Home Random Page


CATEGORIES:

BiologyChemistryConstructionCultureEcologyEconomyElectronicsFinanceGeographyHistoryInformaticsLawMathematicsMechanicsMedicineOtherPedagogyPhilosophyPhysicsPolicyPsychologySociologySportTourism






Sociální percepce. Interpersonální vztahy.

Sociální psychologie

Mgr. Aranka Gärtnerová

26. 11. 2012

1. Interpersonální vztahy. Sociální percepce.
2. Role. Skupinová dynamika a příslušnost ke skupině.
3. Prosociální a antisociální chování. Altruismus, egoismus.

Úvod k tématu:

Sociální psychologie je hraniční disciplína na pomezí psychologie (vědy o psychice) a sociologie (vědy o společnosti), spojnice mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality.

 

Pojetí sociální psychogie:

 

a) strukturální - ve 4 vrstvách:

- struktura osobnosti (sociální podmíněnost osobnosti)

- dyadické vztahy (interpersonální vztahy dvou osob)

- sociální mikrostruktura (malé sociálni skupiny: rodina, školní třída, vrstevnická skupina ap.)

- sociální makrostruktura (velké sociální skupiny a sociální instituce: národ, stát)

 

b) procesuální - podle směru převládajícího vlivu:

- prostředí na jednotlivce (sociální determinace, socializace, submise)

- jednotlivce na sociální prostředí (vůdcovství, dominance)

 

Individuální život člověka je na sociálním prostředí závislý, ale zároveň svou podstatou autonomní.

Základní přístupy ke vztahu člověka a společnosti:

 

A. Primát jednotlivce vůči společnosti a jejím institucím: v jednotlivci je zdroj sociálního chování (hedonismus, egoismus - touha po moci, sympatie, imitace, sugesce - nekritické přejímání)

 

B. Jedinec je pouhým nositelem sociálních procesů a rolí: sociální seskupení jsou nadindividuální útvary, nejsou redukovatelné na sumu jedinců (teorie davu, masová psychologie, kolektivní mysl- iracionalita, primitivní, destruktivní tendence, uvolnění zábran, hypnoticko-sugestivní mechanismy, ztráta uvědomělé osobnosti, závislost na vůdci)

 

C. První i druhý přístup současně (jedinci tvoří společnost a současně společnost utváří jedince)

 

 

Sociální percepce. Interpersonální vztahy.

(meziosobní vztahy – sociální poznávání - poznávání člověka člověkem)



 

Biologická nedostačivost jedince nutí člověka od narození k obrácení se k druhým osobám, jež jsou zprostředkovateli a interprety světa nástrojů a významů (sociální esenciálnost člověka).

 

Člověk získává vědomí sebe sama a zážitek vlastního „já“: vědomá reflexe sebe sama je interpersonálního původu, utváří se postupně v procesu socializace a individuace osobnosti jako:

 

- prostá percepce (obraz v zrcadle, introspekce)

- provázaná se zkušeností v konkrétních situacích (sebehodnocení jako vědomí vlastní hodnoty)

- sebeprezentace (zavděčení, zastrašení, sebepovýšení, příkladnost, pokora).

 

Sociálněpsychologický pohled na osobnost člověka spočívá v orientaci na sociální svět jako na kontext, ve kterém a prostřednictvím kterého se osobnost formuje, ale který zároveň svou aktivitou spoluvytváří.

 

Sociálním poznávánímse člověk orientuje ve svém sociálním světě a ve vztazích v něm. Vytváří si poznatky, úsudky, postoje a vnější chování.

Interpersonální percepcísi člověk vytváří a formuje dojmy o jiných lidech, vnímá jejich emoce, interpretuje jejich chování. Zahrnuje

a) vnímání zjevu, fyzických aktů v chování člověka

b) vysvětlování, interpretaci chování

Proces formování dojmu ovlivňují faktory jak na straně posuzovatele, tak na straně posuzovaného (očekávání, kontext, stereotypy, zjednodušení, efekt novosti, haló efekt, generalizace, projekce, nápadnost, motivační a emoční faktory).

Atribuční procespopisuje, jaké příčiny lidé subjektivně připisují svému vlastnímu chování nebo chování jiných lidí. Poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného.

 

a) základní atribuční chyba: tendence podceňovat důležitost situačních faktorů při vysvětlování chování

b) sebeochranné atribuce: tendence připisovat úspěch sobě samému a neúspěch situačním faktorům

 

Mezi společností a psychikou jedince existuje vztah vyplývající ze sociálního pouta člověka. Člověk se stává členem společnosti přijetím a užíváním kódů, pravidel a norem nezávislých na konkrétním jedinci. Zároveň rozvíjí své psychické procesy a utváří strukturu osobnosti,a to v komunikaci a interakci.


Date: 2015-12-11; view: 1458


<== previous page | next page ==>
Skin - by Roald Dahl | Role. Skupinová dynamika a příslušnost ke skupině.
doclecture.net - lectures - 2014-2024 year. Copyright infringement or personal data (0.007 sec.)