číny, Koreu, Hongkong a Singapur a přepadlo Indočínu, Burmu, Nizozemskou Indii (Indonésii), Filipíny a západní archipelagy v Pacifiku. V důsledku těchto akcí se ocitl celý svět v plamenech; v Evropě tato válka trvala do 8. května a v Asii do 2. září 1945.

Vojenským cílem bylo dobytí a zničení Sovětského svazu a zvláště Rudé armády a strategické ovládnutí Ukrajiny, baltských států, Moldavska, států na Kavkaze a území Ruska fakticky až po Ural, což předpokládalo, že válka bude vedena na linii od Astrachaně, podél Volhy k severní Dvině a k Archangelsku na Bílém moři. Dalšími strategickými cíli bylo bombardování pomocí Luftwaffe a postupné dobývání vojenského a politického prostoru, po předpokládaném pádu sovětské moci a v souladu se smlouvou s Japonskem až k zóně vlivu podél 70. zemské šířky. Válečných cílů bylo dosahováno v rámci takzvaného Blitzkriegu až do podzimu 1941.

Správní organizace po válce předpokládala rozdělení Sovětského svazu na zvláštní regiony takzvaného říšského komisariátu Ostland, na Ukrajinu, Moskvu, Kavkaz, Krym a další regiony na Volze a na Uralu. Dalším předpokládaným cílem bylo vyhlazení židovské populace (6 milionů) a Slovanů (31 milionů), masové přesídlení do Sibiře a současně nová německá kolonizace Polska, Čech, Ukrajiny, Krymu a území baltských států. Zbývající populace měla být přeměněna v moderní otroky a pracovat pro „tisíciletou německou říši“.

Date: 2015-12-17; view: 514